Od poloviny ledna, kdy jsem zde vydal podrobný článek o připravované novele zákona o elektronických komunikacích, se událo mnoho nového. Řada indicií dokonce nasvědčuje tomu, že by se mohly hnout ledy a situace by se mohla trochu zlepšit. Odhaduji však, že se do sněmovních voleb novelu, která by alespoň trochu srazila přemrštěné ceny mobilního volání a internetu v České republice, schválit nepodaří. 

Co se událo? Do tématu razantně vstoupili dva hlavní hráči v české politice — Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš. Sobotka se rozhodl vzít si téma drahého volání za své a donutil svého ministra Mládka splnit slib a zahrnout do předkládané novely i širší ochranu spotřebitelů. Novela má zjednodušit přenesení čísla od jednoho operátora k druhému a po Sobotkově intervenci nově obsahuje i paragraf, který umožňuje zákazníkům vypovědět smlouvu bez sankce, pokud operátor jednostranně změní její podmínky. 

Andrej Babiš se potom ostře pustil do sociální demokracie, když na svém bulvárním webu expres.cz vydal článek, který ČSSD viní z vysokých cen na našem telekomunikačním trhu. Babiš přitom nezastírá, že sám má na poslední malé domů operátorům značný podíl, když přiznává, že „máslo na hlavě má částečně i ANO“, ale v článku to působí jako dílčí marginálie. 

Člověk by řekl, že když ČSSD i ANO deklarovaly, že předražené ceny telekomunikací v České republice jsou problém a zákon je na stole, nebude problém ho i schválit. Situaci ale značně zkomplikoval podivný manévr ministra Mládka. Jak naznačil i Bohuslav Sobotka, aby zákon stihl projít do voleb, je potřeba schválit ho ve zrychleném režimu, tedy podle paragrafu 90 zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny. A právě tady podle mě přísnější regulace operátorů narazí. 

Ministr Mládek totiž do novely, poté, co proběhlo vnitřní připomínkové řízení, přidal úplně nové ustanovení, které podle mého názoru sněmovnou rozhodně nemůže projít hladce. Mládek navrhl zákaz smlouvání s operátory o výši ceny, respektive navrhuje zakázat operátorům, aby s lidmi uzavírali smlouvy, které neinzerují veřejně. Přestože to tak z některých článků v médiích vypadá, toto ustanovení nedopadá na smlouvy s podnikateli. V novele je jasně napsáno, že jde pouze o smlouvy spotřebitelské. 

Přiznám se, že na dané opatření nemám jasný názor. Odhaduji, že ministr Mládek očekává, že mezi voliči ČSSD je výrazně nižší procento lidí, kteří s operátory smlouvají, než mezi voliči jiných stran, a tak chce snížit ceny pro pasivnější zákazníky výměnou za zvýšení cen pro zákazníky aktivnější. Druhá možnost je, že jde na ruku O2, kterému zřejmě skrze akviziční nabídky konkurence ubývají zákazníci. Nechci ale úplně vyloučit ani možnost, že by  opatření skutečně aspoň trochu zafungovalo a veřejné ceny by skutečně mohly výrazněji klesnout.  

Zásadní komplikace je v tom, že zatímco přenositelnost čísla a právo vypovědět smlouvu při změně podmínek jsou dvě zásady, proti kterým je docela obtížné se ideologicky vymezit, zákaz vyjednávat s operátory o nižší ceně je politicky daleko výbušnější téma. Podle mého názoru tímto ustanovením ministr Mládek umožnil poslancům ODS a TOP 09 vetovat zrychlené projednání zákona (jsou na to potřeba dva poslanecké kluby, případně 50 poslanců). Novelu tak kvůli tomu Sněmovna s velkou pravděpodobností nestihne projednat a ta spadne pod stůl jako celek. 

Přidáním kontroverzního paragrafu navíc ministr Mládek zcela změnil rámec veřejné debaty ohledně zákona. Zatímco v lednu se řešila práva spotřebitele, nyní se celá debata točí právě okolo smlouvání. To nabízí daleko větší prostor pro poslaneckou tvořivost. V novele, kde se pozornost upírá na jediný paragraf, je daleko jednodušší čachrovat s paragrafy zbývajícími. 

Z výše uvedených důvodů se domnívám, že na přísnější regulaci mobilních operátorů si budeme muset počkat až po volbách, nebo spíše do svatého Dyndy. Záleží na tom, kdo bude sedět ve Sněmovně.