K tomu, aby naše společnost fungovala, je třeba vybírat daně. Z nich se financuje chod státu. Část poplatků je tvořena daněmi přímými, část nepřímými, přičemž stát ví, kolik potřebuje vybrat ročně, aby „to vyšlo“. Takže v podstatě jde jen o to, kdo zaplatí kolik, čili jaký klíč výběru zvolíme.

Pokud potřebujeme-li vybrat miliardu a máme milion obyvatel, lze vybrat tisíc od každého a je to spravedlivé, jednoduché i pochopitelné. Problém vznikne v momentě, kdy někteří vydělávají tisíc, jiní deset tisíc a jiní sto tisíc. Pokud všem uložíme stejné procentní zdanění, nejvíce to dopadne na chudé, protože pro ně je i malý úbytek peněz velmi podstatný. Chudým berou největší část příjmů „nutné výdaje“ jako bydlení, topení, jídlo — a zpravidla nemají kam se uskromnit. Bohatí se uskromnit mohou a daně zdaleka tolik nepocítí.