Z dlouhodobého hlediska jsme na tom všichni jako Britové: umřeme. Kampaň ukázala, že Brexit se zdá většině lidé zajímavým jen v krátkodobém, maximálně střednědobém výhledu.

Zatímco evropský establishment ztratil u opomíjené veřejnosti důvěru ničím nepodloženou rétorikou úspěchu, či dokonce dějinného happyendu, Borisi Johnsonovi, Nigelovi Farageovi a dalším „vítězům“ referenda úsměv na rtech bleskurychle zamrznul. Nezamrznul však zatím Petru Machovi ze Svobodných, který tak může Čechům na billboardech „nabízet Czexit“ a mluvit o tom, že Britové budou plus 350 milionů liber v Národním zdravotním systému.

Zdá se, že Mach definitivně zavrhnul realitu: že něco není pravda, očividně ještě neznamená, že to Mach nemůže říkat.

Nejistá sezóna v City

Na trzích zavládla nejistota. Tu lze měřit hodnotou zlata — každý z nás si někdy ze samé nejistoty nad svou budoucností koupil cihličku. A právě hodnota zlata se chvíli po oficiálním vyslovení „leave“ vyhoupla na tříleté maximum.

V Británii jsou více než dva miliony lidí zaměstnaných ve finančním sektoru. Londýnské City je hlavní finanční centrum Evropy. Co znamená nejistota v londýnských mrakodrapech, je tak nadmíru důležitou otázkou. A zdá se, že britští finančníci tu aktualizují svoje grafy vývoje akciových trhů s takovou kadencí, že symbol F5 na jejich klávesnicích už není k přečtení.

Od vyhlášení výsledů referenda se Paříž s Frankfurtem začaly předhánět, kdo z Londýna vysaje víc kanceláří. Za své domovské město se ale naštěstí postavili banky Goldman Sachs a JP Morgan s tím, že pomohou Londýnu zůstat finanční centrum, „aby sami mohli být nadále významným poplatníkem do britského rozpočtu“. O daních nepadlo ani slovo. Pravděpodobně proto, že ve Francii nebo Německu by museli rozpočtům odevzdat podstatně víc.

Ty takzvané „trhy“ jsou v posledku konzervativnější než ten nejposlednější Marek Benda: rády trestají jakoukoliv změnu. Řekům daly pocítit zvolení Syrizy, nelíbil se jim ani výbuch islandské sopky. Lze si jen těžko představit, jak s nimi musí otřást takový Brexit.

Takzvaný devizový trh se uleknul jako první a během jediného dne zadupal hodnotu libry na třicetileté minium. Kurzový skok byl méně než dvojnásobný oproti devalvaci, kterou uměle provedla ČNB v roce 2013: Česká republika jako kdyby tak napůl odhlasovala vystoupení z EU.

↗

Ozývá-li se výzva k nové, lepší Británii z úst konzervativců typu Theresy Mayové, lze očekávat, že ona nová Británie bude lepší jen pro někoho. Foto archiv NTA.ng

Nicméně zatímco koruna je pevně udržována na 27 korunách za euro, libra prochází ohromnými výkyvy. A to není zrovna nejpříjemnější prostředí ani pro podnikatele.

Musíme k tomu přidat již zmíněnou nejistotu, která se mimo Londýn projevuje takovým dlouhým investorů, kteří intenzivně přemýšlí, kam investovat. Tohle zamyšlení zřejmě ještě sníží investiční činnost a může se nakonec projevit v poklesu ekonomického růstu.

Sliby, chyby, dluhy

Petr Mach se ve své nejnovější reklamě na Brexit věnuje i pohybu úroků státních dluhopisů, které klesly na rekordní úroveň, čímž Británie ušetří na nových úvěrech. Ano, pozitivem Brexitu pro zastánce vyrovnaných rozpočtů jsou levnější půjčky. Zajímavější je nicméně spíš příčina takto nízkých úroků…

Mach je pravděpodobně přisuzuje tomu, že investoři z celého světa mají konečně stabilní úkryt před nejistými německými nebo francouzskými dluhopisy. Nízké úroky na dluhopisech jsou skutečně důsledkem Brexitu, ovšem důsledkem negativním — britští investoři se totiž především bojí o zdraví ekonomiky a v době extrémní nejistoty se uchylují k nejjistějším cenným papírům, které (až na středozemní výjimky) představují právě státní dluhopisy.

Zajistí levné úroky zázračně oddlužení Británie? Stěží. Britové se budou muset zadlužit, přinejmenším aby mohl být naplněn onen střemhlavý slib koalice pro Brexit, kterým je 350 milionů liber na zdravotnictví. Rytíři Brexitu ten se toho slibu už vzdali, Petr Mach v něj pořád věří.

Pro udržitelnost dluhu je ovšem naneštěstí určující i ekonomický růst — a ten se výhledově očekává jen zanedbatelný.

Britský ministr financí nečekal po referendu dlouho, aby se projevila jeho toryovská duše. Jako šelma ucítil kořist, a tak navrhnul pětiprocentní snížení korporátní daně z nynější daně dvacetiprocentní. Je to zoufalá snaha udržet v Británii investory — dopouští se jí ministr financí, jemuž po tom slavném „osamostatnění“ v jeho nezávislých rukou nezbývá příliš jiných nástrojů, než je daňový dumping.

Snad ještě horší zprávou pro Brity ale je, že nechvalně známý Amazon podle všeho nezaznamenal žádný pokles tržeb a plánuje tisíc nových pracovních míst…

Nová premiérka Theresa Mayová hodlá už brzy „vybudovat lepší Británii“. Ozývá-li se takový apel z řad konzervativců, bude ta nová Británie „lepší“ zřejmě jen pro někoho.