V úterý zrušil ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu své dvě vzpurné oblastní organizace, kladenskou (kladensko-slánskou) a jičínskou. Ty bude nadále řídit sám ústřední výbor Svazu. Navíc ze Svazu vyloučil tři členy, včetně předsedkyně kladenské organizace Gabriely Havlůjové. Tyto kroky zdůvodnili vylučitelé přesně v duchu staré dobré normalizace sedmdesátých a osmdesátých let: vyloučení členové prý pomlouvali a dlouhodobě kritizovali a — to už pojala hrůza i mne — hrubě dehonestovali předsedu Svazu Jaroslava Vodičku.

Tyto útoky na svobodu slova je dobré sledovat v kontextu sporů o to, jaký byl v protektorátu smysl odboje proti nacistické okupaci, jmenovitě smysl pomoci československým výsadkářům, kteří v roce 1942 v Praze zastřelili Reinharda Heydricha, a jaké byly důsledky této exilové operace nejen pro uznání Benešovy londýnské vlády a československého exilu, ale i pro obec Lidice. Po sporu totiž následovala série vstupů veřejně činných osob do lidické organizace Svazu.

Nesvatá trojice — Duka, Ovčáček a Bobošíková

Prospěchářství a přitírání se k nějaké společensky uznávané tradici postihlo už kdysi legionáře, v současnosti třeba Konfederaci politických vězňů (která se dokonce sektářsky rozštěpila), a také Chartu 77, kterou různí filutové vydávají za antikomunistické hnutí, nebo i odkaz Václava Havla. Zvlášť bolestivé je to však u protinacistického odboje, jehož účastníci už nežijí a nemohou se proti zneužití svého jména bránit. Jejich činnosti si celý život vážím, už proto, že na rozdíl od Polska, Jugoslávie, SSSR a Francie jich tu bylo poměrně málo.

V posledních třech letech se lidickými členy Svazu bojovníků za svobodu postupně stali kardinál Dominik Duka, mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček, členové neúspěšného politického protievropského uskupení Suverenita a jeho nejviditelnější postava a sponzorka lidického památníku Jana Bobošíková. Považuju to za skandální, těm třem nevěřím ani pozdrav. Jsem přesvědčen, že se do Lidic přitřeli z utilitárních, tedy prospěchářských důvodů.

Lidickou organizaci naopak opustily, a to považuju za alarmující, poslední tři žijící dospělé svědkyně lidické tragédie. Jedna z nich byla Miloslava Kalibová (nar. 1922), jejíž vnučka právnička Klára Kalibová už léta vystupuje proti xenofobii, anticiganizmu a antisemitizmu, spolupracujíc přitom se serverem Romea.cz. Nyní na protest proti nedemokratickým manipulacím ze Svazu vystoupil i plukovník Pavel Vranský (nar. 1921), válečný veterán a za války československý letec v Anglii.

Čerstvě vyloučená předsedkyně Havlůjová Bobošíkovou tehdy kritizovala, dnes uvažuje o založení vlastního spolku. Podle Havlůjové stála za názory své předsedkyně celá kladensko-slánská organizace.

Svaz bojovníků za svobodu je nástupnickým spolkem původního Svazu protifašistických bojovníků, který přes čtyřicet let falšoval nebo aspoň mírně posouval československé dějiny třicátých a čtyřicátých let ve prospěch nejen stalinizmu, ale i primitivního národoveckého antigermánství, jež poznání a odmítání postojů zdejší i evropské krajní pravice jen oslabovalo.