Italské Hnutí pěti hvězd zatřáslo politikou, na celý establishment však nestačí
Jakub HorňáčekJakub Horňáček popisuje dosavadní zkušenost s hnutím italských rozhořčených, které proniklo před pěti lety do nejvyšší politky. Hnutí se podařil bravurní nástup, časem však přešlo na protiuprchlickou notu i k obhajobě zájmů developerů.
S přibližujícím se volbami do italského parlamentu hledá Hnutí pěti hvězd (M5S) témata, kterými by dokázalo získat na svou stranu co nejvíce italských voličů. Cesta k volebnímu úspěchu však zůstává pro uskupení, které se dlouhodobě umisťuje na prvním či druhém místě ve volebních preferencích Italů, trnitá.
Před necelými pěti lety se Hnutí pěti hvězd stalo faktickým vítězem voleb do italského parlamentu. Tehdy jen díky hlasům získaným v zahraničí obdržela nejvíce preferencí současná vládní strana, středolevicová Demokratická strana (DS), která zásluhou velkorysé volební prémie obsadila téměř polovinu křesel v Poslanecké sněmovně. V Senátu, který taktéž vyjadřuje důvěru vládě, však musela DS hledat obtížný kompromis, ze kterého se nejdřív zrodil poloúřednický kabinet Enrica Letty, a pak tříletá vláda Mattea Renziho. V průběhu volebního období se Hnutí pěti hvězd vyprofilovalo jako hlavní opoziční síla v Itálii, a v prosinci roku 2016 se mu, společně s dalšími částmi opozice, podařilo pohřbít vládní reformu ústavy, a tím i Renziho vládu.
I přes tento úspěch však vyhlídky politické síly vedené bývalým komikem Giuseppem Grillem nejsou zdaleka růžové. Volební úspěch z roku 2013 byl výsledkem konvergence dlouhodobě nespokojených voličů levice, díky kterým hnutí dosahuje velice dobrých výsledků v takzvaných rudých regionech, a zklamaných voličů pravice, kteří zlomili hůl nad pravicovou koalicí. Pravice byla tehdy ve stavu těžké krize: Berlusconi musel rezignovat kvůli mezinárodnímu tlaku a jeho hlavní spojenec, xenofobní Liga Severu, byl ve vážné krizi kvůli různým aférám zpronevěry refundací nákladů na volby.
Dnes je ovšem situace částečně jiná. Blok středopravicových sil se vzpamatovává z kómatu a nabírá znovu na síle. Ukazují to červnové komunální volby, kde pravicové koalice zvítězily i mnoha levicových baštách, a Hnutí pěti hvězd naprosto pohořelo. Je patrné, že pravicoví voliči Hnutí pěti hvězd zvažují, zda se nevrátit domů.
Jenže, velmi brzy se ukáže, že tato rychlokvašková hnutí nemají žádný vlastní pozitivní program. Jejich jediným programem bylo to "anti", holý negativismus. Jakkoli je tento akt odporu proti zkorumpované etablované politice oprávněný - sám o sobě nemá žádný pozitivní potenciál.
A tak tato napřed tak úspěšná hnutí velice rychle implodují; zčásti v důsledku své vlastní inkompetence, zčásti - jak uvedeno - v důsledku toho že většinou mají nějakého charismatického vůdce, který si velice rychle osvojí diktátorské manýry. A zčásti se příslušníci tohoto hnutí stačí velice rychle zkorumpovat stejně tak "úspěšně", jako ti proti kterým svého času tak ohnivě bojovali.
Zkrátka, tato radikálně populistická hnutí mají pravidelně jenom jepičí život; a bylo by zpozdilé chtít do nich vkládat jakékoli naděje na skutečnou změnu systému, jenom na základě jejich radikální antiestablišmentové rétoriky.