Nastal čas, abychom i my, kteří a které jsme doposud byli/y často předmětem nejrůznějších politik, avšak bez vlastního hlasu, vstoupili/y na politické kolbiště. Ratifikací Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, která byla jménem naší země podepsána v roce 2007 a vstoupila v platnost dnem 28. října 2009, se Česká republika zavázala, že bude zajišťovat plné a rovné užívání lidských práv a svobod všemi osobami s postižením a zajišťovat úctu k jejich přirozené důstojnosti.

Jakkoli uplynulé čtvrt století znamenalo výrazné zlepšení životních podmínek lidí s „postižením“, musíme konstatovat, že mnoho závazků vyplývajících z Úmluvy platí v naší zemi zatím — bohužel — jenom na papíře.

Protože si uvědomujeme, jak je nezbytné dodržování lidských práv aktivně hájit, přivedla nás víra ve  smysl občanské angažovanosti k myšlence vzniku Iniciativy antiBRZDA, jejíž vznik tímto veřejně oznamujeme.

AntiBRZDA je volné, neformální a otevřené společenství lidí s i bez „postižení“, lidí různých názorů i zkušeností. Jejím cílem je společně i jednotlivě prosazovat zájmy a respekt k právům lidí s „postižením“, jak v naší zemi, tak ve světě. Nevidíme totiž jinou platformu, v rámci níž by sami lidé s „handicapem“ aktivně a zdola hájili svá vlastní práva; v níž by se jako rovnocenní partneři a rovnocenné partnerky podíleli na utváření veřejné sféry.

Odmítáme názor, že člověk s „postižením“ je nějak „vadný“, „neúplný“ či „nezpůsobilý“, naopak chápeme postižení jako formu jinakosti. Právě tato jinakost obdařuje společnost diverzitou, z níž čerpá kreativitu.

To, co z takové jinakosti dělá postižení ve smyslu vady, je zakotveno v našich zvycích, kultuře — společenském řádu. Chceme se od všech brzd sociálního řádu emancipovat a umožnit tak společnosti plně využít potenciálu lidské rozmanitosti.

Důraz klademe na zapojení všech - na společné setkávání. Společnost, která dokáže zapojit všechny, využít jejich potenciál, teprve taková společnost je skutečně občanská.

Participujme, tvořme společně, inspirujme se vzájemně a posouvejme se k rozmanitosti. Naše sociální chápání „postižení“ není bezohledné ani k těm formám jinakosti, jež do běžného chápání škatulky lidí s „postižením” nepatří, a přesto se na nich společnost dopouští systémového bezpráví — postihuje je.

Nenecháváme nikoho na okraji. Jenom sdílená solidarita všech „postižených” nás posune. Je nutné zdůrazňovat, že solidarita boří hranice!

Se smíchem na rtech chceme bourat stereotypní představy, především o lidech s „handicapem”. Chceme odstraňovat bariéry materiální, jakož i ty, které zapustily kořeny v myslích lidí. Chceme upozorňovat na všechny formy zjevné i skryté segregace, chceme hájit marginalizované hlasy ve společnosti, a to ve všech životních oblastech. Požadujeme takové podmínky, které by nám všem umožňovaly žít nezávislým způsobem života.

Jde nám o to, aby každý a každá z nás měl/a příležitost v maximální možné míře rozvinout své schopnosti a mohl/a se tak stát suverénní bytostí schopnou hájit samu sebe a své zájmy.

Nepotřebujeme zachraňovat, chceme se emancipovat. Chceme společnost, v níž svobodný rozvoj každého člověka je podmínkou rozvoje všech.