Obří mělká nádrž, která je součástí Lincolnova památníku ve Washingtonu, měla na základě rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa před oslavami 250. výročí vyhlášení americké nezávislosti projít zásadní rekonstrukcí. Trump, který byl před nástupem do Bílého domu developerem, se sám ujal plánů na rekonstrukci i dohledu na celým projektem. A americkou veřejnost zásoboval mediálními výstupy na téma úžasné proměny nádrže pod jeho vedením.

V USA této nádrži nikdo neřekne jinak, než „reflecting pool“, což v překladu do češtiny znamená „reflexní bazén“ nebo také „zrcadlová nádrž“.

A skutečně. V příběhu zpackané rekonstrukce této nádrže, jejíž stavba začala v roce 1914 a která byla oficiálně otevřena v roce 1922, se zrcadlově odráží všechny patologické aspekty Trumpova prezidentství: velikášství, pohrdání řádnými schvalovacími procesy, kýčovité vlastenectví, korupce a klientelismus i neschopnost přijmout odpovědnost za neúspěch.

Americký deník The New York Times nazval text věnovaný projektu zcela případně Prezident Narcis a páchnoucí nádrž. Tento titulek má širší platnost, protože většina projektů, které velikášstvím posedlý Trump inicioval s tím, že se zapíše do historie, se proměnila v politicky páchnoucí trosky.

Největší v historii

Jak známo, Trump je posedlý svým historickým odkazem. Téměř vše, co udělá, neopomene vykreslovat jako něco, co historie zatím neviděla. Okolo ideje historické velikosti, jakou Amerika ještě neviděla, je ostatně vybudována i jeho politická sekta „Udělejme Ameriku opět velkou“ (MAGA).

Trump a jeho loajalisté se přitom netají, jakou „velikost“ Ameriky chtějí obnovit a ještě „vylepšit“. Má to být převážně Amerika bílého muže, kterému nestojí v cestě etnické a další menšiny, jakož i ženy. MAGA je otevřeně xenofobní, radikálně protiimigrační a ultrakonzervativní. Chce zvrátit emancipační pokrok, kterého dosáhly menšiny i ženy.

Trump dokonce usiluje o to, aby byly z některých amerických muzeí odstraněny exponáty, které prý — kupříkladu v odkazech na otroctví — historickou velikost Ameriky znehodnocují. Svoje prezidentství tak Trump začal útokem na politiku diverzity, rovnosti a inkluze (DEI).

Lincolnův památník coby jedno z nejvíce ikonických míst ve Washingtonu, je pro Trumpův Bílý dům v kontextu výše zmíněných pokusů o revizi historie poněkud nepříjemným mementem: Lincoln se do historie koneckonců zapsal především tím, že rozhodujícím způsobem přispěl ke zrušení otroctví, přičemž ve jménu této ideje vedl válku Severu proti jižanským separatistům. Na březích nádrže se konaly obří demonstrace za rovnoprávnost menšin, svůj historický projev zde pronesl Martin Luther King…

Trump se pokouší k různým památníkům ve Washingtonu přidat vlastní historickou stopu. Před časem nechal například přejmenovat Kennedyho centrum pro múzická umění, což je jakési americké Národní divadlo, na Kennedyho-Trumpovo centrum.

Správní rada centra, kterou sám jmenoval, ve svém rozhodnutí přidat do názvu této vážené instituce Trumpovo jméno ovšem obešla Kongres, který má jako jediný právo o jméně instituce rozhodovat. Federální soudce tedy po několika měsících nařídil, aby Trumpovo jméno bylo kvůli nedodržení zákonného postupu z názvu centra odstraněno. Zároveň zastavil rekonstrukci objektu, kterou Trumpem ovládaná správní rada dle jeho rozsudku nařídila v rozporu s platným zákony.

Trump ve Washingtonu, nedaleko Lincolnova památníku, také plánuje postavit obří oblouk, podobný tomu v Paříži, který by nepochybně chtěl pojmenovat po sobě. A přímo v Bílém domě nechal bez patřičných povolení a posudků památkářů zbořit takzvané jižní křídlo, aby na jeho místě mohl vzniknout — coby Trumpův odkaz historii — obří taneční sál.

I tato stavba ale čelí soudním řízením a politickým kontroverzím. Trump původně oznámil, že nový taneční sál budou financovat soukromí sponzoři, přičemž výsledná částka na rekonstrukci nepřesáhne 300 miliónů dolarů. Nyní chce, aby stavbu, která prý bude důležitá i pro bezpečnost prezidentů a jejich spolupracovníků, protože bude mít v podzemí kryty a logistické centrum, financoval ve výši více než jedné miliardy dolarů stát.

I rekonstrukce Lincolnova centra se — pokud jde o ohledy na zákony — nesla v podobném duchu. Trump se prostě rozhodl, že památníku zasvěcenému prezidentu Lincolnovi vtiskne stopu své „velikosti“. Bez zásadních konzultací s úřady rozhodl, že nádrž má být nejen opravena, ale i natřena tmavě modrou barvou, jejíž odstín známe z americké vlajky.

Tento nátěr prý zaručí, že voda bude mnohem lépe zrcadlit okolí, včetně nejen budovy Lincolnova památníku, ale i ikonického obelisku, který stojí na druhém konci tzv. National Mall. A právě takto „zrekonstruovaná“ nádrž měla sehrát důležitou roli v oslavách 250. výročí americké nezávislosti.

Korupce, klientelismus, nekompetentnost

Trumpův Bílý dům zadal úpravu nádrže, včetně nového tmavomodrého nátěru, firmě Greenwater Servicing, kterou vlastní John J. Cafaro, jehož dům na Floridě sousedí s Trumpovou rezidencí Mar-a-Lago. Cafaro je znám jako podporovatel Trumpa, na jehož kampaně přispěl částkami ve výši statisíců dolarů.

A je také znám svými oplétačkami se zákonem. V roce 2001 se přiznal k federálním obviněním ze spiknutí za účelem úplatkářství. Byla mu uložena pokuta ve výši 150 tisíc dolarů a podmíněný trest za podplácení tehdejšího amerického kongresmana Jamese Traficanta. V roce 2005 se Cafaro také přiznal k nelegálnímu přispívání na volební kampaň své dcery Capri Cafaro v roce 2004.

Zdá se, že Cafaro byl vybrán podle stejného klíče jako některé firmy, které se podílejí na stavbě tanečního sálu v Bílém domě. Zakázku na rekonstrukci a nátěr nádrže u Lincolnova centra dostal prostě proto, že je Trumpovým loajalistou a přispěl na jeho volební kampaň.

Cafarova firma Greenwater Servicing na svých webových stránkách tvrdí, že vlastní jedinečný systém čištění vody, jehož patentovaná technologie je podpořena vládním a akademickým výzkumem. Její průlomová řešení prý významně snižují množství toxinů, řas, mikrocystinů, dusičnanů a fosfátů v kontaminované vodě.

Reputace firmy ovšem není valná. Zpětná vazba na její práci zjevně silně závisí na konkrétní službě a lokalitě. Zejména rozsáhlejší restaurátorské a politikům blízké projekty se opakovaně setkaly s ostrou kritikou. Rekonstrukce a nátěr nádrže u Lincolnova památníku k velkým zakázkám rozhodně patří. Americká vláda za ní zaplatila okolo 15 miliónů dolarů.

Jen týden po dokončení projektu obří nádrž zamořily sinice, které vodu proměnily v brčálově zelenou páchnoucí břečku. Tmavomodrý nátěr se následně začal loupat.

Sabotáž, vandalismus!

O tom, co problémy způsobilo, se experti dohadují. Nejčastěji ale upozorňují, že firma Greenwater Servicing nejspíš důkladně nevyčistila od sinic trubky přivádějící do nádrže vodu.

Tmavomodrá barva dna nádrže pak začala v mnohem větší míře přitahovat sluneční záření, což zvýšilo teplotu vody, a vytvořilo tak ideální stav pro množení sinic. Následné pokusy zničit sinice chemickými prostředky, zejména hektolitry peroxidu vodíku, stejně jako mechanické čistění dna, pak přispěly k loupání modrého nátěru, jehož pláty lze nyní spatřit na hladině.

Trump na tuto pohromu samozřejmě nereagoval tím, že by uznal, že jde nejspíš o zpackanou práci firmy, kterou vlastní jeho přítel. Anebo přiznáním, že přispěl ke škodám možná sám, když bez potřebných konzultací s odborníky požadoval, aby byla nádrž natřena tmavě modrou barvou.

Z problémů nejprve obvinil demokraty, když tvrdil, že jde o sabotáž. Později z prohlubujících se problémů nařkl politicky motivované vandaly. Několik lidí bylo dokonce kvůli vandalismu zatčeno. Jedním z nich byl několikanásobný olympijský vítěz v cyklistice, který byl přistižen, když se z nádrže pokusil vylovit kus plovoucího modrého nátěru.

Hájí se, podobně jako ostatní „vandalové“ tím, že si jen chtěl odnést suvenýr. Trump a jeho spojenci ale fiasko s nádrží obracejí ve spiknutí, což je koneckonců Trumpova obvyklá strategie. Když prohrál volby, šlo o nepochybně o konspiraci. Když byl v minulosti obviněn ze spáchání trestných činů, byl to zcela jasně hon na čarodějnice, organizovaný jeho politickými nepřáteli.

Nádrž je nyní pod přísným dohledem bezpečnostních sil. Úsilí zbavit ji sinic a opravit škody na nátěru k výsledku zatím nevede. Sám Trump pomalu připouští, že bude muset být nejspíš vypuštěna, aby byla důkladná oprava vůbec možná. Což ovšem koliduje s jeho plány umístit hlavní oslavy nezávislosti právě do okolí nádrže.

Anabáze s bazénem je zkrátka symbolickým obrazem Trumpova prezidentství. Politicky mu u tvrdého jádra jeho voličů nejspíš neuškodí, je ale dalším střípkem v mozaice nekompetentnosti, velikášství a klientelistických vazeb člověka, který už americké demokracii způsobil škody, které se budou napravovat jen stěží.