Na facebookové zdi autorky tohoto článku někdo nedávno připomněl titulek severu IDnes, který shrnoval inaugurační projev Miloše Zemana — slíbil v něm, že bude bojovat s „kmotry, neonacisty i novináři“. Při příležitosti Mezinárodního dne svobody tisku, který se připomíná 20. dubna, možná není od věci odpovědět si na otázku, jak si vlastně v tomto ohledu stojíme — máme, nebo nemáme svobodná média? A je-li svoboda tisku v ohrožení, o čemž se poslední dobou často mluví, může za to opravdu Zeman, který zrovna tomuto svému slibu (na rozdíl od mnoha jiných) skutečně dostál a na novináře snaživě hází špínu, kdykoliv se mu k tomu naskytne sebemenší záminka?

Téma svobody tisku zahrnuje v 21. století čím dál širší problematiku, od politických tlaků na novináře přes problematiku vlastnictví médií, státní cenzuru až k ohrožení tradiční žurnalistiky všudypřítomnými fake news a propagandou. Organizace Reportéři bez hranic (Reportéres Sans Frontiéres — RSF), která každoročně vydává přehled stavu svobody tisku v jednotlivých zemích, používá kritéria plurality, nezávislosti médií, autocenzury, legislativního rámce, transparentnosti a „kvality infrastruktury podporující produkci zpravodajství a informací“.

Podobná kritéria používá i organizace Freedom House — žebříčky dvou zmíněných organizací poutají pravidelně pozornost samotných novinářů a například loni mnoho z těch českých publikovalo zprávu, že podle Reportérů bez hranic si Česká republika v posledních letech dost pohoršila a ze „svobodné země“ se dostala do kategorie „částečně svobodných“. I podle RSF za to mohou především prezidentské kauzy, při kterých Miloš Zeman pravidelně obviňuje média ze lži, a podrývá tak jejich důvěryhodnost. Dalším viníkem je pak podle reportu Andrej Babiš coby majitel dvou největších tuzemských deníků.

↗

Jako příklad poslouží razie ministra Chovance na migrantských ubytovnách. Novináři měli možnost udělat svoji práci pořádně a konfrontovat Chovance s absurditou jeho vlastního jednání. Foto FB M. Chovance

Jsou ale právě Zeman a Babiš tím, co nezávislost českých novinářů ohrožuje nejvíce? Lze si jistě představit mnoho katastrofických scénářů, které se mohou po volbách stát realitou — pravděpodobný budoucí premiér Babiš nijak netají svou nechuť k veřejnoprávním médiím; snad nejlépe jeho vztah k nezávislému zveřejňování informací shrnuje dnes již legendární hláška „sorry jako“. Zemanovy excesy nejspíš ani nemá smysl vyjmenovávat — vlastně se můžeme tak trochu pousmát nad konsternovanými americkými novináři, kteří šokovaně poslouchají, jak z úst jejich prezidenta létá jedno obvinění ze lži za druhým a říkat si, vítejte v klubu, kolegové.