Petr Macinka označil Hnutí DUHA za „teroristickou organizaci“. Z právního hlediska je zřejmé, že pojem teroristická organizace má v českém trestním právu přesně vymezený obsah a vážné důsledky.

Pokud takové označení zazní od člena vlády, je nutné předpokládat, že si je vědom jeho právního významu i mezinárodního dopadu, neboť kvalifikace určité skupiny tímto termínem se standardně opírá o rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nikoli o politická prohlášení.

Filip Turek zase veřejně šířil nepravdivé tvrzení, že činnost Hnutí DUHA stála za úmrtím lidí při povodních v roce 2024. Hnutí DUHA přitom nijak nezpomalilo přípravu přehrady Nové Heřminovy a v územním řízení postupovalo v zákonných lhůtách stejně jako další účastníci a uplatňovalo připomínky ke snížení dopadů stavby na přírodu a krajinu.

Zdržení přípravy i skutečnost, že přehrada dosud nestojí, je důsledkem pomalé přípravy ze strany státu, včetně výkupů pozemků a administrativních procesů. Ani bez účasti Hnutí DUHA by projekt neměl stavební povolení a nemohl by být realizován. Naše organizace naopak dlouhodobě podporuje protipovodňová opatření v krajině i ve městech a po povodních pomáhala místním lidem s odstraňováním následků.

Proto jsme se rozhodli bránit se proti závažným a nepravdivým výrokům právní cestou a podat žalobu. Před jejím podáním jsme oba vyzvali k veřejné omluvě, ani v jednom případě k ní ale nedošlo.

Obrátili jsme se na soud také proto, že chceme dát jasně najevo, že svoboda projevu neznamená právo bez odpovědnosti šířit nepravdivá a poškozující tvrzení. Demokratická společnost stojí na otevřené diskusi a právu na odlišný názor, zároveň ale předpokládá, že veřejná debata bude vycházet z faktů.

Pokud bychom podobné výroky nechávali bez reakce, přispívali bychom k tomu, že se lživá obvinění a nálepkování stanou běžnou součástí politické komunikace. To by nepoškozovalo jen naši organizaci, ale oslabovalo by důvěru ve veřejnou debatu jako celek.

Veřejní činitelé mohou nesouhlasit s ekologickými organizacemi, zpochybňovat jejich návrhy i vést tvrdou polemiku. Neměli by však překračovat hranici, kde věcné argumenty nahrazují nepodložená obvinění.

V reakci na podání žaloby a vydání tiskové zprávy uvedl Filip Turek pro ČTK, že Hnutí DUHA údajně vadí možný zásah do dotací. Petr Macinka zase prohlásil, že Hnutí DUHA už neví, jak na sebe upozornit.

Oba výroky překrucují podstatu celé věci. Podání žalob s granty ani dotacemi nijak nesouvisí. Hnutí DUHA není na dotačních prostředcích existenčně závislé. Financováno je především tisíci individuálních dárkyň a dárců, jejichž příspěvky tvoří téměř 60 procent našeho rozpočtu. Další část příjmů představují granty zahraničních nadací a Evropské unie.

Dotace od českých státních institucí tvoří pouze 1,56 procenta našeho rozpočtu, zatímco na daních a odvodech každoročně odvádíme do veřejných rozpočtů přibližně 5 milionů korun.

Naším cílem není trestat odlišné názory ani vést politický spor. Jsme zvyklí, že naše práce vyvolává diskusi i kritiku, a považujeme to za přirozenou součást demokratické debaty. Za nepřijatelné ale považujeme, pokud jsou občanské organizace bez jakýchkoliv důkazů spojovány s terorismem nebo je jim přisuzována odpovědnost za úmrtí lidí. Taková tvrzení nejsou věcnou kritikou, ale závažným zásahem do pověsti organizace a její důvěryhodnosti.

Nejde přitom jen o Hnutí DUHA. Pokud se podobná obvinění vůči občanským organizacím stanou běžným nástrojem politického boje, může to dopadnout i na řadu menších spolků a iniciativ, které často nemají prostředky se účinně bránit. Demokratická diskuse může být ostrá, ale musí stát na faktech, respektu a odpovědnosti za veřejná prohlášení. A právě politici by v tomto měli jít příkladem.