„Přivedla žebráka na mizinu“ — tak se jmenuje jedna z povídek Jana Nerudy. Vypráví se v ní o kruté pomstě skrze pomluvu. Žebrák pan Vojtíšek je prý ve skutečnosti zazobanec, který má za řekou na Františku dva domy a žebráním před malostranským svatým Mikulášem jen zneužívá dobroty a soucitu zdejších sousedů: „Darebák!“ A darebák také skončil, jak si darebáci zaslouží…

I dnešní bohaté době navzdory potkáváme nejen na Malé Straně množství pánů Vojtíšků. A stejně jako za časů Nerudových se leckdy šíří řeči o tom, že oni na tom zdaleka nejsou tak zle, jak se tváří. Že jde o prachsprosté nemakačenky, o podivíny, kterým se prostě líbí živořit a umírat někde pod mostem. Že je to jejich volba. Tak jakýpak s nimi soucit?

Lžichudí

Kdo je opravdově a počestně chudý, nám přece říká statistika. Český statistický úřad je nazývá „materiálně deprivovaní“. Deprivovaní jsou i tehdy, když nemají auto, telefon, nemohou si aspoň jednou ročně vyrazit na nejméně týdenní dovolenou a nemají maso k jídlu obden.