Lidé, a zejména mladí lidé, se mě často ptají, co mají číst. Jakou mají číst literaturu, aby získali patřičný rozhled a pohled na život. Odpovídám jim stručně: „Čtěte podle vašeho zájmu a gusta.“

V mladším věku je dobré číst hodně beletrie. Český knižní trh dnes přináší úžasné možnosti, které má generace neměla. Mé generaci ale určitě neuškodilo číst Jiráska, ale třeba také Nerudu, Arbese a další „staré“ české autory.

Z těch meziválečných musím i dnes obdivovat celé dílo Karla Čapka anebo také Karla Poláčka. Jeho Muže v ofsajdu či Hráče plné krásných a vtipných postřehů.

Ve všech fázích života jsem s nadšením četl Jaroslava Haška. Samozřejmě Švejka, ke kterému se stále vracím. Také proto, že v něm lze najít mnoho inspirace pro analogie a přirovnání s dnešním životem a událostmi, a to třeba i v politice…

Nemělo by se ale zapomínat ani na Haškova menší a drobná dílka. Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona a doslova nespočet jeho skvělých a vtipných povídek. Každou z nich stojí za to číst.

Z těch starších autorů je i dnes možné číst Hemingwaye, Feuchtwangera, Remarquea, Steinbecka. Z autorů 19. století stojí za přečtení Victor Hugo, Honoré de Balzac, ale v přívalu dnešní sci-fi literatury může dobře obstát i Jules Verne.

Knihou, kterou jsem četl s nadšením v každém věku, byl Poslední rytíř dánský od dánské autorky Thit Jensenové. Přitom je to kniha, alespoň pro mě, napsaná těžkým stylem severských autorů. Jako když jsem poprvé četl Andersenovy pohádky. Dýchala na mě pochmurnost a chlad severské přírody (a ve starších dobách) i života.

Bohatství knih

Beletrie, ke které se stále vracím s velkým pobavením, jsou Zvonokosy Gabriela Chevalliera. Lépe je ocení každý, kdo ví něco o dějinách Francie, zejména o posledních dvaceti letech slavného režimu III. Francouzské republiky, tedy o době mezi dvěma světovými válkami.

V posledních dvaceti letech už jsem ale nikdy neměl tolik času na beletrii. Ne tolik jako předtím. Dnes mě zajímají přednostně knihy o historii, politologii a politice.

Často se vracím k britským dějinám Winstona Churchilla anebo k francouzským dějinám od André Mauroise. To jsou stylem psaní skvělí autoři a výběrově pracují s fakty i zkratkou. I když například k Oliveru Cromwellovi jsou jiní autoři — historici — objektivnější nežli třeba právě Churchill.

Po dlouhých letech jsem znovuobjevil a doplnil ve své knihovně starou edici Portréty, která u nás vycházela koncem 60. let. Jedná se asi o padesát brožovaných knih s životopisy vynikajících světových osobností.

Budínův životopis Roosevelta je i po padesáti letech plně srovnatelný s životopisy tohoto amerického státníka od světových autorů. Stejně tak biografie Disraeliho, Gándího a Néhrúa, Bakunina, Chopina, Bismarcka a dalších. V koncentrované podobě si ve stručném textu zopakujete fakta o těchto vynikajících osobnostech.

Hledám rád různá hesla v encyklopediích. Od Ottova slovníku naučného, až po ty modernější encyklopedie. Hledám-li určité heslo, které chci použít například ve svém článku, s radostí čtu i další nesouvisející hesla. Každý rok si o prázdninách opakuji hesla z některé z politických encyklopedií, od písmena A do Z.

Encyklopedicky pojatým dílem, ke kterému se stále vracím, je Kissingerovo Umění diplomacie. Skvěle, objektivně a na faktech založená kniha.

Hodně času v poslední době věnuji svému zájmu, na který jsem léta neměl čas. V posledních letech jsem četl mnoho knih o květinách. O jejich pěstování. Mám tři zahrady a spoustu rostlin (v Řecku citrusy, olivy, palmu a další). Pořád se něco nového učím…

Více času, srovnám-li to s minulostí, věnuji také svému zdraví. Denně přes dvě hodiny cvičím. Hodinu a půl brzy ráno čínské cvičení čchi-kung a každé odpoledne či večer ještě jiné čínské cvičení chuej-čchun-kung (viz Monica Hacklová: Omlazovací cvičení čínských císařů).

Ke cvičení čchi-kung u nás existuje dostatek literatury. Já cvičím „Novou terapii čchi-kung" podle knihy čínského kolektivu autorů — „Čínský recept na zdraví a dlouhý život". Jsem rád, že jsem našel vůli s tímto cvičením začít (chuej-čchun-kung jsem také po letech začal cvičit pravidelně, denně). Věnuji se rodině, mám sedmiletou dceru, a tedy dlouhá léta práce před sebou…

Hodně jsem v posledních dvou letech studoval problematiku komoditních a akciových trhů. Věnuji se této oblasti i profesionálně, a získávám tak velmi slušné příjmy. K tomu ovšem patří — a to nikde v knihách nenajdu — také sledování a vyhodnocování jevů ve světové ekonomice. To už je operativní věc, takže denně sleduji on-line britský a německy psaný tisk (zejména Financial Times a Der Standard).

V posledních týdnech se snažím přes antikvariát doplnit svou kolekci knih z edice Antická knihovna. A k těm knihám z Antické knihovny, co jsem již četl v minulosti, budu v příštích letech číst další svazky.

S knihami je trochu problém, a ten se jmenuje prostor. Mám doma jednu obsáhlou knihovnu. Je tam možná patnáct set nebo až dva tisíce svazků. Další stovky knih mám ve víkendovém domě. Tam jsem našel prostor také pro všechny svazky Antické knihovny. Bez čtení nemohu být ani o prázdninách v Řecku, kde trávím několikátý rok po sobě dva měsíce prázdnin.

A samozřejmě zejména odborné knihy mám také ve své kanceláři.

K mnoha knihám mám pochopitelně osobní vztah. Pamatuji si, kde byly v mé knihovně, když jsem byl mladý. A jsem šťastný, že jsem v poslední době mohl doplnit dříve ztracené (rozuměj: mnou zapůjčené a nevrácené) knihy.

Knihy jsou skutečným bohatstvím člověka.