Nový den žádá nové fráze
Hana VackováHana Vacková, středoškolská pedagožka, popisuje problémy s centrálním hodnocením letošních státních maturit z českého jazyka.
Nový den žádá nové fráze/ co bylo včera, neplatí/ planeta krouží po své dráze/ a člověk trpí závratí, napsal kdysi dávno Jiří Žáček. Netušil, že dnes budeme trpět závratí ještě větší.
Od doby, kdy maturanti napsali své slohové práce, uplynula dlouhá doba, a zároveň jsou to jen dva měsíce. Závratí začneme trpět, když se díváme na události, které se kolem maturit, hlavně z českého jazyka, odehrávají. Centrální hodnotitelé, kteří opravovali slohové práce, nabírali na zpoždění, ředitelům i učitelům a studentům tekly nervy a Cermat pravil ústy Jiřího Zíky, že o nic nejde.
Senátor Jiří Růžička, jinak ředitel gymnázia Jana Keplera, velmi distingovaný pán, na svém facebookovém profilu komentoval pozdní předávání maturitních výsledků písemné práce. Žáci ji napsali 11. dubna a výsledky obdrželi mnozí těsně před ústní zkouškou, třeba o půlnoci nebo v pět ráno. „Sociální sítě nevnímám jako místo vybíjení nejnižších pudů, ale tady mě napadají ty největší sprosťárny.“ A z plna hrdla zaklel.
Jak vypadají výsledky prací, u nichž už známe výsledek? Některé opravené slohové práce nesou různorodý rukopis hodnotitelů, žáci průměrní ve slohu mají lepší známky, žáci výborní mají známky horší. Svůj názor opírám o svou vlastní zkušenost. Statistiky přes opakované žádosti na MŠMT za tento rok ještě nemáme k dispozici.
A tak jenom jedna dávná vzpomínka na vlastní maturitu: když naše práce hodnotil náš češtinář (zároveň třídní učitel), bylo z naší strany vše v pořádku. Důvěrně nás znal, věděl co od koho může očekávat, a tak odevzdaná maturitní práce byla vlastně už jenom "třešničkou na dortu". Asi i on měl tendenci svým vlastním žákům "vypomáhat", ale v zásadě jeho hodnocení bylo asi dosti objektivní a spravedlivé.
Oproti tomu naše ruštinářka (pro mladší: tehdy byla ruština povinným maturitním předmětem) se z jakýchsi naprosto iracionálních důvodů rozlítila, že naprostá většina třídy si vybrala pro zpracování to samé téma (přitom to bylo jedno ze snad tří, pro které nás sama připravovala, a ta dvě další byla víceméně naprosto "nestravitelná"!) - a z toho důvodu nám všem automaticky snížila hodnocení o jeden stupeň! Takže tehdy bychom velmi profitovali z toho, kdyby naše práce hodnotil někdo nezávislý a nezaujatý.
Takže, tolik k těm "učitelům v terénu": ono to s nimi někdy také může být docela problematické...
Maturity se podle nové koncepce měly rozdělit na veřejnou (státní) část a na část školní. Ta veřejná měla zajišťovat jakési nepodkročitelné minimum (a toto minimum mělo být testovatelné, aby bylo srovnatelné ) a na školní část odpovídající klasické zkoušce před komisí, jako ji pamatuje od své maturity (rozrůzněné podle potřeb jednotlivých škol). Rozhodující měla být ta druhá část, kde samozřejmě měl žáka zkoušet učitel, který ho zná.
Důvody byly celkem prosté. Hrozilo (a později se stalo), že s ubýváním dětí začne řada škol konkurovat o budoucí žáky nenáročností studia (demografický zlom zasáhl střední školy masivně od roku 2005), proto ta pojistka minimálních nároků.
Jenomže zákon i nové maturity se zpozdily a několik mimořádně podivných ministryň a ministrů školství udělalo vše proto, aby vznikl ten paskvil, který máme dnes.