Pouhou spotřebou a patriotismem nebude Amerika great again
Jiří DolejšDonald Trump bude nějaký čas americkým prezidentem. Debaty „co by kdyby“ teď postrádají smysl. Měli bychom místo nich bedlivě sledovat jeho skutečnou praxi v úřadu.
Letošní americké prezidentské volby i jejich výsledek provázela nebývalá hysterie. Zajímavé jsou rozporné reakce z táborů evropské pravice a levice. Dělící linie probíhala zjevně jinudy. Postoj k těmto americkým volbám zařazoval lidi nikoliv na ose pravolevé ale opět na pomyslné ose někde mezi od života utrženými sluníčkáři a těmi, co naslouchají hnědým vábničkám. Není divu, typická programová témata byla upozaděna, média jakoby nezajímala. Z elitářského oligarchy ale vytvořila iluzorního nepřítele mainstreamu.
Provokativně nekorektní a v případě Trumpa otevřeně šovinistická prohlášení otevírala Pandořinu skřínku podvědomí lidí frustrovaných důsledky globalizace. V Evropě jsme zažili nástup obdobných politických typů Berlusconiho či Orbána (u nás na tuto teatrální strunu hrají Zeman s Babišem). Stejně jako Donald Trump vykazují onu nietzscheovskou „der Wille zu Macht“ sebevědomých vůdců davu, kteří jsou ochotni jít ve svém arogantním populismu až na samotnou hranu legálních a etických možností.
Zpočátku byli na rozpacích z Trumpa i příznivci Republikánů. Také český exprezident Václav Klaus se ještě letos v březnu nechal slyšt, že nominace Trumpa je symbolem zoufalství a beznaděje amerických republikánů. Kritika Trumpa ale jen posílila jeho falešnou identitu bojovníka s mainstreamem. Byla to snad jen záměrná reality show? Nyní se i Václav Klaus přiřadil k zástupu gratulantů. Asi nepřekvapí, že vítězství republikánského kandidáta nakonec ve světě nakonec přivítala zejména národně konzervativní až krajní pravice.
Proč ale i někteří na levici kvitují vítězství Trumpa? Návrat k reaganomice a thatcherismu přeci není pro levici žádnou inspirací. Anachronismem je oprašování izolacionistické doktríny (vyhlásil ji prezident James Monroe v roce 1823). Někteří se na levici utěšují heslem „čím hůře, tím lépe“ (že šok přispěje k novému počátku levice), jiní se těší, že Trump možná oslabí USA, ale posílí světový mír, tím že ukončí eskalaci vztahů USA a Ruska. A ti nejnaivnější slaví vítězství demokracie nad establishmentem a mediální manipulací. Ve skutečnosti vzniká v USA silně rozštěpená společnost provázená krizí stranického systému.