První rok Evropské komise pro období 2024—2029 přinesl výraznou změnu v digitální agendě. Zatímco v předchozím volebním období se odborná debata soustředila na začleňování záruk pro lidská práva do každého nového technologického zákona, Komise pod opětovným vedením předsedkyně Ursuly von der Leyenové před více než rokem vykročila do nového mandátu s deklarovaným cílem zjednodušit regulace. Ve skutečnosti je však tento „zjednodušující“ přístup spíše eufemismem, který maskuje podstatnou změnu politického směru: systematickou demontáž ochrany digitálních práv.

Co vlastně jsou „digitální práva“ a proč je jejich ochrana zásadní? Digitální práva jsou lidská práva v digitálním věku. Používáte internet, sociální sítě, nebo jdete po ulici s kamerami monitorujícími každý pohyb? Digitální práva v těchto situacích chrání vaši svobodu vyjadřování, právo přijímat informace a vaše soukromí. Vzhledem k tomu, že dnes téměř všechny aspekty našeho života ovlivňují digitální technologie, je jejich důsledná ochrana klíčová pro život každého z nás.

Od digitálních práv ke škodlivé deregulaci

Současná Evropská komise nepřipomíná ve srovnání s přístupem k ochraně digitálních práv tu předchozího snad vůbec v ničem. Zatímco nařízení o umělé inteligenci (AIA) z předešlého období teprve postupně vstupuje do své implementační fáze, Komise už navrhuje v takzvaném digitálním omnibusu odstranit klíčový prvek ochrany digitálních práv: veřejný registr samovolně udělených výjimek pro vysoce rizikové aplikace umělé inteligence.

Nařízení o umělé inteligenci stanovuje povinnosti zejména v případě vysoce rizikových využití umělé inteligence, jejichž seznam je součástí legislativy. Poskytovatelé si mohou sami udělit výjimku, pokud usoudí, že jejich využití vysoce rizikové není, ale musejí to alespoň uvést do veřejného registru. Evropská komise nyní navrhuje tuto povinnost zrušit, což by umožnilo firmám vyhnout se odpovědnosti a zrušilo by jediný mechanismus zajišťující transparentnost.

Přitom existovalo jednodušší a efektivnější řešení: zrušit možnost samovolného udělení výjimky. To by právní rámec zjednodušilo a zároveň posílilo ochranu digitálních práv. Tento přístup Komise původně navrhovala, než Evropský parlament a Rada EU do legislativy vložily své pozměňovací návrhy.

Zároveň se Komise snaží oslabit ochranu osobních údajů předefinováním pojmu „osobní údaj“ ve Všeobecném nařízení pro ochranu osobních údajů (GDPR) a rozšířením povolených právních základů pro jejich zpracování. Robustní rámec GDPR je však základem pro celou legislativu digitálních práv, včetně nařízení o umělé inteligenci, který určuje povinnosti v závislosti na míře rizika. Narušení rámce v GDPR by tak podkopalo celou strukturu digitálních práv daleko za hranice GDPR.

Útok na digitální práva z druhé strany: více policejního šmírování

Deregulace není jediným způsobem, kterým Evropská komise ohrožuje digitální práva. Současně totiž navrhuje zásadně rozšířit policejní dohled, protože se vydala nesprávnou cestou sekuritizace — tedy pohledu na řadu společenských problémů primárně optikou bezpečnosti.

Pod záminkou boje proti pašování migrantů se rozšiřují pravomoci Europolu. Děje se tak navzdory varováním občanské společnosti, že tento přístup kriminalizuje migranty a zvyšuje policejní dohled. Nařízení o navracení navrhuje širší digitální monitorování deportací, včetně dětí, a tím podporuje normalizaci digitálního šmírování každého pohybu. Pokud erodují lidská práva na okraji společnosti, je pravděpodobné, že tato eroze umožní další podkopávání práv v široké společnosti.

Pozornost si zaslouží i nová evropská strategie vnitřní bezpečnosti ProtectEU, kterou Komise představila 1. dubna 2025. Bohužel se nejednalo o aprílový žert, jakkoli by se tak na základě jejího obsahu mohlo zdát. Jedním z cílů ProtectEU je umožnit orgánům činným v trestním řízení přístup k šifrovaným datům.

Jak hodlá Komise tohoto cíle technicky dosáhnout, bychom se měli dozvědět v druhém čtvrtletí letošního roku, kdy slibuje zveřejnit podrobnější plány. Už teď je však zřejmé, že jde o krajně nebezpečný směr: šifrování je matematický proces, který nelze obejít, aniž by byla ohrožena bezpečnost celého systému. Technicky tedy nelze poskytnout přístup k šifrovaným datům pro policejní vyšetřování, aniž by nebyla narušena bezpečnost celého systému šifrování. Jinými slovy, jakkoli to zní absurdně, Komise se snaží zajistit vyšší bezpečnost oslabením bezpečnosti a likvidací digitálních práv.

Zdá se, že Komise poukazuje na údajnou nutnost zjednodušit pravidla, jen když se jí to hodí k dosažení politických cílů. Sekuritizace totiž nevyhnutelně povede k řadě nových povinností a pravidel pro občany i pro byznys a navíc bude stát miliardy eur. Šmírovací technologie mají v rámci navrhovaného víceletého finančního rámce na období 2028—2034 získat značné prostředky z veřejných financí.

Směrem k digitální dystopii

Pokud by Evropská komise skutečně odstraňovala přebytečnou byrokracii při zachování ochrany digitálních práv, bylo by to přínosné. Bohužel druhý mandát komise von der Leyenové působí ve svém dosavadním snažení spíše komicky a nanejvýš pokrytecky. Pohybuje se totiž na trajektorii škodlivé deregulace v oblasti ochrany digitálních práv a v kontrastu s tím nás současně zaplavuje novými regulacemi pod záminkou zajištění bezpečnosti.

Tento krkolomný přístup nám život nezjednoduší, ani nepřinese větší bezpečnost, ale spíše nás dovede do digitální dystopie, ve které jsou lidská práva v ohrožení. Komisi zbývají čtyři roky do konce mandátu. Bylo by vhodné, aby je využila pro radikální změnu svého dosavadního kurzu. Bez ochrany lidských práv totiž nebudeme žít v prosperující společnosti a ve státě plném šmírování nakonec přijdeme o bezpečnost.