Výsledky amerických midterms — tedy voleb do Kongresu a guvernérů dva roky po prezidentských volbách — popisují americká média s použitím poněkud exaltovaných slovních spojení, jako je „modrá tsunami“. Příliš ale nepřehánějí.

Podrobnější analýza drtivého volebního vítězství demokratů — v jejichž případě jsou v amerických politických mapách okrsky, obvody a státy, v nichž vítězí, znázorňovány modrou barvou — nad republikány, kteří jsou spojováni s barvou červenou, ale nabízí mnoho odstínů modré a červené, které jdou daleko za pouhé vítězství jedné strany.

Výčet těchto odstínů lze začít tím, že proběhlé volby, v nichž demokraté získali pohodlnou většinu v obou komorách Kongresu a vyhráli také ve velké většině klání o posty guvernérů, byly v prvé řadě nikoliv primárně střetem mezi demokraty a republikány, jak tomu bývalo v minulosti, ale střetem velké části Ameriky s politikou prezidenta Donalda Trumpa. Spojené státy jako by se v podobě drtivého vítězství demokratů začaly definitivně probouzet z tíživého snu, v němž Ameriku ovládl Trump a jeho politická sekta MAGA (Udělejme Ameriku opět velkou!).

Mnozí političtí komentátoři v USA mluví ve spojení s výsledky voleb o politickém konci Trumpa, ale to není úplně přesné. Ten bude mít v příštích dvou letech, které zbývají do konce jeho prezidentství i navzdory velkým většinám demokratů v obou komorách Kongresu k dispozici ještě stále dost nástrojů k tomu, aby dokázal způsobit další politické kalamity, kterými proslul v prvních dvou letech. Demokratická většina v Kongresu ho může korigovat, ale nikoliv úplně zastavit.

Při zběžném pohledu byly volby vskutku do značné míry referendem o Trumpovi, které skončilo drtivým odmítnutím jeho stylu politiky a jím způsobených ekonomických potíží — spojovaných zejména s nepopulární válkou v Iránu. Voliči ale také většinově odmítli mnoho dalších věcí: dusivou netoleranci a rasismus Trumpova hnutí MAGA, ponižující pronásledování migrantů, rostoucí roli oligarchů v americké politice, zaplevelování Ameriky datovými centry pro umělou inteligenci, ekonomické nerovnosti a špatný přístup ke zdravotní péči.

Dopady těchto voleb tak sahají daleko za pouhé zúčtování s Trumpem. Značí zásadní změnu politických nálad v USA, což bude mít nemalé dopady i na prezidentské volby za dva roky. Kupříkladu tím, že stejně jako voliči odmítli mnoho republikánských kandidátů kvůli tomu, že se nedokázali distancovat od stále více nepopulárního Trumpa, skoro jistě odmítnou i všechny republikánské aspiranty na prezidentskou funkci, kteří ohnuli páteř, aby se po kritice Trumpa v době jeho nástupu do politiky stali jeho loajalisty.

To se týká zejména viceprezidenta J. D. Vance a ministra zahraničí Marca Rubia. Lze se sice předpokládat, že se tito političtí oportunisté nyní pokusí od Trumpa postupně distancovat, ale je už nejspíš příliš pozdě.

Milníky

V midterms američtí voliči často trestají stranu, která má v Bílém domě prezidenta. Ta ve volbách dva roky po zvolení prezidenta prohrála od druhé světové války volby do Sněmovny reprezentantů v osmnácti případech z dvaceti. A ve volbách do Senátu ve třinácti z dvaceti případů.

Paralely existují, i pokud jde o velikost porážky vládních republikánů. Ve volbách do Senátu byla v poválečné éře největší ztráta třinácti senátorských křesel republikánů v midterms v roce 1958 během prezidentství Dwighta D. Eisenhowera. Demokraté přišli o deset senátorů v roce 1994 během vlády Billa Clintona.

Poválečný rekord ve ztrátě křesel ve Sněmovně reprezentantů drží demokraté z voleb v roce 2010, kdy za prezidentství Baracka Obamy přišli o 64 mandátů. Druhou největší ztrátu zaznamenali za vlády Harryho Trumana, kdy přišli o 56 křesel. V roce 1994, během prezidentství Billa Clintona, pak ztratili dalších 54 mandátů.

Sčítání hlasů ještě bude v některých obvodech a státech několik dní pokračovat, je ale už jasné, že proběhlé volby nové rekordy, pokud jde o absolutní ztráty jedné strany v jedné či obou komorách Kongresu, nestanoví. Milníkem jsou především v tom, že představují jasné odmítnutí politiky prezidenta, který už nemůže složit reparát.

Jen s výjimkou Trumana, za jehož vlády utrpěli demokraté v roce 1946 velké ztráty ve volbách do obou komor Kongresu, se všichni prezidenti, jejichž strana utrpěla v midterms velké porážky, politicky takříkajíc vzpamatovali. Eisenhower, Clinton i Obama neskončili po porážkách na pověstném smetišti dějin, ani se nestali pověstnými „chromými kachnami“.

Totéž nelze říci o současné porážce Trumpa a jeho politiky. Jak už bylo řečeno, Trump sice může ještě napáchat nemalé škody, ale trumpismus je mrtev. A mnozí republikánští politici stráví příští dva roky snahami distancovat se od Trumpa a hnutí MAGA. Spojení s těmito značkami může být v prezidentských a kongresových volbách za dva roky toxické.

Proběhlé volby jsou historické tedy zejména v tom, jakým způsobem zahájily demolici politické ideologie, která se po nástupu Trumpa do funkce zdála být neporazitelná. V senátních volbách republikáni prohráli i ve státech, kde demokraté nezvítězili po několik desetiletí. Kupříkladu v Texasu, Kansasu a Jižní Karolíně. A ve volbách do Sněmovny reprezentantů vyhráli řadu klání v obvodech v „červených“ státech, v nichž republikáni v minulosti vítězili s dvouciferným rozdílem.

Historické jsou tyto volby i proto, že se do Senátu poprvé probojoval muslimský kandidát — Abdul El Sayed ve státě Michigan. Na Floridě se stal guvernérem poprvé černošský kandidát, Byron Donalds, v Georgii poprvé Afroameričanka, Keisha Lance Bottomsová, a v Novém Mexiku Deb Haalandová, která je indiánského původu. Do historie se zapíše i to, že v Jižní Karolíně porazila zdánlivě neporazitelnou sestru nedávno zesnulé republikánské senátorské ikony státu Lindseyho Grahama demokratka Annie Andrewsová.

Tyto volby naopak historické nebudou v tom, čím strašil Trump a republikáni. Podle nich Demokratickou stranu ovládli socialisté, ba přímo komunisté, kteří budou v případě demokratického vítězství určovat politiku strany. Nakonec bude ale progresivistů a demokratických socialistů přinejlepším okolo třiceti, což znamená, že nový předseda Sněmovny, jímž se skoro jistě stane středový Hakeem Jeffries, nebude v pozici, v níž by stranická levice mohla vydírat zbytek demokratů.

Co se podařilo odvrátit

Jasná výhra demokratů je důležitá i proto, že kdyby jejich vítězství bylo těsné, Trump by se nepochybně pokusil volební výsledky zpochybnit. Už před volbami se FBI a pracovníci ministerstva spravedlnosti pokoušeli rozsévat nejistotu.

Ministerstvo spravedlnosti podalo předběžnou žalobu na stát Aljaška kvůli tomu, že na kandidátce v senátorském klání byli dva kandidáti se stejným jménem — Dan Sullivan, a požadovalo, aby Aljaška případně neuznala vítězství demokratické kandidátky Mary Petolové. Demokraté dle ministerstva zařadili Sullivana na kandidátku s úmyslem zmást voliče. Bylo dokonce spuštěno vyšetřování, zda nejde o trestný čin.

Ministerstvo také požadovalo, aby mu stát Kalifornie předal informace až o dvaceti tisících voličů, kteří dle ministerstva neměli americké občanství. Nejenže se rychle ukázalo, že informace ministerstva byly mylné, ale federální soudy, včetně Nejvyššího soudu, nakonec rozhodly, že federální vláda nemá právo se tímto způsobem do voleb v jednotlivých státech vměšovat, protože organizace voleb je v gesci jednotlivých států.

Už dříve soudy odmítly pokusy Trumpovy administrativy zneužít federální poštu k tomu, aby ji jednotlivé státy musely předávat seznamy voličů, kteří hlasují korespondenčně. Pošta měla kontrolovat, zda na seznamech registrovaných voličů nejsou voliči, které federální úřady označí za neobčany.

Bílý dům také předložil Kongresu zákon, který by zásadně změnil, jakým způsobem se v USA volí. Měl omezit korespondenční hlasování a zavést voličské průkazy.

Zavedení obdoby evropských občanských průkazů by sice nebylo ničím, co poškozuje americkou demokracii, ale načasování těchto kroků by v případě přijetí zákona znamenalo, že milióny lidí si do voleb nestačí opatřit příslušné dokumenty. Zákon nakonec uvázl v Senátu a Trump se pokusil některé jeho aspekty prosadit prezidentskými výnosy. I v tomto případě je ale odmítly federální soudy.

Panovaly také obavy, že Trump se pokusí ve státech, v nichž mají republikáni většinu v místních parlamentech a vládách, tlačit na tyto státy, aby odmítly certifikovat případná vítězství demokratů. A demokratičtí politici se chystali na soudní žaloby, jimiž se Trumpova administrativa pokusí zpochybnit vítězství jejich kandidátů.

Ačkoliv se nedá vyloučit, že v konkrétních případech na soudní pře ještě dojde nebo že se Bílý dům pokusí výsledky některých klání zpochybnit, velikost výhry demokratů znamená, že Trump musel upustit od snah zpochybnit demokratické vítězství jako takové. Ještě během sčítání hlasů oznámil, že výhru demokratů uzná.

Dokonce připustil, že odvedli dobrou práci. O republikánech prohlásil, že prohráli, protože neměli kvalitní kandidáty jeho kalibru. Kdyby byl prý na volebních lístcích on, bylo by vítězství republikánů drtivé. Co na tom, že průzkumy ukazují, že v řadě případů republikáni začali ztrácet podporu v obvodech, kam je přijel Trump osobně podpořit, a že celkový debakl republikánů souvisí s jeho rostoucí nepopularitou.

Co bude dál

Trump a demokraty ovládaný Kongres mají dvě možnosti: buď se pokusit o nesnadnou kohabitaci a hledání kompromisů alespoň v základních otázkách, anebo spustit otevřený konflikt. Jisté je, že pokud by demokraté chtěli prosadit některé vlastní legislativní návrhy, musejí se s Trumpem dohodnout, protože nemají dost hlasů k přehlasování jeho případných vet.

Trumpův hlavní poradce Stephen Miller mluví o tom, že je Trump připraven na „smršť“ vet. Nemusí ho zastavit ani skutečnost, že pro všechny zásadnější zákony by demokraté museli získat podporu alespoň několika republikánských senátorů, protože ke schválení takových zákonů je zapotřebí kvalifikované většiny šedesáti hlasů.

Trump bude ale demokraty potřebovat ke schválení rozpočtů a financování federálních úřadů. A také k případnému schválení nových výdajů na válku v Íránu. Jinými slovy: zatímco Trumpův Bílý dům bez kompromisů s demokraty už neprosadí žádný vlastní zákon, demokraté nemají šanci uspět s vlastními návrhy zákonů bez kompromisů s Trumpem a jeho republikány.

Většina, kterou mají demokraté v Senátu, nicméně znamená, že Trump nemůže prosadit žádné nové nominace ministrů, federálních soudců a případně ani členů Nejvyššího soudu bez jejich souhlasu. I zde tedy bude Bílý dům muset hledat kompromisy.

Demokraty ovládaná Sněmovna reprezentantů může Trumpovi „zatopit“ ještě více. Demokraté ovládnou většinu výborů a budou mít možnost vytvářet vyšetřovací komise. Ty mohou předvolávat k vyšetření různých kauz v podstatě kohokoliv, přičemž předvolaní vypovídají pod přísahou.

Je skoro jisté, že se spustí vyšetřování možných korupčních aktivit Trumpa a jeho rodiny od jeho nástupu do funkce. Sám Trump zbohatl od ledna 2025 o miliardy dolarů. Firmy jeho synů dostávají netransparentní zakázky za miliardy dolarů od ministerstva obrany. V centru pozornosti budou i úzké kontakty Donalda Trumpa juniora s ruským oligarchou a Putinovým loajalistou Umarem Kremlevem.

Sněmovna reprezentantů skoro jistě podnikne také kroky ke znovuobnovení vyšetřování Trumpovy role v aktivitách organizátora sexu s nezletilými Jeffreyho Epsteina. Bude také tlačit na ministerstvo spravedlnosti ohledně zveřejnění dosud nezveřejněných dokumentů z Epsteinových složek, jakož i vyšetřovat, proč ministerstvo spravedlnosti bránilo plnému zveřejnění složek tak, jako to požadoval zákon schválený společně demokraty a republikány před rokem.

Přední demokraté se zatím brání myšlence, že by Sněmovna reprezentantů mohla znovu zahájit s Trumpem řízení o impeachmentu. K odvolání Trumpa by na základě impeachmentu byl zapotřebí dvoutřetinový souhlas Senátu — k tomu nebudou mít demokraté dost hlasů. Navíc by řízení o impeachmentu nebylo taktické, protože by odvádělo pozornost od jiných důležitých kroků.

Není ale vyloučeno, že se Sněmovna reprezentantů pokusí o impeachment ministra obrany Petea Hegsetha, o němž se uvažovalo už před volbami. Ohrožena může být i pozice ministra spravedlnosti Todda Blanche.

V těchto případech by demokraté potřebné hlasy republikánů získat mohli, protože řada republikánských politiků se začne od Trumpa distancovat. Volby jasně ukázaly, že spojení s Trumpem je toxické a většina republikánských zákonodárců musí začít myslet na posttrumpovské období.

Nejmenší možnosti ovlivňovat Trumpovu politiku bude mít Kongres ovládaný demokraty pravděpodobně v zahraničněpolitické oblasti, kde má prezident rozsáhlé pravomoci. Pokud by ale chtěl Trump uvalovat nové tarify, pro které by měl získat souhlas Kongresu, nebo by žádal o peníze na nová válečná dobrodružství, bezpochyby v Kongresu nyní narazí.

Proběhlé volby budou mít také zásadní dopad na prezidentské volby za dva roky. Drtivá porážka republikánů značně zmenšuje šance politiků, kteří jsou s Trumpem úzce spojeni, což jsou mezi špičkami současných republikánů skoro všichni. Bude zajímavé sledovat, zda se vynoří kandidáti, kteří se nezapletli s MAGA, anebo zda se někteří z Trumpových dosavadních loajalistů přeci jen dokáží od Trumpa věrohodně distancovat.

Zato na demokratické straně volby vygenerovaly několik nových osobností s potenciálem ucházet se o prezidentský úřad. Už před půl rokem se v mimořádných volbách ve Virginii stala guvernérkou Abigail Spanbergerová, která je rostoucí hvězdou strany.

Mimořádně politicky talentovaný Jon Ossoff obhájil bez problémů svoje senátorské křeslo ve státě Georgia, a předpokládá se, že se do prezidentského klání zapojí. Podobně talentovaný James Talarico, který zvítězil v senátorském klání v Texasu zatím zřejmě do prezidentských voleb nevstoupí, protože bude v Senátu poprvé.

Kandidátkou na prezidenta by se mohla stát i viceadmirálka Nancy Lacoreová, kterou v minulém roce potupně zbavil funkce ministr obrany Hegseth. Ta nyní získala křeslo ve Sněmovně reprezentantů za obvod v Jižní Karolíně.

Volby také potvrdily sílu některých dalších možných kandidátů, o kterých se mluví už delší dobu. Josh Shapiro s přehledem obhájil post guvernéra Pensylvánie a lze předpokládat, že tento úspěch využije jako odrazový můstek k prezidentské kandidatuře. Obecně drtivé vítězství demokratů značně zvýšilo šance, že příštím prezidentem bude demokrat.