ČR přichází o 1,2 miliardy. Kvůli neprovedeným reformám v dlouhodobé péči
Hana AnčincováPeníze z evropských fondů byly podmíněny reformami na pomezí zdravotní a sociální péče, které ministerstvo Mariana Jurečky nezvládlo včas provést.
Česká republika přijde o možnost čerpat z evropských fondů zhruba 1,2 miliardy korun. Evropská komise rozhodla o krácení finančních prostředků, protože stát nesplnil některé z požadovaných reforem týkajících se dlouhodobé péče — zejména standardů péče a systému monitorování její kvality.
Proč k této situaci došlo? Reforma, kterou bylo nutné dokončit, se skládá z několika klíčových zákonů na pomezí sociální a zdravotní péče. Právě jejich přepracování měl stát včas provést. Nestalo se tak — a následky jsou citelné.
Ztráta 1,2 miliardy korun přichází v době, kdy systém dlouhodobé péče zápasí s nedostatkem financí, lidí i kapacit. Chybí prostředky na opravy a modernizaci zařízení, na rozvoj služeb i na spravedlivé odměňování zaměstnanců v sociálních službách. Potřeby v terénu rostou rychleji, než na to stát dokáže reagovat. A tato díra v rozpočtu situaci ještě zhorší.
V souvislosti s nemožností sáhnout si na tyto peníze se i otevírá širší otázka, jak se stát staví k demografickému vývoji. Totiž konkrétně: jak zvládnout demografický vývoj, kdy počet lidí odkázaných na pomoc druhých neustále roste?
Jedno je jasné — bez podpory rodin a pečujících to nepůjde. Statistiky dlouhodobě ukazují, že většina lidí si přeje strávit stáří doma, ve svém přirozeném prostředí. Aby to ale bylo možné, potřebují jejich blízcí dostatek pomoci: dostupné terénní služby, kvalitní domácí péči, poradenství i finanční podporu.
Dlouhodobá péče stojí na propojení zdravotních a sociálních služeb. Pokud budeme člověka vnímat jednou jako pacienta a podruhé jako klienta sociální služby, unikne nám celek — jeho skutečné potřeby. A s nimi často i peníze, které by měly směřovat přímo k němu.
Dnes přitom neexistuje stabilní a dlouhodobý způsob financování. Role jednotlivých institucí nejsou jasně vymezené a systém stále neodpovídá tomu, co lidé skutečně potřebují. To je jeden z největších problémů, který brání fungování péče v praxi.
Co bude dál? Ztracené peníze už se vrátit nedají. O to důležitější je pochopit, proč k selhání došlo — a co je nutné změnit, aby se podobná situace neopakovala. Reformy dlouhodobé péče nejsou jen technické úpravy zákonů. Jsou to změny, které reálně určují, jak budou ošetřováni naši rodiče, prarodiče i my sami.
Pokud má Česká republika budovat systém, který bude lidský, udržitelný a schopný reagovat na stárnutí populace, nesmí promarnit další příležitosti. Ani ty legislativní, ani ty finanční.