Češi stráví v práci víc hodin než Němci; nejméně hodin v EU pracují Nizozemci; pracovní týden v Evropě se zkracuje. Tyto a podobné titulky doprovázejí už několik let pravidelné letní vydání zprávy Eurostatu, kde se porovnává, kolik hodin tráví průměrní pracující v jednotlivých zemích EU týdně v zaměstnání.

Rovněž každý rok přitom současně experti na pracovní trhy varují: danou statistiku nelze číst tak, že by se pracovalo méně. Předně, za snižováním stojí z velké části nárůst počtu částečných úvazků, a to zejména žen při či po mateřské a také lidí v důchodovém věku. Tyto osoby dříve ve statistikách chyběly.

Dále statistika leckdy ne dokonale zohledňuje neoficiální, leč přesto prováděnou práci mimo pracovní dobu, jako jsou přípravy, plánování, dohled či koordinace dílčích úkonů. A konečně se zde s velkým rozptylem přesnosti odráží pracovní vytížení samostatně výdělečných osob nebo osob pracujících nějakou měrou v šedé ekonomice.

„Klasičtí zaměstnanci na plný úvazek tráví v práci více méně stejnou dobu, jako trávili v osmdesátých letech,“ konstatuje ve své analýze tým Sergia Torrejóna Péreze, který mapoval trendy práce v letech 1980 až 2022 pro Evropskou komisi.

Téma pracovního vytížení Evropanů se dá rozebírat z řady pohledů: z hlediska konkurenceschopnosti s pracovní silou na jiných kontinentech, z hlediska produktivity práce, z hlediska ocenění nebo například z hlediska negativních dopadů zvýšené pracovní zátěže na vztahy a zdraví. Experti na analýzu trendů v práci radí vše vnímat jako propojené nádoby.