Když jsem četl komentáře na facebooku k demonstraci na Staroměstském náměstí 28. října, zaujala mě jedna věc. Na vlně vznícených emocí z protestní akce a její úžasné atmosféry byli někteří nadšení i z toho, jak jim účastníci připadali krásní. V protikladu k tomu, jak někdo napsal, byli ti právě shromáždění ve Vladislavském sále už od pohledu oškliví, prázdní, jako bez ducha.

O několik dní později se v komentáři k článku Štefana Švece Jak sundat Zemana, který je velmi trefnou až drsnou kritikou protizemanovských aktivit posledních dní, bylo možné dočíst mimo jiné také o tom, že autor článku je už od pohledu typický představitel pražské kavárny a agent Ameriky.

Na mysl přicházely další a další příklady hodnocení jen podle vzhledu. Miloš Zeman na známé fotografii s manželkou Ivanou a spolupracovníky, na které se vyřádili nejen experti na módu. Ale i Jiří Brady na momentce ze Staromáku choulící se pod deštníkem, kterou prozemanovští diskutéři ohodnotili tak, že vypadá opravdu hrozně, od pohledu podezřele.