Začněme tím, že Jan Mládek má opravdu celou řadu dobrých vlastností. Pokud je známo, nikdo ho nikdy neslyšel šířit nenávist proti jakékoli znevýhodněné menšině; a to bohužel není v dnešní ČSSD nijak malá ctnost. Pokud víme, nikdy nikde nijak lacino nesbíral takzvané politické body. Naopak spíše je až lehkovážně ztrácel.

Mládek je liberál a patří k tomu typu sociálních demokratů, kteří se vývojem jakoby ocitli na „špatné straně dějin“, protože zavlekli sociálně demokratické hnutí příliš do náruče neoliberalismu: nejvýznačnějšími postavami tohoto typu jsou Gerhard Schröder nebo Tony Blair. Navzdory všem svým omylům je Mládek velkým dílem idealista. Vedl či stále vede programově osvětové sociálně demokratické družstvo Fontes Rerum. Před lety byl ředitelem think-tanku Masarykova demokratická akademie.

Asi se sluší také podotknout, že máme s Janem Mládkem význačnou společnou epizodu. V roce 2008 jsem jím vedenému spolku s velmi těžkým srdcem prodával tehdejší Topolánkovou vládou likvidované Literární noviny. Mládek se choval až na jednu drobnost korektně. Co slíbil, v principu dodržel. Za zlé mu snad lze mít hlavně to, co se pak z novin stalo.

Nic z toho ale s důvody, pro něž máme za to, že by měl nyní z vlády odejít, nijak nesouvisí. Odejít by měl proto, že je přítěží pro vyhlídky své vlastní strany uspět ve volbách. Sociální demokracie má pořád šanci Babiše porazit. Musí ale být brilantní a musí mít štěstí. Jan Mládek brilantní není a lepí se na něj smůla.

Jan Mládek se ve vládě nikdy neměl ani ocitnout už kvůli svému postoji k prolomení limitů těžby uhlí. Sociální demokracie je ale, pokud jde o ekologické uvědomění, v úděsném stavu, a to se bohužel týká i stranických „intelektuálů“, jako jsou Zaorálek, Sobotka či Dienstbier. Od nikoho z nich jsme neslyšeli projevit pochopení faktu, že v naší éře není vážnějšího politického tématu nad klimatické změny. A že to politika musí vzít jako určující fakt.