Evropskému trhu s emisními povolenkami, neboli ETS, vlajkové lodi klimatické politiky Evropské unie, bude letos dvanáct let. Jeho základní princip je jednoduchý: na vypouštěné množství emisí uvalíte postupně klesající strop. Povolenky na jednotlivé tuny oxidu uhličitého pak již přenecháte volnému trhu, na němž si je můžou znečišťovatelé mezi sebou směňovat. Pokud někdo znečišťuje bez nich, bude tvrdě pokutován.

Cena za vypuštěnou tunu by pak měla v ideálním případě plnit zásadní roli: napravit do nebe volající nespravedlnost, kterou velcí znečišťovatelé působí, když ze svého podnikání inkasují zisky, zatímco jeho náklady — miliardové škody na zdraví, životním prostředí, ekonomice a klimatu, ztělesněné například v letošním nebývalém smogu — přenášejí na veřejné rozpočty, a tedy nás všechny.

Když byl ETS spuštěn, mnoho jsme si od něj slibovali. Měl spojit politické rozhodnutí o postupném snižování emisí s pružností trhu a vynalézavostí soukromých podniků, jež měly mít možnost samy si vybrat, kde je pro ně nejvýhodnější emise snížit. Zahrnoval víc než jedenáct tisíc průmyslových podniků, pokrýval víc než polovinu všech evropských emisí a byl největším svého druhu na světě. Přestože však na papíře vypadá bezvadně, má jednu zásadní vadu — ani trochu nefunguje.

Evropské instituce od komise po parlament od té doby neustále slibují, že jej napraví. A skutečně — dlouho očekávaná reforma byla právě před měsícem konečně odhlasována Evropským parlamentem — a nedlouho poté odsouhlasena členskými státy. Protože by tento krok mohl znovu zavdat k neopodstatněným nadějím, že se systém snad konečně přiblíží plnění svých proklamovaných cílů, je třeba opětovně zopakovat základní důvody, proč nefunguje, proč to navrhovaná reforma nemůže změnit — a proč by tedy měl být namísto drobných úprav raději zrušen a uvolnit cestu skutečně účinným řešením.

Systém povolenek nesnižuje emise

Emise sice od zavedení ETS  setrvale klesaly, nelze však jasně doložit, že by se tak dělo jeho zásluhou. V energetice, která má na svědomí většinu systémem pokrytých emisí, vedly s nejvyšší pravděpodobností k poklesu emisí docela jiné energetické politiky — garantované ceny pro obnovitelné zdroje a emisní standardy, které způsobily uzavření mnoha starších eletráren. Také komplexní ekonomické analýzy příčin vedoucích k úbytků emisí ukazují, že v sektorech pokrytých systémem ETS lze většinu redukcí přičíst právě kombinaci vzestupu obnovitelných zdrojů, ekonomické krizi po roce 2008, zlepšující se energetické účinnosti a postupnému přechodu mnoha energetických společností z uhlí na plyn.

Právě po krizi v roce 2008 se navíc cena povolenek prakticky úplně zhroutila , takže jsou příliš levné, skutečné náklady spalování fosilních paliv nepokrývají ani vzdáleně a nemotivují znečišťovatele ke snižování emisí. Reálné snížení emisí, způsobené docela jinými příčinami než politkou EU, probíhá rychleji, než strop stíhá klesat. To také vysvětluje, proč svého emisního cíle pro rok 2020 dosáhla Evropská unie o šest let dříve, v roce 2014.