Fascinace letošní poutí losa Emila přes Moravu pod Alpy a následně na Šumavu otevřela u nás debatu o řadě souvislostí — současným vztahem ke zvířatům počínaje a důležitostí divočiny konče. V Rakousku, kde zvíře i několikrát přeplavalo Dunaj, šlo o ještě větší téma. Učenou společností pro rakouskou němčinu byl los Emil vyhlášen nakonec minulý týden pojmem roku.

Jak ovšem dokládají novináři z řady zemí, podobných setkání s divokými zvířaty u lidských sídel přibývá po celé Evropě, a to i v opravdu velkých městech. Také litevským Vilniusem procházel například tento rok los a měsíc po něm i medvěd. Rumunská Bukurešť řeší zas nezvyklé množství lišek. Španělská města mají problémy s celými stády divočáků.

Hlavní příčina je podle vědců zabývajících se jevem dvojí: jednak neustálé rozrůstání se městského osídlení a kulturní krajiny, jež zvěři vstupuje do jich migračních drah či přirozeného prostředí, jednak souběžné „zelenání“ měst, které zapříčiňuje, že zvěři nepřipadá městské prostředí už tak mrtvé a cizí.

„Roli hraje i to, když na města navazuje především homogenní zemědělská krajina typu pšeničných či kukuřičných polí. V ní se sklízí naráz v krátkém období, což nutí zvěř hromadně k pohybu,“ doplnil pro rakouský Standard Richard Zink z Univerzity veterinární medicíny ve Vídni.

Velká zpravodajská média tradičně nadstandartně vyzdvihují případy stýkání a potýkání s medvědy. U nás je notoricky známa slovenská situace. Podobné spory zná ale například i Rumunsko, Finsko nebo italská část Tyrolska. Divokých zvířat se přitom dnes dostává do měst skutečně široké spektrum — od malých zajíců, králíků nebo jezevců až právě po losy či velké divočáky.

Zkušenější radnice už často reagovaly a přizpůsobily svoji infrastrukturu — ať už konstrukčně formou různých přechodových zón, anebo organizačně: zřizováním různých informačních linek či případné situace řešících výjezdovek. Nově zainteresované aglomerace podobná opatření teprve čekají.

„Divoká zvěř žila blízko nás vždycky (…) jen ne tak blízko, respektive jsme ji tolik nevídali. Některé druhy, jako například srny, mývalové či lišky, se mnohde na bližší přítomnost lidí postupně více adaptovaly. Jiné, jako medvědi nebo losi, zatím jen výjimečně. I proto se právě s těmito pojí tolik mediálně vděčných situací,“ uvedl pro litevský list Delfi Rokas Matevičius z Centra pro péči o divočinu při Litevské universitě zdravotních studií v Kaunasu.