Od doby, kdy v letech 2007/08 praskla realitní bublina, a od doby světové hospodářské a finanční krize, kterou prasklá realitní bublina vyvolala, skončil i americký sen o společnosti vlastníků a o sociálním vzestupu. Dnešní realitu USA charakterizují rostoucí sociální nerovnost, klesající sociální mobilita a vláda sestávající převážně z milionářů, kteří provozují politiku laissez-faire v ekonomickém zájmu ještě zámožnějších sponzorů a jejich předvolebních kampaní. Výsledkem je politická bezmoc velké části obyvatelstva.

V „zemi svobodných“ odjakživa udávali tón vlastníci. Už movití otcové zakladatelé, architekti americké ústavy, chránili konstrukcí amerických ústavních struktur svůj majetek a vyloučili z účasti na politickém dění velkou část obyvatelstva (zejména černochy a ženy). Industrializace vyústila v koncentraci hospodářské a politické moci. Už přibližně před sto lety ve zlaté éře, nebo „pozlacené době“, pokud přeložíme Gilded Age doslova, svírali USA ve svých spárech „loupeživí baroni“. Moc kartelů, monopolů Rockefellerů, Carnegiů a jiných průmyslových gigantů zlomilo až progresivní hnutí, které se pozvedlo, aby vyčistilo politiku od korupce. Hospodářské aktivity se danily a byly regulovány.

Dnes by bylo nového progresivního hnutí zapotřebí víc než když dříve. Hospodářství a politiku v USA opět ovládají ropní magnáti, vojensko-průmyslové komplexy, realitní a finanční impéria a giganti světa médií a informačních technologií. K „loupeživým baronům“ ze staré školy se přidali vládci z Googlu a Applu — noví boháči, „silikonoví sultáni“: „Dnešní miliardáři světa informačních technologií mají mnoho společného s předchozí generací kapitalistických titánů — možná víc, než jim samotným svědčí,“ píše týdeník Economist ve zprávě o nových „nadlidech“ v USA.

Situace americké demokracie je zase napínavá: Louis Brandeis, jenž mezi lety 1916 a 1939 ze své pozice člena vrchního soudu (Supreme Court) progresivní hnutí podporoval a bojoval proti mocným koncernům, monopolům a korupci, byl přesvědčen, že demokracie nemůže obstát ve chvíli, kdy se tolik bohatství a politické moci sdružuje v rukou několika málo lidí. Většina jeho nástupců v Supreme Court si s tím tolik hlavu neláme. Například svými rozsudky ohledně financování předvolebních kampaní vrchní soud otevřel neomezenou cestu politickým firmám, aby si miliardovými obnosy mohly uzpůsobit právo na svobodné vyjádření názoru k obrazu svému — a aby tak ovlivňovaly politiku ve svůj prospěch.