Vláda připravuje návrh na zřízení funkce takzvaného dětského ombudsmana. Reaguje tím na kritiku domácích i mezinárodních lidskoprávních iniciativ mimo jiné pro vysoký počet dětí v ústavech a roztříštěnost péče mezi několik resortů. Vše nasvědčuje i tomu, že dochází k násilí na dětech. 

O zavedení této služby se mluvilo už před víc než deseti lety, návrh však tehdy ve vládě neprošel. V současnosti ho veřejnosti představuje vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková. Na pondělní tiskové konferenci poskytla prozatímní nástin připravované právní normy.

Občanské svobody a lidská práva se postupně prosazují zejména od novověku. Po teoretické přípravě s oporou v antické kultuře, zejména u stoiků a v biblickém pojetí člověka se ve druhé polovině 18. století stávají lidská práva závaznými normami. Slavným počátkem je Deklarace nezávislosti Spojených států amerických (1776) začínající slovy: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ 

Pokračováním byla Deklarace práv člověka a občana, která se stala závaznou právní normou v roce 1789 v souvislosti s Velkou francouzskou revolucí. Skutečná rovnost práv a svobod pro všechny, nejen občany, ale i obyvatele bez ohledu na státní příslušnost, se prosadila postupně. V USA plně až ve druhé polovině 20. století. Francouzská revoluce přešla v jakobínskou diktaturu, ve které vzala za své presumpce neviny a rovněž nebyla dodržována svoboda vyznání.

Lidská práva se postupně rozšiřovala na skupiny lidí, jichž se původně netýkala, nebo kterým byla garantována jen teoreticky. V USA šlo o práva původních obyvatel a afroamerických potomků otroků.