Česká republika je daňový ráj pro bohaté: zdaňuje práci, majetek vůbec
Matěj MoravanskýZa takřka čtyři dekády od pádu státního socialismu politici a byznys vytvořili v České republice daňový ráj. Vyplývá to nové studie odborné organizace PAQ Research, která zkoumala český daňový systém.
Český daňový systém neúměrně daní práci, zatímco majetek a kapitál nechává nezdaněný. Podle analýzy ekonomů z PAQ Research daňový mix slouží především nejbohatším. Ti drží většinu majetku a pobírají i výnosy z kapitálové držby; desetina nejbohatších Čechů vlastní podle různých odhadů 59 až 69 procent veškerého majetku, nejbohatší procento vlastní 26 až 36 procent.
Zatímco státy Evropské unie vybírají na zdanění kapitálových příjmů a majetku průměrně okolo 3,1 procenta hrubého domácího produktu, český daňový mix vybírá jen 1,2 procenta, a řadí se tak na chvost unijních statistik. V přepočtu na miliardy jde o 171 miliard korun, které chybí v českém státním rozpočtu, tedy takřka polovina plánovaného schodku rozpočtu na rok 2027.
„Jedním z důvodů nízkého výběru daní z majetku a kapitálu jsou plošné výjimky ve zdanění kapitálových zisků. Systém zdanění majetkové držby — až na nízké zdanění nemovitostí — pak zcela chybí,“ konstatuje analýza PAQu.
„Debata o zdanění majetku u nás často působí, jako by šlo o něco radikálního. Naše srovnání dvaatřiceti zemí ale ukazuje, že radikální je naopak český přístup, kdy kapitál a majetek skoro nedaníme,“ vysvětluje ekonom Jonáš Kreisinger, jeden z autorů studie PAQ Research. V Evropě je podle Kreisingera zdanění kapitálu normou, Česká republika je výjimkou.
Bohatí bohatnou, chudí chudnou
„Český daňový systém není výjimečný tím, že by mu chyběla některá z kapitálových daní nebo daní z majetku. Výjimeční jsme tím, že majetek a kapitál vůbec nedaníme,“ řekl v rozhovoru pro Deník Referendum Daniel Prokop, sociolog a vedoucí PAQ Research.
Ostatní země si podle Prokopa dokáží vybrat: nedaní například zisk z prodeje nemovitosti, ale vybírají daň z převodu nemovitostí. Daní kapitálové příjmy, ale už ne samo držení majetku. „Česká republika si nevybrala ani jednu z těchto cest,“ uvedl Prokop.
Místo zdanění majetku a kapitálu ale český stát neúměrně daní práci. „Stát vybírá především od nízko a středně příjmových zaměstnanců, přičemž daně poměrně klesají u vysokopříjmových OSVČ v převážně kancelářských profesích,“ popsal Prokop Deníku Referendum.
Ušlé příjmy z majetkových daní tak stát kompenzuje zatížením zaměstnanců a firem, což podle Prokopa poškozuje trh práce a celou ekonomiku. Široce rozšířené jsou podle Prokopa výjimky z kapitálových daní, které slouží k optimalizacím a podvodům. „Celkově Česká republika vybírá na daních méně než podobné země, což vede k rozpočtovým schodkům,“ vysvětlil Prokop.
Se strukturálně podfinancovaným státem kontrastuje obrovská koncentrace majetku v rukou nejbohatšího procenta obyvatel republiky. Pro srovnání, podle odhadu výzkumného centra investiční banky Credit Suisse z roku 2022 drží nejbohatší procento obyvatel České republiky 37,1 procent veškerého majetku, zatímco ve Spojených státech procento nejbohatších kontroluje 35,1 procenta majetku.
Efektivnější struktura daní
Podle studie PAQ Research nejde ani tak o zavedení jedné majetkové daně, ale o celkovou restrukturalizaci českého daňového mixu. „Zavedení daně pro nejbohatší nemusí v daňovém systému bez jakýchkoliv dalších daní na majetek a kapitál fungovat,“ upozornil Prokop.
Podle Jonáše Kreisingera je mnohem výhodnější zavést soustavu několika majetkových a kapitálových daní s nižší sazbou, které dohromady zajistí efektivní výběr. „Vysoká daň na jednom místě škodí mnohem víc než několik menších daní rozložených v rámci celé ekonomiky,“ vysvětluje Kreisinger.
Podle ekonoma a spoluautora studie Ondřej Chalupka pak rozložení majetkových a kapitálových daní dokáže zamezit případnému odchodu nejbohatších z České republiky.
„O tom, kam se bohatí stěhují, rozhoduje víc geopolitická stabilita, rodina nebo právní prostředí než daně. Z Norska kvůli majetkové dani odešla zhruba stovka lidí, a přesto daň dál vybírá kolem 0,7 procenta hrubého domácího produktu HDP,“ tvrdí Chalupka.
Norská daň by v českému státnímu rozpočtu zajistila odhadem dodatečných 63 miliard korun každý rok. Podle Chalupky lze po norském vzoru rovněž zavést „exit tax“, speciální daň na odchod bohatých ze země.
Návrh reformy
Český daňový systém se podle výzkumníků PAQ musí zásadně změnit. Reforma daní musí splnit čtyři priority:
- Zrušit nepoměrně vyšší zdanění práce oproti kapitálu a majetku. Měla by se proto zaměřit na vysoké kapitálové příjmy, prodej investičních nemovitostí a snížení daňového zvýhodnění nejbohatší části společnosti.
- Posílit efektivitu výběru. Reforma musí zvýšit, či alespoň zachovat, motivaci zejména střední třídy výnosně spořit a neohrozit dostupnost kapitálu pro české firmy, jako jsou start-upy vyžadující rizikový kapitál.
- Omezit výjimky ve zdanění kapitálových zisků, které neplní výše popsané účely dostupnosti kapitálu a podpory investic střední třídy a slouží primárně k daňovým optimalizacím a únikům.
- Zvýšit daňový výběr. Prostředky by měly být vybrány od osob, jejichž daňové zatížení je kvůli výjimkám velmi nízké, a to navzdory vysokým osvobozeným příjmům a velkému majetku. Cílem reformy by měl být takový daňový výběr, který omezí tlak na zvyšování zdanění práce a posílí příjem státního rozpočtu o nižší desítky miliard korun, aby stát dokázal zachovat efektivní veřejné služby a pokrýt další rostoucí náklady související s dekarbonizací, vzděláváním nebo obranou.
PAQ Research na vypracování návrhu takové reformy nyní pracuje. Právě publikovaná studie je prvním krokem k jejímu sestavení.