Plánovaná soustava nádrží na Žatecku a Rakovnicku je exemplárním příkladem zastaralého a chybného řešení sucha. Úrodná krajina povodí řeky Blšanky, proslulá červenými jílovitými půdami a pěstováním chmele, se nachází mezi rakovnickou pahorkatinou na jihu, mosteckou pánví na severu a doupovskými horami na západě, zatímco na východě končí v tajemném stolovém pohoří Džbán. Kromě obilí a olejnin se tu ve velkém pěstuje právě chmel ­— a právě kontrola nad pěstováním této lukrativní komodity hraje v projektu přehrad důležitou úlohu.

Vodní sen

Celý kraj leží ve srážkovém stínu Krušných Hor. Vlhký vzduch od Atlantiku narazí na krušnohorský hřeben, musí stoupat nahoru, kde se ochladí, takže prší hlavně na samotném hřebeni či na německé straně Krušnohoří. Když vzduch přejde hřeben a klesá dolů do vnitrozemí Čech, otepluje se a zbývající kapky se odpaří. Právě proto je prakticky bývá celé Poohří zasaženo suchem ještě více než ostatní části naší země. Letošní množství srážek zde často odpovídalo pouštnímu klimatu, čímž navázalo na suchou periodu z let 2015—2020.

V roce 2019 rozhodla předchozí Babišova vláda o komplexní řešení sucha v regionu, a to formou „technických a přírodě blízkých opatření“. Klíčovou roli pak hrálo ministerstvo životního prostředí vedené Richardem Brabcem a především ministerstvo zemědělství vedené Miroslavem Tomanem, které zadalo státním podnikům Povodí Ohře a Povodí Vltavy připravit projekt zahrnující vodní nádrže Kryry na Podvineckém, Senomaty na Kolešovickém a Šanov na Rakovnickém potoce.

Práce pokračovaly za vlády Petra Fialy a koncem roku 2024 byla dokončena předprojektová příprava. Nyní má následovat podrobný inženýrsko-geologický průzkum, posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA) a vlastní projektování staveb. Pokud se státu podaří vykoupit všechny dotčené pozemky, v roce 2031 se má začít kopat a v roce 2041 by mělo být vodní dílo Kryry uvedeno do provozu.

Vodohospodáři slibují vyšší rekreační potenciál, zvýšení příjmů samospráv, protipovodňovou ochranu a hlavně zajištění zásobování pomezí Karlovarského, Ústeckého a Středočeského kraje vodou. Velmi silně akcentují „závlahu pro úrodnou krajinu a prosperitu lokálního zemědělství“ — a výslovně hovoří o zavlažování chmelnic.

Přehrady na vyschlých potocích

Projekt měl své kritiky. Někdejší kryrský starosta Miroslav Brda jej označoval za „megalomanský“ s tím, že nádrž zabere zemědělskou půdu, vlastníci jsou proti, a musely by se zbořit dvě továrny. „U Kryr kdysi byla vodní nádrž, v 19. století se však protrhla a už se neobnovila, a v minulém století zaniklo v regionu množství rybníků. Stačilo by tu starou nádrž, která měla okolo dvaceti hektarů, obnovit, a svůj účel by to splnilo,“ sdělil Miroslav Brda v roce 2019 týdeníku Zemědělec.

Proti projektu vystupovala například občanská iniciativa SOS Lubenec. Postupně se nicméně podařilo odpor místních aktérů oslabit. Povodí totiž přislíbilo doplnit přehrady některými přírodně blízkými opatřeními a pozemky se daří vykupovat.

Letošní léto však odhalilo plný rozměr nastupujícího klimatického rozvratu. Když spoluautor tohoto textu v pátek navštívil a procházel místa, kde mají stát všechny tři přehrady, byla koryta příslušných potoků prakticky bez vody — Podvinecký a Kolešovický potok byly zcela suché, zatímco Rakovnický se proměnil v soustavu zapáchajících tůní. Je tedy jasné, že přehrady nemohou spoléhat na přirozené zdroje vody.

Stát proto plánuje přivádět do nich vodu z řeky Ohře. Skoro padesát kilometrů dlouhý systém přivaděčů má říční vodu nabírat pod Nechranickou přehradou, a pak jí čerpat několik set metrů do kopce do Vidhostické vodní nádrže. Odtud má další přivaděč směřovat do nové 120hektarové přehrady Kryry, která má zadržet 10 milionů metrů krychlových vody.

A aby toho nebylo málo, voda má putovat dále do kopce, tedy hřeben tvořící hranici rozvodí až na Rakovnicko. Právě na tamních vyschlých potocích v povodí Berounky mají vzniknout menší vodní nádrže Šanov a Senomaty.

Předpokládané náklady mají během patnácti let výstavby činit 12 miliard korun. Pod hladinou přehrad mají zmizet stovky hektarů kvalitních půd. Jen pod samotnou Kryrskou přehradou má zmizet až 50 hektarů stávajících chmelnic a zhruba stejná plocha polí a luk. Tyto půdy přitom i za současného sucha poskytují slušné výnosy.

Brabec a rak

Velkolepý technokratický vodohospodářský plán má ovšem i další rizika. Především řeka Ohře už dnes zásobuje tzv. podkrušnohorský přivaděč, který u Klášterce nad Ohří nabírá vodu, odvádí ji do povodí Bíliny na Mostecku a slouží k zásobování průmyslu a energetiky. Podobnou funkci plní Průmyslový vodovod Nechranice.

Ohře zajišťovala také plnění rekreačních jezer, která vznikla po těžbě hnědého uhlí. Během letošního léta hlásí Ohře, naše čtvrtá nejdelší řeka, své historicky nejnižší hodnoty: v Lounech překonala suchý rekord z roku 1994 a celkově se její průtok snížil na méně než pětinu obvyklého stavu.

Ústecký kraj vedený Richardem Brabcem (ANO) proto již před rokem vznesl požadavek na prověření dopadu Kryrského přivaděče na životní prostředí. „V době čím dál většího boje o vodu v době sucha je to zásadní záměr,“ sdělil Brabec 8. srpna 2025 ČTK.

Kraj požadoval, aby záměr posoudili odborníci dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), analyzovali možné průtoky v řece Ohři a vlivy na plánované odběry pro přeměnu lomů na jezera nebo chystanou jadernou elektrárnu v Tušimicích.

Kraj také požadoval vypracování technického řešení pro snížení rizika přenosu račího moru mezi povodími, které by mohlo ohrozit populaci kriticky ohroženého raka říčního. Podle vedení kraje je projekt bez řešení uvedených rizik nepřijatelný.

Nyní je ovšem Richard Brabec povolán z kraje do Babišovy koalice proti suchu — a bude velmi zajímavé sledovat, jak své loňské výhrady vůči projektu přehrad napájených Ohří spojí s požadavky premiéra Andreje Babiše na urychlení výstavby.

Ohře a její přítoky jsou tedy zásadním zdrojem vody pro celý region — Louny jsou zásobovány vodou z vodárenské soustavy Přísečnice v Krušných horách, zatímco další města a obce jsou závislé na vodárenských nádržích a podzemních zdrojích v širším povodí Ohře a Berounky. Pitná voda pro Rakovník je z 99,5 procenta podzemní a nejvýznamnější zdroje jsou právě v povodí Rakovnického potoka.

Chmel je naše zlato

Pěstování chmele na Žatecku stále pevněji kontroluje skupina Agrofert. Tento holding koupil v roce 2011 firmu M+A+J Sedčice s 25 hektary chmelnic, po které následovala akvizice Zemědělské společnosti Blšany — a Agrofert se rázem stal českou chmelařskou pětkou.

V roce 2022 pak proběhl velmi razantní nákup skupiny Top Hop, která kontroluje chmelnice v Deštnici (Chmelař, s.r.o.), Hořesedlech (Chmelex a Zlaté chmelové údolí) a Pnětlukách (Chmel Podlesí). O rok později přibyla akvizice firmy TUFA s chmelnicemi v Tuchořicích.

Poslední významnou akvizicí byl nákup velké zemědělské společnosti Lupofyt v Chrášťanech. Její dřívější spolumajitel, stávající jednatel a předseda Regionální agrární komory Středočeského kraje Jaroslav Mikoláš nyní kandiduje za hnutí ANO do senátu.

Agrofert je tedy nyní prakticky největším pěstitelem českého chmele, druhá je firma Agro Chmel patřící do impéria PPF Renaty Kellnerové. A větší část jeho chmelnic se nachází právě v blízkosti premiérem prosazovaného systému přehrad Kryry, Senomaty a Šanov.

Andrej Babiš má pověst člověka, který si vždy dokázal zajistit vhodné nastavení státních dotací vůči jeho byznysovým zájmům. V tomto případě jde o zajištění vody pro budoucí závlahy chmelnic, které má státní kasu přijít na 12 miliard korun.

Přestože je Agrofert „zaparkován“ ve svěřenských fondech a formálně by na jeho řízení neměl mít premiér vliv, konečným beneficientem Agrofertu zůstává Babišova rodina — a jde tedy o jasný konflikt zájmů.

Jak zachránit pivo

Nebylo by spravedlivé ztotožňovat všechny chmelaře s oligarchickými strukturami — měnící se klima pro ně znamená obrovské výzvy. Svaz pěstitelů chmele očekává letošní sklizeň 15 až 20 procent pod dlouhodobým průměrem a první rozbory navíc ukazují výrazné zhoršení kvality paliček chmele. Situace se ovšem liší chmelnice od chmelnice a o úspěchu úrody rozhoduje celá řada faktorů — kombinace lokálního počasí, zvolené odrůdy a péče o porosty včetně hnojení, ochrany proti škůdcům a pravidelná kultivace půdy.

Chmelu nesvědčí především horko — v jeho důsledku dozrává dříve a za vyšších teplot, což snižuje výnos, kvalitu a hořkost. Při dlouhotrvajících teplotách nad 35°C se rostliny soustředí na vlastní přežití a omezují růst, ukončují vývoj, tvorbu hlávek i vznik lupulinu a alfa hořkých látek, jejichž obsah klesá z běžných hodnot 3,0—3,5 procenta až na 2,0 procenta.

Studie vědců z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR z roku 2023 predikovala, že výnos chmele by mohl do roku 2050 klesnout v rozmezí 4 až 18 procent a obsah alfa hořkých látek by se snížil o 20 až 31 procent proti současnosti. Tento výsledek nastane možná už letos.

Zemědělci se na změnu adaptují. Přesouvají chmelnice do vyšších nadmořských výšek, což má ovšem geografické a půdní limity, do míst s vyšší hladinou spodní vody v údolí řek — přesně opačně proti vládní politice, která chce stávající údolní chmelnice nahradit přehradami. Mohou také pěstovat odolnější odrůdy, neboť v rámci projektu Odolchmel probíhá šlechtění genotypů odolných vůči suchu. Adaptaci může pomoci lepší agrotechnika, jiná orientace řádků, používání stínění chmelnic a šetrnější nakládání s půdou včetně používání krycích plodin.

Zásadní ovšem je efektivnější závlaha. Rostlina chmele potřebuje 800 litrů vody ročně, akutní potřeba se však liší v závislosti na úrodnosti půdy, fázi růstu plodin, půdní vlhkosti, kyselosti a dalších klíčových hodnotách. Chmelaři si pořizují velké retenční nádrže, které plní vodou přes zimu či v období dešťů, a tu pak využívají přesně v době, kdy ji vegetace nejvíce potřebuje. Ve srovnání s tradičními metodami kruhového rozstřikování či pásového zavlažování dokážou tyto postupy ušetřit až 70 procent vody.

Právě takové propracované schéma pobídek se státní účastí se ukazuje jako nejefektivnější cestou pro zvládání dopadů klimatických změn.

Cesta vodní kapky

Andrej Babiš sestavil koalici proti suchu a přivedl do ní několik odborníků, kteří velmi dobře vědí, že klíčem je zadržovat vodu v celém povodí. Od okamžiku, kdy vodní kapka dopadne na zem — tedy od pramenišť přes horní části toků až po říční nivy.

Řešení jsou známá: obnova mokřadů a tůní, revitalizace drobných vodních toků, rekonstrukce či odstraňování nevhodných melioračních trubek, které odvodňují pole a louky. Ozdravení a podpora druhově bohatých lesů, které vodu zachycují a svádí do podzemních rezervoárů. Vodní retenci pomáhají obnovované meze, remízky a biopásy přerušující dlouhé dráhy odtoku či zatravněná erozně ohrožená místa.

Místo přehrad by proto měla vláda přijít s komplexními ozdravnými projekty péče o celá povodí — třeba vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Krušné Hory.

Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy (VUMOP) odhaduje, že hektar kvalitní černozemě dokáže zadržet až 3500 metrů krychlových vody, tedy 350 litrů na metr čtvereční. To je polovina průměrných ročních srážek. Půda, která dokáže ve všech svých horizontech ukládat vodu, zvládá dlouhá období sucha bez zásadnějších propadů výnosů.

Pokud bychom do českých půd vraceli organickou hmotu a plošně aplikovali nejmodernější půdoochranné technologie, během několika málo let bychom mohli zvýšit její retenční kapacitu o celou miliardu — a do deseti let bychom se dostali z nynějších 5 miliard kubíků na 7,1 miliard.

K tomu stačí zajistit úpravu a vymáhání erozních vyhlášek a dotačních pravidel, které doplní investiční podpora moderních strojů na šetrné zpracování půdy — dostupná zemědělcům všech velikostí a zaměření.

Ročně plyne do celého zemědělství 40 miliard korun veřejných podpor, a pokud je správně nastavíme, mohou zemědělci během několika málo upravit své postupy a zadržet až stokrát více vody než soustava přehrad na Rakovnicku a Lounsku za 12 miliard korun.

Vláda by tedy měla svou podporu směřovat primárně do posílení odolnosti půdy a krajiny. Největší brzdou této adaptace nejsou Motoristé sobě, ale premiér Babiš, který fakticky zůstává největším prodejcem zemědělské chemie v zemi. V případě půdy mu jde hlavně o její ekonomické vytěžení.

Projekty přehrad tak slouží hlavně k odvedení pozornosti od Babišova permanentního střetu zájmů a z ní plynoucí neschopnosti zajistit obnovu naší země.