Giovanni Sartori, vlivný politolog a filozof, který pomáhal formovat pole současné sociologie a politologie, zemřel ve věku devadesáti dvou let. Stalo se tak v pondělí 3. dubna. Podle italských novin Il Corriere della Sera podlehl světově uznávaný odborník na politické systémy a strany selhání plic.

Sartori se narodil ve Florencii 13. května 1924, téměř dva roky poté, co se fašistický vůdce Benito Mussolini stal italským premiérem. Svou akademickou kariéru začal jako odborný asistent historie moderní filozofie. Později se stal děkanem politologického ústavu na Florentské univerzitě.

Akademický vliv Sartoriho vzrostl prudce po zveřejnění jeho statě „Concept Misformation in Comparative Politics," která je dodnes považována za klasický text pro studenty politologie z celého světa. V textu Sartori zdůraznil, že neexistuje žádná metodika bez „logos“, bez přemýšlení o přemýšlení.

„Člověk může být skvělý výzkumník a manipulátor dat, a přesto zůstat v myšlenkovém bezvědomí," popsal v abstraktu.

Po tomto období začal Sartori vydávat mnoho dnes znmámých publikací, jako „Strany a stranické systémy" (1976), dnes standardní učebnici mnoha univerzit nebo „Homo Videns" (2002), která analyzovala dopady televize na moderní společnosti.

Sartori učil také na Stanford University, a pak se stal profesorem v humanitních oborech na Kolumbijské univerzitě. Nakonec zde byl jmenován emeritním profesorem.

V roce 2005 získal ocenění Prince Asturias Award v kategorii společenských věd pro jeho příspěvek k ústavnímu právu. Sartori byl častým přispěvatelem listu Il Corriere, kde psal provokativní sloupke, které ho učinily, jak noviny uvedly ve svém nekrologu, „sžíravým polemikem.“

Sartori byl vytrvalým ateistou, který často kritizoval katolickou církev za pokrytectví, a to zejména pokud šlo o otázky kontroly početí.

Jeho posledním publikovaným dílem bylo Race to Nowhere: Ten Lessons on our Endangered Society (2016), v němž analyzoval deset relevantních témat dnešní doby, jako je hranice mezi svobodou a diktaturou, střet civilizací mezi křesťanstvím a islámskou kulturou, „válka proti terorismu“, imigrace, občanství, nebo bioetika.

Sartoriho příspěvek k rozvoji politologie jakožto respektované disciplíny zůstává nesporným.