Vláda se podle Deníku N rozhodla v lesích těžit větší množství tlejícího dřeva. Chystané změny mají vést k vytěžení tlejícího dřeva také v národních parcích. Oficiálním důvodem má být ochrana lesa proti požáru.

Ano, dřevo hoří. Stejně jako papír, bavlna, benzin či tenisky ve Zlíně. A přesto nikdo nechce, abychom doma neměli toaletní papír, auto v garáži s plnou nádrží, bavlněné povlečení nebo plné police knih.

Náš svět je plný hořlavých věcí, které denně používáme a které nám slouží k užitku. K tomu, aby nedocházelo k požárům, byl vyvinut systém prevence. Hasiči tak nekontrolují toaletní papír, ale požadují, abychom dodržovali protipožární předpisy.

Proč tedy koaliční poslanci mají problém s tím, že v lese je dřevo, když by jejich cílem mělo být výhradně zajištění toho, aby nehořelo nekontrolovaně? Ano nejjednodušším řešením je nemít v lese dřevo. Je to ale podobná hloupost jako požadovat, abychom doma neměli knihovny a na benzinkách benzin.

Hořlavost českých lesů

Pojďme se podívat na to, co v lese nejsnadněji chytne. A opřeme se rovnou o certifikovanou metodiku ministerstva vnitra. Vysoké riziko požáru podle ní mají borové lesy, jelikož rostou na suchých stanovištích, mívají vysychající podrost a obsahují snadno zápalné pryskyřice. Příkladem může být požár borového lesa u Bzence, kde v roce 2012 shořel les na ploše 174 hektarů.

Naopak listnaté dřeviny mají riziko požáru nižší. Preventivním opatřením proto je přestat pěstovat čistě jehličnaté porosty ne nevhodných místech. Vysoké riziko požáru je také na holinách a v porostech do deseti let věku, měli bychom se proto snažit obnovovat lesy pod stávajícími dospělými stromy. Nízké riziko požáru je v bohatě strukturovaných lesích s více druhy dřevin s různými výškami. Právě takové lesy bychom se měli snažit pěstovat.

Další publikace ministerstva vnitra s titulem Objektivní klasifikace vegetace České republiky do palivových modelů pak říká, že není důležité jen množství paliva pro vznik požáru, ale důležité je, jakou má palivo (zejména dřevo) velikost, tvar, vlhkost a prostorové uspořádání. Obecně přitom platí, že začíná hořet to, co je drobné, suché a obsahuje hodně vzduchu. Jde o stejný princip, jako když jdete rozdělat ohýnek — prvně zapálíte sirku, potom zmuchlaný papír, od něhož se vznítí drobné a správně naskládané třísky. Dále pak přikládáte silnější a silnější dříví.

Silné i suché dřevo nezačne v lese hořet samo od sebe. Nejprve musí zahořet něco drobného okolo něj. Může jít o suchou trávu nebo jiný suchý podrost, suché větve a podobně. Skutečnou prevencí by tudíž mělo být odstranit hořlavý substrát z okolí míst, kde se pohybuje více lidí.

Hlavním faktorem vzniku požáru v českých lesích je ale člověk. Více požárů vzniká prokazatelně o víkendu, kdy je v lesích více lidí. Naprosto zásadní je proto stále dokola veřejnosti vysvětlovat, že v lese nemá manipulovat s ohněm. Stále znovu je také potřeba zaškolovat lesní dělníky.

Požáry nejčastěji vznikají, když je sucho a fouká. A sucho je stále častěji, jelikož je stále teplej v důsledku globální změny klimatu, kterou způsobujeme především spalováním fosilních paliv. Nejvýznamnější prevencí je proto definitivní odklon od fosilních paliv.

Tlející dřevo nehoří

Jak je to ale se samotným dřevem větších rozměrů, které nyní vláda zamýšlí vyvážet? Náchylnost k hoření jednoznačně stoupá s klesající vlhkostí. Snáze tak hoří čerstvě odumřelé dřevo a dřevo několikaletých souší, které má nižší vlhkost než živé stromy a stále má drobné větvičky. Čím déle však dřevo leží na zemi a pomocí hub a dalších mikroorganismů tleje, tím je k hoření náchylné méně.

Odumřelé dřevo větších parametrů ztrácí vlhkost pomaleji než drobné větvičky. A když už silné dřevo, které není příliš zetlelé, chytne, nepřispívá k šíření požáru, nýbrž k jeho intenzitě a trvání. Aby si tlející dřevo zachovalo vlhkost, nesmí na ně svítit přímé slunce. Pokud tedy tlející dřevo zakryly mladé stromky ze zmlazení, jeho náchylnost k zapálení dále klesá.

Tlející dřevo navíc nelze chápat jen a pouze jako palivo k hoření — podobně jako knihu primárně nevnímáme jako papír, ale jako čtivo. Tlející dřevo je nepostradatelnou součástí lesního ekosystému a přináší lesu — a potažmo i nám — mnoho benefitů. Tlející dřevo poskytuje substrát pro obnovu lesa, zajišťuje biodiverzitu, funguje jako nepostradatelný rezervoár vody v době sucha, je dlouhodobým zdrojem přístupných živin a na mnoho let poutá velké množství uhlíku. V současné situaci klimatické krize bychom měli oceňovat především to, že tlející dřevo je podmínkou zadržování vody v lese.

Sečteno a podtrženo, přínosy tlejícího dřeva jsou nepoměrně vyšší než rizika s ním spojená. Riziko z přítomnosti čerstvě odumřelého dřeva lze účinně snížit prevencí. Je jasné, že se mezi námi vždy najdou jedinci, kteří něco záměrně zapálí nebo si nedají pozor při manipulaci s ohněm. To ovšem nemůže být důvodem k tomu, abychom začali z lesů brát to, co do nich patří, to, co jim pomáhá v této nelehké době vůbec přežít.

Na ruku fosilní lobby

Preventivní opatření proti šíření lesních požárů jsou podrobně popsána v různých vědeckých pracích a mnohým lesníkům jsou známá a řídí se jimi. Co by šlo zlepšit a poslanci o tom nemluví, jsou metody preventivně zakládaných kontrolovaných požárů, včasná detekce vzniku požáru a monitorování pohybu lidí v reálném čase v lesích se zvýšeným rizikem vznícení.

Je proto přinejmenším zvláštní, ba spíše podezřelé, že se nyní začíná uvažovat o snižování množství tlejícího dřeva. Riziko požáru se nemůže jevit jinak než jako krycí důvod. Pravým důvodem je totiž další drancování našich lesů. Podle vládních poslanců a ministra Červeného (Motoristé sobě) máme dát přednost zisku před vyšší stabilitou lesů.

Ano, vládním stranám jde o zisk pro spřízněné firmy. Dřevo, které v českých lesích včetně národních parků tleje, je dobré tak na štěpku do spaloven a elektráren — a ta vlastníkům lesa nevynese takřka nic. Vydělají jen firmy, které budou dřevo z lesa dostávat, a ti, kteří štěpku spálí v teplárnách a elektrárnách.

Vládní strany nadto chtějí k prosazení použít formu poslaneckého návrhu, aby obešly standardní schvalovací proces, jehož součástí je i široká veřejná diskuse a připomínky. Ministr Červený sice navrhuje vytvoření expertní skupiny, může se ale stát, že poslanecký návrh bude přijat dříve, než debata vůbec proběhne, možná ještě dříve, než se experti poprvé sejdou. Půjde tak o vyzkoušenou falešnou participaci, která dovolí tvrdit, že stavíme na dohodě, která ovšem ve skutečnosti neexistuje.

Je alarmující, že se k této iniciativě hlásí ministr životního prostředí, který zároveň pracuje na dokončování Národního plánu obnovy přírody, v němž se samo ministerstvo hlásí k navyšování podílu tlejícího dřeva v lesích, k podpoře biodiverzity a k plánu ukládat v přírodě uhlík. Nabízí se otázka, jestli tento rozpor plyne z neschopnosti Červeného komunikovat se svými úředníky, nebo jen z toho, že už všechny kompetentní úředníky vyhodil.

Komentovat se mi ani nechce, že se opět mluví o těžbě v národních parcích. Například v Národním parku Šumava je většina tlejícího dřeva z kůrovcových gradací již zarostlá náletem dřevin. Pokud by se toto dřevo mělo z porostů dostávat na cesty, dojde k poničení nově rostoucích stromů. Tím opět vznikne víc finanční škody než užitku.

Ministr Červený rád poukazuje na případ požáru v Národním parku České Švýcarsko. Tvrdí, že kvůli ponechaným souším a dřevu k zetlení zde letos vznikl rozsáhlý požár. Uniká mu ovšem, že tento a další požár byly úmyslně zapáleny lidmi. Jde-li o požár z roku 2022, z modelů vyplývá, že pokud by na místě byla holina po vytěžených kůrovcových souších, požár by se šířil rychleji a zasáhl by větší území, netrval by však tak dlouho. Příčinou požáru byl žhář, sucho a vítr. Skutečně hořlavé palivo, jako je tráva a hrabanka, by na místě zůstalo i po odvezení kůrovcem napadeného dřeva.

Vládní návrh je zkrátka podvodem, který jde proti veřejnému zájmu i proti zájmu přírody. Vydělat na něm mohou jen těžební firmy a skomírající fosilní průmysl, který po ústupu uhlí začne ve velkém pálit české lesy.