Nový den žádá nové fráze

Hana Vacková

Hana Vacková, středoškolská pedagožka, popisuje problémy s centrálním hodnocením letošních státních maturit z českého jazyka.

Nový den žádá nové fráze/ co bylo včera, neplatí/ planeta krouží po své dráze/ a člověk trpí závratí, napsal kdysi dávno Jiří Žáček. Netušil, že dnes budeme trpět závratí ještě větší.

Od doby, kdy maturanti napsali své slohové práce, uplynula dlouhá doba, a zároveň jsou to jen dva měsíce. Závratí začneme trpět, když se díváme na události, které se kolem maturit, hlavně z českého jazyka, odehrávají. Centrální hodnotitelé, kteří opravovali slohové práce, nabírali na zpoždění, ředitelům i učitelům a studentům tekly nervy a Cermat pravil ústy Jiřího Zíky, že o nic nejde.

Senátor Jiří Růžička, jinak ředitel gymnázia Jana Keplera, velmi distingovaný pán, na svém facebookovém profilu komentoval pozdní předávání maturitních výsledků písemné práce. Žáci ji napsali 11. dubna a výsledky obdrželi mnozí těsně před ústní zkouškou, třeba o půlnoci nebo v pět ráno. „Sociální sítě nevnímám jako místo vybíjení nejnižších pudů, ale tady mě napadají ty největší sprosťárny.“ A z plna hrdla zaklel.

Jak vypadají výsledky prací, u nichž už známe výsledek? Některé opravené slohové práce nesou různorodý rukopis hodnotitelů, žáci průměrní ve slohu mají lepší známky, žáci výborní mají známky horší. Svůj názor opírám o svou vlastní zkušenost. Statistiky přes opakované žádosti na MŠMT za tento rok ještě nemáme k dispozici.

Výsledky hodnocení své písemné práce dostali studenti často až těsně před ústní zkouškou, třeba o půlnoci nebo v pět ráno. Foto archiv DR

Učitel, který učil žáky delší dobu, se neměl šanci dostat k jejich pracím. Vše bylo velmi pečlivě utajeno — výsledky byly žákům oznamovány výpisem ze speciální tabulky, jejíž jazyk stojí za zmínku. Hodnocení tabulky spíše nahrává argumentům, že sloh nelze objektivně hodnotit, i když se Cermat pokouší o přesnou specifikaci. Posuďte sami.

Kategorie 2. B — lexikum: hodnocení 4 body — slovní zásoba je spíše bohatá, hodnocení 3 body — slovní zásoba je postačující, hodnocení 2 body — nikoliv potřebně bohatá a pestrá, hodnocení 1 bod — slovní zásoba je spíše chudá. Můžeme pokračovat dále kritériem 3. A — větná syntax: textová koheze — hodnocení 3 body — výstavba celků je v zásadě promyšlená, výstavba větných celků je ve větší míře přetížená — hodnocení 1 bod.

Zde podle všeho vzniká stejný problém jako u zákona, který řešil množství drogy větší než malé.

Vyslechla jsem následné debaty studentů. — Prosím tě, jak moc to vyprávění mělo být sci—fi? (Dnes už vím, že tato osoba má v hodnocení málo sci-fi prvků!) — Je apokalypsa sci-fi, nebo není? — Dopustil jsem se chyby, když jsem obrázek Josefa Lady popisoval v barvách, ačkoli byl černobílý? A když jsem k tomu přidal i své pocity, nebylo to víc líčení než popis, bude mi to uznáno? Vždyť jsme rozebírali knihy některých autorů a tam se mísilo všechno. Jak moc to měl být čistý útvar? Co mi budou počítat a co ne? Bude mi stačit jen TUŠENÍ o tom, co je slohový útvar, jak říkal pan Zíka?

Možná se zeptáte, jak je možné, že učitelé nemohou slohové práce opravovat. Cermat to zdůvodnil tím, že ti, kteří loni opravovali podle tabulek Cermatu, byli málo přísní, a fungoval prý tam takzvaný sociální efekt (ředitel Cermatu Jiří Zíka). Podkračovali prý hranici a radši dávali studentům o bod více, aby uspěli.

Dnes podle statistických analýz víme, že důvod k opravování centrálními hodnotiteli nebyl. Předpokládaná neúspěšnost měla být desetiprocentní, ale nakonec se zvýšila jen o 2,3 procenta. Navíc se ukázalo, slovy Jiřího Zíky, že hodnotitelé jsou taky lidé, občas podhodnocovali, občas nadhodnocovali, a postupovali tedy stejně jako učitelé. „Hodnotitelé jsou lidé, a pokud najdou šanci maturantovi přidat bod, tak mu ho přidají. A já s tím počítám,“ řekl k tomu Zíka.

A to vůbec nemluvím o didaktických testech, které letos nestihlo v časovém limitu spousta výborných studentů.

Chce se říct jednoduše — není to fér…

Byla jsem před léty na senátní debatě o státní maturitě, organizoval ji tehdy budoucí ministr Chládek. Pozval si různé experty, mezi jinými i bývalého ministra Vopěnku, který bedlivě pozoroval klání učitelů, kteří obhajovali Cermat, a učitelů, kteří se snažili dobrat nějakého systému. Nakonec řekl, že je mu smutno z toho, jak velkou nedůvěru má MŠMT k učitelům v terénu.

Myslím, že o to jde dnes nejvíce. Vysokoškolsky vzdělaní učitelé, kteří učí mnoho let, pro ministerstvo nic neznamenají. Nikdo z těch, kteří se věcně a slušně ozývají, není vzat na milost, ba naopak. (kolegyně Veronika Valíková a Lenka Dohnalová věcně dokazují na České škole, Oldřich Botlík, Ondřej Hausenblas na Eduinu) Všechno marné.

Nenastal, milí učitelé, čas, abychom se ozvali ve jménu svých žáků?

    Diskuse
    JP
    June 28, 2017 v 15.00
    Učitelé v terénu...
    Je tomu opravdu už hodně dávno, co jsem se musel potýkat s nějakým hodnocením ze strany pedagogických pracovníků. K současné úrovni - a motivacím - současného učitelstva v ČR se tedy skutečně nemohu žádným způsobem kompetentně vyjadřovat.

    A tak jenom jedna dávná vzpomínka na vlastní maturitu: když naše práce hodnotil náš češtinář (zároveň třídní učitel), bylo z naší strany vše v pořádku. Důvěrně nás znal, věděl co od koho může očekávat, a tak odevzdaná maturitní práce byla vlastně už jenom "třešničkou na dortu". Asi i on měl tendenci svým vlastním žákům "vypomáhat", ale v zásadě jeho hodnocení bylo asi dosti objektivní a spravedlivé.

    Oproti tomu naše ruštinářka (pro mladší: tehdy byla ruština povinným maturitním předmětem) se z jakýchsi naprosto iracionálních důvodů rozlítila, že naprostá většina třídy si vybrala pro zpracování to samé téma (přitom to bylo jedno ze snad tří, pro které nás sama připravovala, a ta dvě další byla víceméně naprosto "nestravitelná"!) - a z toho důvodu nám všem automaticky snížila hodnocení o jeden stupeň! Takže tehdy bychom velmi profitovali z toho, kdyby naše práce hodnotil někdo nezávislý a nezaujatý.

    Takže, tolik k těm "učitelům v terénu": ono to s nimi někdy také může být docela problematické...
    MP
    June 28, 2017 v 19.17
    Josefu Poláčkovi
    Tady nejde o učitele v terénu. Jde o molocha zvaného CERMAT. Byl kdysi před spuštěním nových maturit redukován na minimum a v parlamentu ležel návrh zákona, který měl zajistit jeho veřejnou kontrolu. Dva pády vlády v jednom roce stačily, aby se to nestihlo a tak CERMAT později opět nabobtnal do velké, mocné a nefunkční instituce. Sice jsem nikdy nepochopil, proč ministři školství dělají vše proto, aby za tu obludu nesli výlučnou odpovědnost, ale jsou různé věci mezi nebem a zemí.

    Maturity se podle nové koncepce měly rozdělit na veřejnou (státní) část a na část školní. Ta veřejná měla zajišťovat jakési nepodkročitelné minimum (a toto minimum mělo být testovatelné, aby bylo srovnatelné ) a na školní část odpovídající klasické zkoušce před komisí, jako ji pamatuje od své maturity (rozrůzněné podle potřeb jednotlivých škol). Rozhodující měla být ta druhá část, kde samozřejmě měl žáka zkoušet učitel, který ho zná.

    Důvody byly celkem prosté. Hrozilo (a později se stalo), že s ubýváním dětí začne řada škol konkurovat o budoucí žáky nenáročností studia (demografický zlom zasáhl střední školy masivně od roku 2005), proto ta pojistka minimálních nároků.

    Jenomže zákon i nové maturity se zpozdily a několik mimořádně podivných ministryň a ministrů školství udělalo vše proto, aby vznikl ten paskvil, který máme dnes.