Změny klimatu v Hořovicích
Ondřej VaculíkMěstečko Hořovice zasypaly uprostřed května hromady krup. Politické a přírodní živly úspěšně spolupracují: klimatické změny, rozrůstání asfaltových parkovišť a průmyslových hal vytváří ideální podmínky pro mohutné závěje.
Poblíže Suchomast v Českém krase probíhá hranice mezi silurem a devonem. Je to stratotyp, ve skalním masivu viditelný. Toto rozhraní mezi třetím a čtvrtým útvarem prvohor má podle nás i jiný význam a vliv než pouze geologický. Vypozorovali jsme, že na východ od tohoto rozhraní jsou obce upravenější, jejich samosprávy schopnější a obyvatelé uvědomělejší.
Naše městečko ale leží na západ od této hranice, takže je takové pokleslejší, obyvatelé k němu mají horší vztah, a my zastupitelé, než se na něčem domluvíme — hotové martyrium. A když se už konečně na něčem, co by nás mohlo trochu povznést, domluvíme, zase si to rozmlouváme v obavách, že to někteří naši občané stejně zničí. Proto jen závidíme třeba Vlašimi, Pelhřimovu, Českému Brodu, ale i takovým Dobřichovicím, Řevnicím, jak pěkné to tam mají a co všechno pro svou obec dělají.
Parkoviště místo parků
Proto ani není divu, že krupobití nezvyklé síly a intenzity si v podvečerních hodinách dne 23. května 2016 vybralo právě nás. Ještě v tuto chvíli, tedy týden poté, je možné v našem městečku vidět zčernalé hromádky tajících krup. Krupobití bičované prudkým lijavcem proměnilo naši hlavní ulici v horskou řeku, která v několika minutách zaplavila zahrady a domy a kroupy vršila jako nepřekonatelné bariéry.
Ve svažité ulici 9. května si příval vody a krup chtěl zkrátit cestu do potoka, rozrazil vrata na dvůr jednoho domu, kde ho ovšem zadržel pevný plot. Na dvoře se nakupilo několik tun krup, které napěchovaly sklep domu až po strop. Nevěřil bych, že je to možné, nikdo nic podobného tady (ani jinde) nepamatoval.
Marně jsme hledali nějaké logické souvislosti a vysvětlení. Někteří občané přišli s názorem, že živelnou pohromu přivodilo našemu městečku přímo vedení radnice. Prý kdybychom my tam nebyli takoví debilové, živly by tak neběsnily. Já jako místostarosta takové jednoznačné vysvětlení odmítám, i když připusťme, že my na západ od suchomastkého stratotypu to opravdu nemáme jednoduché.
Jiní občané mínili, že nás volili proto, abychom činili účinná preventivní opatření, protože o důsledcích změny klimatu přeci něco vědět musíme. Radnice má být akceschopná a to, jak jsme běsnění živlů jen bezmocně přihlíželi, je ostudné, ba do nebes volající.
Další skupina obyvatel sice uznala, že během běsnění se toho mnoho dělat nedalo, ale poté jsme rozhodně měli být akceschopnější, rychleji odstraňovat škody a uvádět město do jakéhos takéhos pořádku, jenž stejně vzhledem k našemu traumatu ze suchomastského stratotypu není nic moc, ani když nám počasí přeje.
Mlčící většina nejspíš uznala, že kdyby to objektivně nebylo nad naše síly, nebylo by o tom v televizi.
Nejhorší na tom je, že já jako současný místostarosta a minulý starosta se všemi třemi kritickými názory do jisté míry souhlasím. O proměně klimatu a důsledcích těchto změn už něco víme a jisté zkušenosti máme. Včas rozevřít nad městečkem obrovský deštník sice možné není, avšak jiná, přirozenější a přírodě bližší opatření by se na zmírnění povodňových stavů vyvolaných přívalovými dešti činit měla, a jsou dobře známa.
Aby terén města, tedy jeho intravilán i extravilán, měl větší schopnost zadržovat a zdržovat stékající vodu, která na nepropustném a hladkém svahu komunikací nabírá na ničivé síle, podemílá vozovky i chodníky, ze zahrad strhává prsť včetně rajčat, jahod, kedluben, celeru i petržele, pouze brambory odolaly.
Zpracovatel nového územního plánu si této okolnosti (churavosti) v našem městečku všiml a navrhoval, aby se znovu rekultivovaly přírodní příležitostné vodoteče, příkopy, strouhy a rokle. Vytipoval území, jež by při obnově přirozenějšího režimu povrchových vod mohlo sloužit i jako mokřad, vždyť tam kdysi býval. Proti takovému záměru se většina majitelů dotčených pozemků postavila s argumentem, že tím dojde k jejich většímu či menšímu znehodnocení.
Naše městečko obchvacuje bytnící prstenec průmyslových hal, provozů s betonovými prostranstvími namísto přírodního povrchu. Z nich stále více povrchových vod stéká co nejpřímější cestou do potoka, jenž je páteří našeho města.
Každým rokem přibývá nepropustných, většinou asfaltových ploch na úkor přirozených, propustných. K tak zvanému zatrubňování příkopů nás nutí také Krajská správa a údržba silnic z důvodů ochrany krajnice jejich vozovky.
Dosti vehementní skupina obyvatel se dožaduje budování nových parkovišť na úkor parků a veřejné zeleně. Píší se petice požadující kácení stromů na sídlištích, zejména bříz coby nebezpečných alergenů.
Ten skleník byl stejně nekvalitní...
A co dělá radnice — a zejména já, Vaculík, který jsem ve vrcholné funkci už šestým rokem — bezmocně se tomu škodlivému vývoji podvoluji s tupanskou výmluvou, že když to tak lidé chtějí mít, tak to tak holt bude, protože na tom je postaven Zákon o obcích a vůbec princip demokracie. Co si lidé odhlasují, co prosadí, to budou mít. Co státní správa podle zákona povolí, to také bude, a jinak to nejde.
V mém případě snad jakousi polehčující okolností může být, že ani já se nemůžu vymanit z traumatu tak zvaného suchomastského stratotypu.
Nakonec přec jen trochu potěšlivého: natáčelo v našem městečku několik televizí, nejhůře si vedl mameluk z Primy. Nejlepší byla reportérka slovenské televize, která se ve městě znamenitě orientovala, mluvila krásně česky i slovensky, věděla na co se ptát a co má kamera zabírat. Profesionální práce.
Dojal mě jeden pán, jenž na své zahrádce obhlížel žalostné zbytky plodin, čehož si povšimli zpravodajové České televize, a hned k němu zamířili. Zmínil se, že má také rozbitý skleník. Reportér chtěl, aby o té škodě mluvil a aspoň trochu bědoval. Nechtěl a omlouval se, že skleník už byl dosti nekvalitní.
Asi nejzběsileji kroupy řádily na jižním okraji našeho městečka směrem k Brdům, kde orvaly i listí ze stromů, takže jsou znovu holé jako v zimě.
Závěrem bych chtěl poděkovat našim občanům za pochopení, které mají pro nás i pro další možné nevyzpytatelné živly.
Totiž srážky obecného blaha a soukromého prospěchu.
To životní heslo průměrného občánka je skutečně přesně takové: "Ať se o obecné blaho starají politikové, ti jsou za to přece placení - ale ať se nikdo (a nejmíň ti politikové) neodváží nějak mi sahat na mé vlastní pohodlí!"
Ovlivnit srážkový a zásakový potenciál by ovšem vyžadovalo přiučit celou západní civilizaci nejen ekologii, ale i demokracii.
A skoro bych řekl, že ten druhý je ještě o mnoho obtížnější nežli ten první (to jest, pokud si pod demokracií představujeme opravdu něco více, nežli jenom spočítání křížků na volebních lístcích).
Jestli totiž kroupy budou padat na naše hlavy s čím dál tím větší intenzitou (s čím se dá celkem najisto počítat), pak je dosti dobrá vyhlídka na to, že tím časem i do těch nejtvrdších lebek zároveň natlučou i jisté povědomí o ekologii. (S výjimkou ovšem jistého V. K., který - chráněn pevnými stropy přednáškových sálů - bude i nadále přednášet své projevy o tom, že změna klimatu je pouze výmysl pomatených enviromentalistů.)
Ale, kdo natluče průměrnému občánkovi do hlavy povědomí o - pravé - demokracii? Tedy o tom, že by se také někdy měl vzdát svého vlastního pohodlí ve prospěch celku?...
A o té pravé demokracii si můžeme nadále vyprávět a nechat si vyprávět.......bych se sklenkou proseca v ruce dodal.