Tak nám rezignovala ministryně. Na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ji, jak tvrdí média, dostihl stav poslední oblasti jmenované v názvu této instituce, tedy stav správy sportu. Nebo byla odsunuta jako figurka ve hře okolo vládní krize? Obě varianty jsou pravděpodobné. Co se v období působení Kateřiny Valachové ve funkci ministryně povedlo a co se povedlo méně? A jak to dopadne s její hlavní iniciativou, tedy s inkluzivním vzděláváním?

Pro širší vhled do situace je dobré si všimnout, že výměny ministrů školství nastávají poměrně často. Dalo by se vtipkovat, že toto ministerstvo je nějak prokleté, kdyby dopady častých výměn ministrů negativně nezasahovaly tak významnou oblast jako vzdělávání. Nikoho už to možná tolik nezneklidňuje, i dotčení ministerští úředníci jsou pravděpodobně na výměny nahoře zvyklí. Nejspíš jim už ani nevadí, že jako vždy nelze odhadnout, co s dalším ministrem přijde, a jediná jistota je, že jako vždy brzy skončí. Poslední noví ministři navíc působí jako lehce odstřižení od struktur ministerstva a zřejmě mají také omezený vliv. Méně viditelné struktury rigidního systému školství a napojených zájmových skupin (spíše než nový služební zákon) udržují vše v chodu, ať už si nahoře „vymýšlí“ ministr cokoli.

Ačkoli byli poslední ministři školství aktivní, v praxi probíhá spíše „kreativní neimplementace“ jejich vzdělávací politiky (jak nazývá Stephen J. Ball to, co se děje s politikou na úrovni škol). V naší porevoluční historii školství je učebnicovým příkladem takové „neimplementace“ reforma známá jako přechod z osnov na rámcové vzdělávací programy zahájená před více než deseti lety. Paradoxně podle některých vnesla reforma do škol přílišnou různost a je třeba se vracet k osnovám. I za Kateřiny Valachové se bohužel na tomto ústupu zpět dále pracovalo. Z mého pohledu tato naše „velká kurikulární reforma“ nejenže do škol žádnou různost nevnesla, ale nevyvolala ani zásadní zamýšlený rozvoj. Učení probíhá ve většině škol dál víceméně tak, jak tomu bylo před reformou. Podobně může po odchodu ministryně dopadnout její „velká inkluzivní reforma“.

↗

Ministryně pravděpodobně nenesla podíl na vytváření korupčního prostředí, nebyl však nejspíš schopna radikálně změnit strukturu úřadu a odmítnout tlaky silných skupin. Foto msmt.cz

Ačkoli zdánlivě každý nový ministr v poslední době trpí syndromem hyperaktivity, ne každá (hyper)aktivita je z jeho či její hlavy. Ani Kateřina Valachová zřejmě nedokázala kontrolovat všechna zákoutí svého úřadu a omezit tlak zájmových skupin na personální obsazování a tvorbu zákonů. Představme si ministerstvo jako budovu staré továrny se stovkami zákoutí, tedy skupin, odborů a oddělení. Továrnu plnou různorodých dlouholetých procesů, kde pod pavučinami v temném krajním křídle najdete i správu sportu.

Jak lze po nekončících odhaleních korupčních případů uvěřit, že na tomto úřadě jde primárně o děti, o rodiče, o učitele, a ne o to, jak si která skupina dělí peníze a vliv? Kateřina Valachová pravděpodobně nenesla podíl na vytváření korupčního prostředí, nebyla však nejspíš schopna radikálně změnit strukturu úřadu, odmítnout tlaky silných zájmových skupin, a to nejen týkající se  sportu.

Například nedávná novela zavádějící jednotné přijímací zkoušky a povinnou maturitu z matematiky byla silně prosazována i skupinami s velmi netransparentními zájmy. Za některými souvisejícími propagačními hesly se lze dopátrat mimo jiné i snahy směřovat část českých dětí na dráhu levné nízce kvalifikované pracovní síly. Navíc Cermat, organizace spojená s touto nejproblematičtější změnou byla i za Kateřiny Valachové řízena stále stejně. Navzdory důkazům o špatném hospodaření a následné medializaci byl v konkurzu potvrzen stávající ředitel. To představuje jeden z důkazů, že ministryně měla na některé části své agendy jen slabý vliv. Jinde byla naopak autentická, například v případě její rozsáhlé inkluzivní reformy.

Emocionalita, otevřenost, přímost

V hodnocení Kateřiny Valachové lze v médiích zachytit kladné i záporné emoce. Emocionalita sama o sobě se dá vnímat jako jeden z jejích přínosů. Pamatuji si, jak chvějícím se a zároveň neústupným hlasem bojovala o miliony k financování školství. Někdy se velmi emocionálně stavěla za inkluzivní přístup a chvíli se také zastávala učitelů ohrožených šikanou. Oblékla si tričko „Konec levných učitelů“, podala si ruku se studentskými (Česká středoškolská unie) i rodičovskými organizacemi (Fórum Rodičů). Mnoho dalších věcí se jí povedlo díky její otevřenosti a někdy až odzbrojující přímosti  jednání. Škoda, že její odhodlání a přímost měly své tušené limity v toleranci vlivů různých zájmů na postupy ministerstva.

Jak taková riziková konstelace zajistí udržitelnost myšlenky inkluze? Inkluze přinesla mnoha dětem a rodičům naději na společné vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu, zároveň však také zvýšení byrokracie pro školy. Idea skvělá, provedení pak klasické z dílny (továrny) MŠMT. Do toho připočtěme nekonzistentní navýšení objemu testování dětí (aktuálně probíhá celý květen téměř v utajení masivní státní testování většiny dětí v 5. a 9. třídách), které ztělesňuje proti-inkluzivní přístup ke škole jako k výkonnostní soutěži a vzájemnému srovnávání nesrovnatelného. Inkluze se po odchodu ministryně může stát pro školy postupně jen formalitou a vyčnívající děti mohou nenápadně začít z hlavního proudu vypadávat. Lidskoprávní optika vnesená do dilematu společné versus oddělené vzdělávání viditelně právě a zejména ministryní se může po jejím odchodu ztratit.

A kdo přijde teď? A jak všechno zase překope (říkají si mnozí)? Jak by mohla vypadat nová a ideální ministryně? Mohla by to být žena bojovná, emocionální (přímá a civilní) jako Kateřina Valachová, zároveň navíc s hlubokým vhledem do většiny oblastí činnosti ministerstva a s nějakými praktickými zkušenostmi v sektoru školství. Zároveň žena s širokým společenským rozhledem a zkušenostmi z různých oblastí. Agenda MŠMT se netýká jen škol, ale zejména cílů vzdělávání — života. Žena, která s klidem (bez podlehnutí ministerskému hyperaktivnímu viru) odmítne netransparentní tlaky z politických i jiných zájmových skupin a která před jakoukoli reformou nejdříve radikálně otevře ministerstvo a demokratickou diskusi.