Nespravedlnost a revolta

Saša Uhlová

Saša Uhlová představuje zásadní knihy, které ovlivnily její život a pohled na svět. Tyto knihy vypráví příběhy sociální nepravosti i odvahy vzbouřit se.

Vybrat šest knih ze všech těch, které jsou pro mě důležité a ovlivnily mě, je vlastně mučení. Každý text je redukce, každý výběr nutně opomíjí něco podstatného, s tím se autor musí vyrovnat, ale šest je opravdu strašně málo. Navíc je výběr ovlivněný nejen životní fází, ale i momentálním rozpoložením. Dnes vybírám těchto šest knih, zítra bych zřejmě vybrala z části jinak.

Šťastnou cestu, Sášo

Ještě jsem neuměla ani číst a už jsem věděla, že je v knihovně kniha, která má v titulku mé jméno. Starší brácha mi ji odmítl předčítat a tak jsem ji poprvé zhltala, až když jsem dokázala vnímat dlouhý text s relativně malým písmem, tedy někdy v druhé třídě.

Sáša je dcerou židovského lékaře v carském rusku. Vyrůstá ve světě propastných sociálních rozdílů, setkává se jako dítě s projevy nesmírné bídy, autoritářského režimu i antisemtismu. Do jaké míry se jedná o věrný popis dětství autorky Alexandry Bruštejnové a do jaké míry o fikci, jsem nikdy nezjistila.

Nevím ani, jestli tři nebo čtyři pasáže, které srovnávají tehdejší dobu se situací v Sovětském svazu, napsala autorka dobrovolně, anebo ji donutili k doplnění cenzoři jako v případě Fadějeva a jeho Mladé gardy. Pasáže, které velebením sovětského režimu působí v textu trochu násilně, jsou tak krátké a je jich tak málo, že mi četbu nikdy nekazily. Že se do textu nehodí, jsem si uvědomila až jako dospívající.

Knihu jsem četla mnohokrát, několikrát i svým dětem. Pomohla mi pochopit, že sociální nespravedlnost plodí revoluci.

1984

Že revoluce nemusí a možná ani nemůže plodit spravedlivější společnost, jsem pochopila díky dalším knihám. Nejmilovanější z nich je román George Orwella 1984. Četla jsem ho víc jak třicetkrát, umím ho prakticky nazpaměť. Četla jsem i jiné knihy téhož autora, které také miluju, a četla jsem i jiné fikce, které se zabývaly různými podobami autoritářských a totalitních režimů, jako Konec civilizace od Huxleyho, anebo My od Zamjatina, ale žádná z těch knih mě tolik nepřitahovala jako 1984. Vlastně ani neumím vysvětlit, co na té knize je. Je to ale asi jedno, protože ji všichni znají a každý si v ní najde to své.

×