Ombudsman je záruka důvěry lidí ve stát. Ozve se i tehdy, když je to nepohodlné

Olga Richterová

Nominace veřejného ochránce práv v Senátu nebyla jen personální otázkou. Je to i zkouška nezávislosti instituce, která má stát na straně lidí proti moci úřadů i různých vlivových uskupení.

Je užitečné mluvit o volbě ombudsmana méně jako o personální otázce a více jako o testu kvality demokracie. Foto Senát ČR

Mezi osobami nominovanými na funkci ombudsmana byl i JUDr. Jakub Kříž, představitel Opus Dei, specifické struktury v rámci katolické církve, která působí i jako organizovaná komunita se svými pravidly a vedením. Ačkoli nakonec senátoři zvolili jiné kandidáty, je důležité znovu si připomenout, jaké hodnoty má ombudsman hájit a proč je nepřijatelné, aby tuto funkci zastávala osoba spjatá s jakýmkoli vlivovým institucemi.

Členství Jakuba Kříže v Opus Dei samo o sobě nevypovídá o schopnosti vykonávat veřejnou funkci. Opus Dei je však v části veřejné debaty vnímáno kontroverzně zejména kvůli důrazu na vnitřní disciplínu a uzavřenost; o organizaci se toho ví relativně málo, ale i ty kusé zprávy nesvědčí o demokratickém fungování organizace.

Vzhledem k tomu, že jde o hierarchickou organizaci, je tedy na místě se ptát na riziko, že by Jakub Kříž dostával od svých nadřízených pokyny ohledně toho, jak má vykonávat funkci ombudsmana. Zásadní výhradou proti němu jsou zejména postoje k ochraně obzvlášť zranitelných obětí sexuálního násilí a jeho snaha o výjimky z povinnosti překazit závažné trestné činy. Jako ombudsman by přitom měl chránit rovnost před zákonem.

×