Z dlouhodobého hlediska jsme na tom všichni jako Britové: umřeme. Kampaň ukázala, že Brexit se zdá většině lidé zajímavým jen v krátkodobém, maximálně střednědobém výhledu.

Zatímco evropský establishment ztratil u opomíjené veřejnosti důvěru ničím nepodloženou rétorikou úspěchu, či dokonce dějinného happyendu, Borisi Johnsonovi, Nigelovi Farageovi a dalším „vítězům“ referenda úsměv na rtech bleskurychle zamrznul. Nezamrznul však zatím Petru Machovi ze Svobodných, který tak může Čechům na billboardech „nabízet Czexit“ a mluvit o tom, že Britové budou plus 350 milionů liber v Národním zdravotním systému.

Zdá se, že Mach definitivně zavrhnul realitu: že něco není pravda, očividně ještě neznamená, že to Mach nemůže říkat.

Nejistá sezóna v City

Na trzích zavládla nejistota. Tu lze měřit hodnotou zlata — každý z nás si někdy ze samé nejistoty nad svou budoucností koupil cihličku. A právě hodnota zlata se chvíli po oficiálním vyslovení „leave“ vyhoupla na tříleté maximum.

V Británii jsou více než dva miliony lidí zaměstnaných ve finančním sektoru. Londýnské City je hlavní finanční centrum Evropy. Co znamená nejistota v londýnských mrakodrapech, je tak nadmíru důležitou otázkou. A zdá se, že britští finančníci tu aktualizují svoje grafy vývoje akciových trhů s takovou kadencí, že symbol F5 na jejich klávesnicích už není k přečtení.