Milých a výjimečných knih je jistě mnoho. Takže vybrat nějakou zásadnější není ani tak o tom, zda je některé beletristické dílo objektivně knihou knih, ale spíše o tom, jak člověka v různých životních situacích subjektivně některé mohou ovlivňují tak, že uvíznou z nějakého důvodu v paměti více než jiné. A také se k některým textům člověk vrací, aby je mohl znovu ochutnat a osvěžit svou paměť.

Hodnotu spousty dalších knih to nikterak nesnižuje, ale knihožrout, který vstřebá na tisíce rozmanitých titulů, asi jinou šanci, než vybrat zcela subjektivně, nemá.

Osobně jsem postižen oblibou ve vědecko-fantastickém žánru, též příroda, historie ale i humor mě přednostně potěší. Pokusil jsem se to vzít spíš průřezově. Kdybych akcentoval jen svou zálibu ve sci-fi, asi by to byl výběr poněkud jednostranný.

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka

Je to nejen karikatura tehdejšího upadajícího mocnářství a všeho, co vedlo k nesmyslné světové válce, ale mnoha rysů lidí i společnosti, se kterými se potkáváme do dnes.

Nafoukaní ouřadové, slizcí práskači, kasárenským drilem zblblé mozky, sadisté i blázni. A vedle toho obyčejní lidé bez patosu, líčení s humorem, se svými malými starostmi i běžnými povahovými vadami, jakých je kolem nás asi nejvíc. A samotný Švejk, kterého podezřívají ze slabomyslnosti, ale který volí vůči tomuto světu poměrně inteligentní obranu humorem.

Václav Kaplický: Kladivo na čarodějnice

Z historické beletrie mám raději tu, která ostentativně nevlastenčí, drží se faktů a ne mytologie, líčí věci minulé civilně, v jejich nahotě.

Z rozsáhlého díla Kaplického vybírám knihu o slavném losinském případu. Nejen inkviziční praktiky dokáží odhalit v člověku bestii, jakou byl nejen šumperský Boblig z Engelsteinu, ale i různí jeho přisluhovači a udavači, bez kterých by žádná fanatická mašinérie nemohla fungovat.

Ernest Thomson Seton: Děti divočiny

Zakladatel woodkraftového hnutí (na rozdíl od skautu akcentoval schopnost žít v přírodě před drilem) toho napsal o přírodě mnoho. Bestsellerem se staly romány jako Dva divoši či Rolf zálesák.

Já přesto četl rád zejména jeho povídkovou tvorbu, kde příběhy různých zvířat z kanadských lesů (od vlků, přes zajíce a mývaly až po netopýry), podává úžasně autentickou formou a s úctou k jejich životu. Jejich příběhy poněkud polidšťuje, ale tím je také přibližuje.

Jules Verne: 20 000 mil pod mořem

Verneovky nepůsobí jen na dětskou fantasii. Otevírají světy, které jsou i po půldruhém století stále zdrojem tajemna a touhy po poznání. A vytvářejí typologii postav a dějů, které vás neopustí ani když vyrostete z klukovských let.

Neprobádané hlubiny našich oceánů jsou magnetem i dnes, kdy máme mnohem dokonalejší ponorky, než byl Verneův Nautilus. Navíc je tu jak profesor Arronax, prototyp verneovského vědce—dobrodruha, tak i tajemný Nemo, bojovník za práva svého lidu proti britskému kolonialismu.

Ray Bradbury: Marťanská kronika

Bradbury je autor, který dokazuje že sci-fi (stejně jako horor) může být plnohodnotná literatura. Rudá planeta láká po staletí naši pozornost a představa cizí marťanské civilizace byla jednou z prvních fantazií o tomto vesmírném tělese.

Cyklus příběhů o fiktivní konfrontaci pozemštanů a marťanů je popsán nejen se specifickou poetikou, ale také líčí problém naši omezené schopnosti pochopit cizí kulturu. Nakonec hynou obě kultury — jedna na nemoci, druhá jaderným sebezničením.

Janusz Zajdel: Limes inferior

Klasik polské fantastiky zde nabízí zajímavou a až nepříjemně reálnou distopii. Přitom ale není prvoplánově politická (jako u Orwella či Strugackých). Popisuje budoucí společnost, kde mnoho lidí nemusí a ani neumí pracovat. Ekonomiku zajišťují automatizované stroje.

Společnost je rozdělená do kast podle naměřené inteligence. Všichni mají nárok na uspokojení základních potřeb, nadstandard je jen pro ty z vyšších kast. Ti dole hloupnou z konzumu. Ale ani příslušnost k vyšší kastě neznamená schopnost řídit rozvoj společnosti, protože se kastovní systém dá podvést a společnost, navzdory snaze svěřit její rozvoj meritokratům, degeneruje.