Z dlouhodobého hlediska jsme na tom všichni jako Britové: umřeme. Kampaň ukázala, že Brexit se zdá většině lidé zajímavým jen v krátkodobém, maximálně střednědobém výhledu.

Zatímco evropský establishment ztratil u opomíjené veřejnosti důvěru ničím nepodloženou rétorikou úspěchu, či dokonce dějinného happyendu, Borisi Johnsonovi, Nigelovi Farageovi a dalším „vítězům“ referenda úsměv na rtech bleskurychle zamrznul. Nezamrznul však zatím Petru Machovi ze Svobodných, který tak může Čechům na billboardech „nabízet Czexit“ a mluvit o tom, že Britové budou plus 350 milionů liber v Národním zdravotním systému.

Zdá se, že Mach definitivně zavrhnul realitu: že něco není pravda, očividně ještě neznamená, že to Mach nemůže říkat.

Nejistá sezóna v City

Na trzích zavládla nejistota. Tu lze měřit hodnotou zlata — každý z nás si někdy ze samé nejistoty nad svou budoucností koupil cihličku. A právě hodnota zlata se chvíli po oficiálním vyslovení „leave“ vyhoupla na tříleté maximum.

V Británii jsou více než dva miliony lidí zaměstnaných ve finančním sektoru. Londýnské City je hlavní finanční centrum Evropy. Co znamená nejistota v londýnských mrakodrapech, je tak nadmíru důležitou otázkou. A zdá se, že britští finančníci tu aktualizují svoje grafy vývoje akciových trhů s takovou kadencí, že symbol F5 na jejich klávesnicích už není k přečtení.

Od vyhlášení výsledů referenda se Paříž s Frankfurtem začaly předhánět, kdo z Londýna vysaje víc kanceláří. Za své domovské město se ale naštěstí postavili banky Goldman Sachs a JP Morgan s tím, že pomohou Londýnu zůstat finanční centrum, „aby sami mohli být nadále významným poplatníkem do britského rozpočtu“. O daních nepadlo ani slovo. Pravděpodobně proto, že ve Francii nebo Německu by museli rozpočtům odevzdat podstatně víc.

Ty takzvané „trhy“ jsou v posledku konzervativnější než ten nejposlednější Marek Benda: rády trestají jakoukoliv změnu. Řekům daly pocítit zvolení Syrizy, nelíbil se jim ani výbuch islandské sopky. Lze si jen těžko představit, jak s nimi musí otřást takový Brexit.

Takzvaný devizový trh se uleknul jako první a během jediného dne zadupal hodnotu libry na třicetileté minium. Kurzový skok byl méně než dvojnásobný oproti devalvaci, kterou uměle provedla ČNB v roce 2013: Česká republika jako kdyby tak napůl odhlasovala vystoupení z EU.

Nicméně zatímco koruna je pevně udržována na 27 korunách za euro, libra prochází ohromnými výkyvy. A to není zrovna nejpříjemnější prostředí ani pro podnikatele.

Musíme k tomu přidat již zmíněnou nejistotu, která se mimo Londýn projevuje takovým dlouhým investorů, kteří intenzivně přemýšlí, kam investovat. Tohle zamyšlení zřejmě ještě sníží investiční činnost a může se nakonec projevit v poklesu ekonomického růstu.

Sliby, chyby, dluhy