Referendum pomůže rozhodovat na významných křižovatkách
Jiří DienstbierMinistr Dienstbier představuje návrh ústavního zákona o obecném referendu, který bude projednávat Poslanecká sněmovna.
Politika bez pokory je předstupněm rozložené společnosti, v níž důvěru nahrazuje chaos. Ten pak rodí populisty a demagogy. Absencí pokory bylo i to, že se v parlamentu po třiadvacet let nenašla většina, jež by naplnila, co stojí v naší ústavě. Totiž, že „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“.
Vietnamské přísloví odpradávna říká: „Mandarín do času — lid na věky.“ Politici by měli být připraveni a schopni plnit zadání svých voličů i mimo volební termíny. K tomu referendum slouží: aby pomáhalo rozlouskávat ořechy, s nimiž si politici nevědí rady, nebo které se společnosti dotýkají — byť třeba jen symbolicky — víc než běžný legislativní provoz.
S touto motivací prosadila ČSSD referendum do programového prohlášení vlády. Návrh, který si klestí cestu parlamentem, má kompromisní podobu. Ta by mu měla zajistit lepší osud než obdobným předlohám, s nimiž přicházeli sociálně demokratičtí poslanci v minulosti.
Referendem sice nepůjde schválit konkrétní text zákona. Politici ale budou vázáni jeho výsledkem a s tímto výsledkem budou muset být v souladu všechny zákony a usnesení. V tomto smyslu bude mít referendum sílu zákona.
Podle návrhu bude moci referendum vyvolat lidová iniciativa opřená o 250 tisíc podpisů. Tím se znemožňuje, aby se plýtvalo jak referendy, která nezajímají víc osob, než jenom iniciátory, tak výdaji na ně.
Aby výsledek měl opravdu širokou podporu, bude pro něj muset hlasovat nejen nadpoloviční většina účastníků hlasování. Pro nebo proti bude muset být jedna čtvrtina všech oprávněných voličů — tedy asi dva miliony lidí.
↗
Referendem sice nepůjde schválit konkrétní text zákona. Politici ale
budou vázáni jeho výsledkem a s tímto výsledkem budou muset být v
souladu všechny zákony a usnesení. Foto parliament.uk
Úspoře nákladů napomůže pravidlo, že pokud by se konaly nějaké volby do šesti měsíců od vyhlášení referenda, proběhlo by referendum s nimi. Jinak bude muset od svého vyhlášení proběhnout — po řádné kampani — v rozmezí devadesáti až sto dvaceti dnů.
Pozornost musí být věnována tématu hlasování. Není možné, aby zasahoval do rozpočtu, odporoval mezinárodním smlouvám nebo měnil podstatné náležitosti demokratického právního státu. Referendem tedy nepůjde schválit zákon, ale půjde jim rozhodnout o dilematech, která často mívají dohru právě v podobě zákonů.
Pár aktuálních příkladů: Má se zavést EET? Má být zakázáno pití alkoholu na veřejnosti? Má být zakázáno kouření ve veřejných prostorech restaurací a jiných zařízení společného stravování? Mají být v neděli a o svátcích otevřeny obchody? Anebo také: Má se platit školné na veřejných vysokých školách? Máme odstavit jaderné elektrárny? Má se zvýšit minimální mzda na čtyřicet procent mzdy průměrné?
Referendum tedy může sloužit i jako korektiv politiků a nástroj na zablokování rozhodnutí ať už vlády, nebo parlamentu. Vyřešit by se jím dala řada sporů hýbajících společností a často jdoucích napříč politickou orientací občanů.
Dobrou zprávou je, že za referendem stojí koaliční vláda a příznivě mu je nakloněn i prezident. Pokud pro věc zvednou ruku také tři pětiny poslanců a senátorů, nebude muset být veřejné hlasování o vstupu ČR do Evropské unie v roce 2013 posledním. Občané si zaslouží být více vtaženi do politického rozhodování. Společnosti to přinese pevnější stabilitu i lepší náladu.
Autor je ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, člen ČSSD.
Diskuse
JP
Před nedávnem se v několika českých městech a obcích konala referenda o tom, zda se mají zakázat (či alespoň zásadně omezit) hrací automaty.
A přestože je každému alespoň trochu soudnému člověku naprosto jasné, jak destruktivní dopady mají tyto - hráčskou vášeň a závislost produkující - hrací automaty na život hráčů i jejich rodin, kdy oni pravidelně prohrávají i veškerý rodinný příjem - přesto ve všech těchto případech tato referenda za zákaz naprosto propadla!
Takže, nedělejme si žádné iluze o nějakém "věčném lidu"; lid sice může být věčný, ale to ještě samo o sobě naprosto není žádná záruka toho, že bude vládnout rozumem a pravým srdcem. A nezřídka to může být právě nějaký ten osvícený "mandarín", který projeví více rozumu, nežli velký dav hledící většinou jenom a pouze na své zcela bezprostřední zájmy a výhody.
Nejde o to, že by neměla být referenda. Ale jde o to, nepodlehnout iluzím, že zavedení referend by mělo být nějakým spásným nástrojem pro kultivování společnosti.
Celé to dohadování o tom, zda referenda ano či ne, je konec konců nakonec stejně jenom stavěním věcí na hlavu.
Jestli bude společnost jako taková kultivovaná a rozumem se řídící, pak už bude celkem jedno, kdo bude rozhodovat - jak orgány zastupitelské tak i demokracie přímá budou docházet k víceméně stejně správným a dobrým rozhodnutím. A naopak: bude-li společnost nemocná partikularismem, sledováním jenom vlastních, krátkozrakých a přízemních zájmů - pak zase bude jedno kdo má rozhodovat, zda parlament či lid, výsledek bude v obou případech stejně špatný.
O co tedy jde není to, jako formou se má rozhodovat - nýbrž to, jaký charakter bude mít samotná společnost, jak vysoký (či jak nízký) bude stupeň její vyzrálosti, její kultivovanosti. To ostatní pak už přijde samo sebou.
A přestože je každému alespoň trochu soudnému člověku naprosto jasné, jak destruktivní dopady mají tyto - hráčskou vášeň a závislost produkující - hrací automaty na život hráčů i jejich rodin, kdy oni pravidelně prohrávají i veškerý rodinný příjem - přesto ve všech těchto případech tato referenda za zákaz naprosto propadla!
Takže, nedělejme si žádné iluze o nějakém "věčném lidu"; lid sice může být věčný, ale to ještě samo o sobě naprosto není žádná záruka toho, že bude vládnout rozumem a pravým srdcem. A nezřídka to může být právě nějaký ten osvícený "mandarín", který projeví více rozumu, nežli velký dav hledící většinou jenom a pouze na své zcela bezprostřední zájmy a výhody.
Nejde o to, že by neměla být referenda. Ale jde o to, nepodlehnout iluzím, že zavedení referend by mělo být nějakým spásným nástrojem pro kultivování společnosti.
Celé to dohadování o tom, zda referenda ano či ne, je konec konců nakonec stejně jenom stavěním věcí na hlavu.
Jestli bude společnost jako taková kultivovaná a rozumem se řídící, pak už bude celkem jedno, kdo bude rozhodovat - jak orgány zastupitelské tak i demokracie přímá budou docházet k víceméně stejně správným a dobrým rozhodnutím. A naopak: bude-li společnost nemocná partikularismem, sledováním jenom vlastních, krátkozrakých a přízemních zájmů - pak zase bude jedno kdo má rozhodovat, zda parlament či lid, výsledek bude v obou případech stejně špatný.
O co tedy jde není to, jako formou se má rozhodovat - nýbrž to, jaký charakter bude mít samotná společnost, jak vysoký (či jak nízký) bude stupeň její vyzrálosti, její kultivovanosti. To ostatní pak už přijde samo sebou.
Souhlasím s panem Poláčkem, že předpřaháme vůz před koně a bez zdravě fungující společnosti, kterou nelze mít bez funkčně a smysluplně nastaveného politického systému jako celku, se pouhým zákonem o referendu nic nevyřeší ani nezmění. Společnosti to nepřinese větší stabilitu ani lepší náladu, jak nám tady lakuje ministr Dienstbier. Zvláště proto, že návrh je fakticky bezzubý.
Před rokem a půl jsem napsal: "Prvním problémem je to, že vypsání referenda musí předcházet petice podepsaná nejméně 250 tisíci signatáři. V dějinách Československa i České republiky se pouze jednou stalo, že by nějakou petici podepsal tak velký počet občanů. Čtenář se jistě podiví, ale byla to petice za obnovení samosprávy Moravy a Slezska, kterou podepsalo v roce 1990 přes 630 tisíc lidí. Všichni víme, že pražští mocipáni ji tehdy ignorovali. Po církevním narovnání je to přitom dnes jedna z posledních poúnorových věcí, kterou jsme dosud nerestituovali."
Vzpomeňme na problémy se sbíráním podpisů k přímé volbě prezidenta, kde bylo potřeba sehnat jen pětinu z požadovaného počtu podpisů pod toto referendum. Nemohu se ubránit dojmu, že vyjednaný kompromis pana Dienstbiera (či přímo jeho záměr) má ten účel, aby se u nás žádné referendum nekonalo.
V Rakousku lze referendem odvolat prezidenta. V tomto jediném mám pro pana Dienstbiera porozumění. Vzhledem k exponentovi na Hradě sedícím není Praha na západ od Vídně, ale stále daleko na východ...
Před rokem a půl jsem napsal: "Prvním problémem je to, že vypsání referenda musí předcházet petice podepsaná nejméně 250 tisíci signatáři. V dějinách Československa i České republiky se pouze jednou stalo, že by nějakou petici podepsal tak velký počet občanů. Čtenář se jistě podiví, ale byla to petice za obnovení samosprávy Moravy a Slezska, kterou podepsalo v roce 1990 přes 630 tisíc lidí. Všichni víme, že pražští mocipáni ji tehdy ignorovali. Po církevním narovnání je to přitom dnes jedna z posledních poúnorových věcí, kterou jsme dosud nerestituovali."
Vzpomeňme na problémy se sbíráním podpisů k přímé volbě prezidenta, kde bylo potřeba sehnat jen pětinu z požadovaného počtu podpisů pod toto referendum. Nemohu se ubránit dojmu, že vyjednaný kompromis pana Dienstbiera (či přímo jeho záměr) má ten účel, aby se u nás žádné referendum nekonalo.
V Rakousku lze referendem odvolat prezidenta. V tomto jediném mám pro pana Dienstbiera porozumění. Vzhledem k exponentovi na Hradě sedícím není Praha na západ od Vídně, ale stále daleko na východ...
JN
March 12, 2016 v 7.09
Někdy to vypadá, že zavilí demokraté chtějí chránit chudinku "demokracii" před "nedemokratickým" lidem.
Jakým způsobem byste, pane Poláčku, chtěl ten "blbý" lid kultivovat?
Jsem pro referendum, ovšem pro daleko radikálnější podobu zákona.
Jak dopadlo poslední referendum ve Švýcarsku, bych se s dovolením zeptal těch, kteří se bojí hloupého lidu.
Jsem pro referendum, ovšem pro daleko radikálnější podobu zákona.
Jak dopadlo poslední referendum ve Švýcarsku, bych se s dovolením zeptal těch, kteří se bojí hloupého lidu.
JN
250 000 podpisů je příliš mnoho, ale hlavně čtvrtiny všech oprávněných voličů pro nebo proti návrhu nikdy v žádném referendu dosaženo nebude.
Porovnejte si to, prosím, s účastí ve volbách a s tím, kolik procent všech OPRÁVNĚNÝCH voličů vlastně rozhoduje v klasických (našich) volbách o zcela zásadních věcech.
Tento návrh zákona o referendu je špatný a existující volební zákon je také špatný. Pokud chce totiž volič reagovat na své předchozí (špatné) zkušenosti s volenými stranami a politiky, vyžaduje to vysoké taktizování s nutným předpokladem toho, jak budou volit ostatní. Tím je veškerý očistných potenciál voleb prakticky vymazán.
"Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zákazali," bylo možno číst nasprejovaný nápis před volbami.
Porovnejte si to, prosím, s účastí ve volbách a s tím, kolik procent všech OPRÁVNĚNÝCH voličů vlastně rozhoduje v klasických (našich) volbách o zcela zásadních věcech.
Tento návrh zákona o referendu je špatný a existující volební zákon je také špatný. Pokud chce totiž volič reagovat na své předchozí (špatné) zkušenosti s volenými stranami a politiky, vyžaduje to vysoké taktizování s nutným předpokladem toho, jak budou volit ostatní. Tím je veškerý očistných potenciál voleb prakticky vymazán.
"Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zákazali," bylo možno číst nasprejovaný nápis před volbami.
JN
March 12, 2016 v 8.03
"... tím je veškerý očistný potenciál voleb vymazán"
a předchozí špatná voličova zkušenost se projeví jen nárůstem procent pro extremisty.
Chudák volič je pak "chytrými" elitami peskován, že podléhá populismu, ale samotná struktura volebního zákona mu vlastně nic jiného neumožňuje.
Následně pak elity vymyslí, že abychom zachránili demokracii, je třeba ji omezit!!!
Chudák volič je pak "chytrými" elitami peskován, že podléhá populismu, ale samotná struktura volebního zákona mu vlastně nic jiného neumožňuje.
Následně pak elity vymyslí, že abychom zachránili demokracii, je třeba ji omezit!!!
March 12, 2016 v 10.11
Pan Dientsbier se zřejmě nepodíval na volební účast ve svém obvodě
Byl zvolen senátorem v roce 2014 při volební účasti 14,82%, při jeho návrhu má referendum být platné až když přijde 25% voličů.
"Quod licet Iovi non licet bovi", přidávám společně s klasikem.
"Quod licet Iovi non licet bovi", přidávám společně s klasikem.
JP
Pane Nusharte, máte nějaké přesvědčivé indicie pro svůj předpoklad, že (český) lid je dostatečně zralý a vyspělý na to, aby si věci své dokázal řídit prostřednictvím mechanismů přímé demokracie, aniž by to vedlo k dramatickým kolizím a deformacím?
Jak upozornil pan Unger, v každém případě o státnických schopnostech takového lidu, který si do svého nejvyššího úřadu dokáže postavit někoho takového jako je M. Zeman, je možno mít právem zcela zásadní pochybnosti.
------------------------------------------------
A jen tak mimochodem, pane Nusharte: celá ta takzvaná "demokracie" je už dávno zachraňována a udržována právě jenom tím, že z jejího r e á l n é h o výkonu je lid obecný odstraňován a vytěsňován tak dalece, jak je to jen možno. Celá ta slavná "dělba moci" není ničím jiným nežli nástrojem na to, oddělit účinně lid od zásadních komponentů státní moci.
Jak upozornil pan Unger, v každém případě o státnických schopnostech takového lidu, který si do svého nejvyššího úřadu dokáže postavit někoho takového jako je M. Zeman, je možno mít právem zcela zásadní pochybnosti.
------------------------------------------------
A jen tak mimochodem, pane Nusharte: celá ta takzvaná "demokracie" je už dávno zachraňována a udržována právě jenom tím, že z jejího r e á l n é h o výkonu je lid obecný odstraňován a vytěsňován tak dalece, jak je to jen možno. Celá ta slavná "dělba moci" není ničím jiným nežli nástrojem na to, oddělit účinně lid od zásadních komponentů státní moci.
IH
Základním problémem zastupitelské demokracie je jev, kterému říkám zahýbání zvolených zástupců voličům s bohatými. Proto by vhodným doplněním politického systému měl být institut referenda.
Za Nečasovy vlády např. bylo velmi zřejmé, že jsou prosazovány záměry, které nebyly předmětem volební kampaně a které podporovalo minimum voličů (např. konkrétní církevní restituce, tzv. druhý důchodový pilíř aj.). Vypadalo to tedy, že referendum by se mohlo stát pojistkou (již by iniciovala třeba opozice) proti zákulisním domluvám a vysloveně svévolnému užívání moci.
Neměli bychom samozřejmě prosazovat referendum (podobně jako přímou volbu prezidenta) na základě konkrétních očekávání. Zároveň bychom tak ovšem neměli činit ani jen pro samotnou demokratičnost principu, bez uvážení konkrétního dopadu nové zákonné úpravy v praxi.
Otázky referend a výsledky hlasování se budou odvíjet od vývoje veřejného mínění a to se může velmi proměňovat. Můžeme jen spekulovat, ale nikoli bez silné skepse, k čemu by byla případná referenda řekněme za druhé republiky, po válce, po roce 1948 atp. Pozitivní étos roku 1968 a 1989 vydržel jen krátce a je otázkou, zda by jej včasná referenda dokázala v podstatnější míře zhodnotit.
Když důvodně diskutujeme o tom, že příští volby začínají představovat spíše hrozbu než naději, o tom, že lidé neumějí vybírat své reprezentanty ani hájit kolektivně své zájmy, pohybujeme se na hraně pesimistického náhledu na budoucí roli obecného referenda. Také různé ankety ukazují, že lidé netouží příliš po zmírňování nepravostí (aktuálně třeba nesouhlas se zavedením registračních pokladen). Zdá se, že zavrhování idealismu je zvlášť charakteristickým jevem za vlády nominální levice, kdy pocit všudypřítomného příkoří poněkud zeslábne, ale větší změna se nechystá, takže se lidé mohou orientovat na praktickou činnost, již mají za přínosnou. Hledí si pohlídat svůj status, na místo pocitu ohrožené většiny nastupuje hlavně obava z konkurence zdola. Nedostatek vyšších cílů změní naladění lidí, podráždění a nevstřícnost si najdou své zdůvodnění.
Byla by škoda, kdyby referendum čekalo něco podobného jako přímou volbu prezidenta. Instrument, umožňující kontrolu pobuřující politické praxe, by se neměl stát příčinou dalšího rozčarování nad úpadkem společenských hodnot a poměrů, natož argumentem proti demokracii. Proto je na místě věnovat přijímání zákona o referendu vskutku mimořádnou pozornost. Je otázkou, zda významnou inovaci v podobě lidového hlasování neproponovat jako záměr o dvou fázích.
Za Nečasovy vlády např. bylo velmi zřejmé, že jsou prosazovány záměry, které nebyly předmětem volební kampaně a které podporovalo minimum voličů (např. konkrétní církevní restituce, tzv. druhý důchodový pilíř aj.). Vypadalo to tedy, že referendum by se mohlo stát pojistkou (již by iniciovala třeba opozice) proti zákulisním domluvám a vysloveně svévolnému užívání moci.
Neměli bychom samozřejmě prosazovat referendum (podobně jako přímou volbu prezidenta) na základě konkrétních očekávání. Zároveň bychom tak ovšem neměli činit ani jen pro samotnou demokratičnost principu, bez uvážení konkrétního dopadu nové zákonné úpravy v praxi.
Otázky referend a výsledky hlasování se budou odvíjet od vývoje veřejného mínění a to se může velmi proměňovat. Můžeme jen spekulovat, ale nikoli bez silné skepse, k čemu by byla případná referenda řekněme za druhé republiky, po válce, po roce 1948 atp. Pozitivní étos roku 1968 a 1989 vydržel jen krátce a je otázkou, zda by jej včasná referenda dokázala v podstatnější míře zhodnotit.
Když důvodně diskutujeme o tom, že příští volby začínají představovat spíše hrozbu než naději, o tom, že lidé neumějí vybírat své reprezentanty ani hájit kolektivně své zájmy, pohybujeme se na hraně pesimistického náhledu na budoucí roli obecného referenda. Také různé ankety ukazují, že lidé netouží příliš po zmírňování nepravostí (aktuálně třeba nesouhlas se zavedením registračních pokladen). Zdá se, že zavrhování idealismu je zvlášť charakteristickým jevem za vlády nominální levice, kdy pocit všudypřítomného příkoří poněkud zeslábne, ale větší změna se nechystá, takže se lidé mohou orientovat na praktickou činnost, již mají za přínosnou. Hledí si pohlídat svůj status, na místo pocitu ohrožené většiny nastupuje hlavně obava z konkurence zdola. Nedostatek vyšších cílů změní naladění lidí, podráždění a nevstřícnost si najdou své zdůvodnění.
Byla by škoda, kdyby referendum čekalo něco podobného jako přímou volbu prezidenta. Instrument, umožňující kontrolu pobuřující politické praxe, by se neměl stát příčinou dalšího rozčarování nad úpadkem společenských hodnot a poměrů, natož argumentem proti demokracii. Proto je na místě věnovat přijímání zákona o referendu vskutku mimořádnou pozornost. Je otázkou, zda významnou inovaci v podobě lidového hlasování neproponovat jako záměr o dvou fázích.
JN
je výsledkem toho, že ve druhém kole proti sobě stáli dva zcela nepřijatelní kandidáti.
Za své zvolení tedy Miloš Zeman, spíše než hloupému lidu, může poděkovat té intelektuální (pražské) kavárně. (Proboha, doufám, že mě nebude zas někdo popotahovat za použití výrazu "pražská kavárna" - jako za toho "sluníčkáře" vedle pod článkem J. Patočky. Tady aby si člověk už opravdu dával pozor na pusu!)
Za své zvolení tedy Miloš Zeman, spíše než hloupému lidu, může poděkovat té intelektuální (pražské) kavárně. (Proboha, doufám, že mě nebude zas někdo popotahovat za použití výrazu "pražská kavárna" - jako za toho "sluníčkáře" vedle pod článkem J. Patočky. Tady aby si člověk už opravdu dával pozor na pusu!)
JN
March 12, 2016 v 13.21
Doporučuji zavzpomínat na poslední parlamentní volbu prezidenta
V. Klause. Zdála se Vám tehdy ta volba dost demokratická, pane Poláčku?
JN
March 12, 2016 v 14.29
Pane Kolaříku, v každé době jsou pod úroveň nějaké jiné výrazy.
Když jsem v první třídě oslovil učitelku "paní učitelko", dostalo se mi dlouhého výkladu, že žádné "paní" a žádní "pánové" už nejsou. Bylo to prostě slovo, které "slušný" člověk nepoužíval.
Když jsem v osmdesátém devátém stál na náměstí obklopen davem a všichni slušní lidé zvonili klíči a volali "Jakeše do koše", já jsem nic nevolal a ničím jsem nezvonil, prostě jsem nebyl dostatečně spontánní. Nikdo z těch lidí, stojících okolo mě, mi za to tehdy nevynadal, ani mi neříkali, že nepatřím mezi slušné lidi. Já jsem nezvonil, oni zvonili, já jsem je respektoval, oni mě také, všichni jsme se měli rádi a byli jsme šťastní, že ta šedivá hnusná doba končí.
Dnes je to ale jiné.
Když jsem v osmdesátém devátém stál na náměstí obklopen davem a všichni slušní lidé zvonili klíči a volali "Jakeše do koše", já jsem nic nevolal a ničím jsem nezvonil, prostě jsem nebyl dostatečně spontánní. Nikdo z těch lidí, stojících okolo mě, mi za to tehdy nevynadal, ani mi neříkali, že nepatřím mezi slušné lidi. Já jsem nezvonil, oni zvonili, já jsem je respektoval, oni mě také, všichni jsme se měli rádi a byli jsme šťastní, že ta šedivá hnusná doba končí.
Dnes je to ale jiné.
JN
snažil zformulovat nějakou myšlenku (byť možná hloupou). Vy jste však reagoval jen na slova "pražská kavárna" (bez kontextu), nikoliv na moji hloupou myšlenku.
JN
to vlastně byla v mnohém podobná situace té dnešní vyhrocené situaci okolo migrační krize.
Zastánci Karla Schwarzenberga hráli roli sluníčkářů (mohu to slovo?).
Kdo z toho tehdy profitoval je dnes jasné.
Kdo profitoval kdysi z předstíraného nepřátelství mezi Klausem a Zemanem, to je dnes také jasné.
Neměli bychom se tedy už konečně poučit?
Zastánci Karla Schwarzenberga hráli roli sluníčkářů (mohu to slovo?).
Kdo z toho tehdy profitoval je dnes jasné.
Kdo profitoval kdysi z předstíraného nepřátelství mezi Klausem a Zemanem, to je dnes také jasné.
Neměli bychom se tedy už konečně poučit?
MP
March 12, 2016 v 17.14
Samozřejmě můžete používat jaká slova chcete, jen byste se neměl divit, že některá vypovídají více o Vás než o těch, které s nimi označujete. A že existuje dost velká skupina lidí, která slova považují za signál, že další diskuse je zbytečná. Možná hloupě, ale mají k tomu stejné právo jako Vy používat sousloví "pražská kavárna" nebo slovo "sluníčkář".
Zákon o referendu je spíše nedomyšlený, než že by byl špatně myšlený. Je nahozený takovým divným způsobem, asi jako výrok o přibližně dvou miliónech lidí jako čtvrtině oprávněných voličů -- co je panu ministrovy po 120 000 lidech?
Nevím, jestli podezírat pana ministra spíše z neznalosti či ze lží, není to hezká volba, ale ať tak či tak, předložený návrh zákona nám o mnoha dějinných křižovatkách rozhodovat neumožňuje. Co se dnes u nás odehrává dějinného, při čem by nebylo nutné brát zřetel na mezinárodní smlouvy (ty jsou podle návrhu zákona vyloučeny)? Pokud tedy neberu vážně pokusy uplést dějinné politické rozhodnutí ze zavedení EET či z kouření ve veřejných prostorách?
Hlasovat o odmítnutí mezinárodních závazků v okamžiku, kdy se nám nelíbí aktuální nároky, které pro nás ze smluv vyplynuly, to by asi z ČR opravdu udělalo nedůvěryhodného partnera. Ale hlasovat o přijetí nových mezinárodních závazků, proč ne? Co jiného bylo hlasování o EU? Přitom by stačilo rozlišit dvě úrovně -- věci o kterých můžeme kdykoli připustit referendum bez rizika pro základní ústavní principy, mezinárodní závazky a provoz státu; u těch je možná kvóru 250 000 pro vyvolání referenda opravdu až příliš vysoké. Z konkrétních Dienstbierových příkladů se sem patřilo kouření na veřejnosti, EET bych osobně považoval za daňový zákon.
A jsou věci, které představují rozhodnutí takového rozsahu, že se sluší, aby politická reprezentace konzultovala s tím, od koho pochází veškerá moc v našem státě: například rozpad státu bez referenda byl politická sprostota prvního řádu a jména hajzlíků, kteří se ji dopustili, by neměla být zapomenuta. I dnes má pochopitelně politická reprezentace možnost, vypsat k takovým otázkám referendum. Ale jen ona.
Proč by v novém zákoně nemělo být vysoké dvojstupňové kvórum pro vyvolání referenda v těchto případech: dejme tomu těch 250 tisíc pro vypsání konzultativního hlasování a povinnost řádného referenda, pokud ho v tom konzultativním podpoří čtvrtina voličů? Ano, těch množství nejde v běžném provozu téměř dosáhnout, ale byla by to kvóra pro mimořádné případy, aby se naši drazí politici nemohli příležitostně zachovat jako ta sebranka v roce 1992.
Zákon o referendu je spíše nedomyšlený, než že by byl špatně myšlený. Je nahozený takovým divným způsobem, asi jako výrok o přibližně dvou miliónech lidí jako čtvrtině oprávněných voličů -- co je panu ministrovy po 120 000 lidech?
Nevím, jestli podezírat pana ministra spíše z neznalosti či ze lží, není to hezká volba, ale ať tak či tak, předložený návrh zákona nám o mnoha dějinných křižovatkách rozhodovat neumožňuje. Co se dnes u nás odehrává dějinného, při čem by nebylo nutné brát zřetel na mezinárodní smlouvy (ty jsou podle návrhu zákona vyloučeny)? Pokud tedy neberu vážně pokusy uplést dějinné politické rozhodnutí ze zavedení EET či z kouření ve veřejných prostorách?
Hlasovat o odmítnutí mezinárodních závazků v okamžiku, kdy se nám nelíbí aktuální nároky, které pro nás ze smluv vyplynuly, to by asi z ČR opravdu udělalo nedůvěryhodného partnera. Ale hlasovat o přijetí nových mezinárodních závazků, proč ne? Co jiného bylo hlasování o EU? Přitom by stačilo rozlišit dvě úrovně -- věci o kterých můžeme kdykoli připustit referendum bez rizika pro základní ústavní principy, mezinárodní závazky a provoz státu; u těch je možná kvóru 250 000 pro vyvolání referenda opravdu až příliš vysoké. Z konkrétních Dienstbierových příkladů se sem patřilo kouření na veřejnosti, EET bych osobně považoval za daňový zákon.
A jsou věci, které představují rozhodnutí takového rozsahu, že se sluší, aby politická reprezentace konzultovala s tím, od koho pochází veškerá moc v našem státě: například rozpad státu bez referenda byl politická sprostota prvního řádu a jména hajzlíků, kteří se ji dopustili, by neměla být zapomenuta. I dnes má pochopitelně politická reprezentace možnost, vypsat k takovým otázkám referendum. Ale jen ona.
Proč by v novém zákoně nemělo být vysoké dvojstupňové kvórum pro vyvolání referenda v těchto případech: dejme tomu těch 250 tisíc pro vypsání konzultativního hlasování a povinnost řádného referenda, pokud ho v tom konzultativním podpoří čtvrtina voličů? Ano, těch množství nejde v běžném provozu téměř dosáhnout, ale byla by to kvóra pro mimořádné případy, aby se naši drazí politici nemohli příležitostně zachovat jako ta sebranka v roce 1992.
JN
March 12, 2016 v 19.29
Pane Profante, pro slušného člověka je tedy použití
slov "pražská kavárna" a "sluníčkář" zapovězeno absolutně, nebo jen v určitém kontextu?
JS
Ten zákon o referendu je v praxi k ničemu, ale pořád je to posun Overtonova okna, takže lepší než nic.
Jenom dodám, že třeba situaci, která nastala v Polsku by asi nijak nevyřešil, protože by nakonec o tom, zda "politici jednají závazně podle referenda" rozhodoval ústavní soud, a ten je v případě Polska na straně vlády.
Polská realita názorně ukázala, že slabinou dnešní "demokracie" není referendum, ale právě ústavní soud. Zavádění nějakých "pojistek proti vůli občanů" do referenda tedy tak nějak připomíná stavbu Maginotovy linie.
Jenom dodám, že třeba situaci, která nastala v Polsku by asi nijak nevyřešil, protože by nakonec o tom, zda "politici jednají závazně podle referenda" rozhodoval ústavní soud, a ten je v případě Polska na straně vlády.
Polská realita názorně ukázala, že slabinou dnešní "demokracie" není referendum, ale právě ústavní soud. Zavádění nějakých "pojistek proti vůli občanů" do referenda tedy tak nějak připomíná stavbu Maginotovy linie.
MP
Nepsal jsem nic ani o slušných lidech, ani o zapovězený slovech. Napsal jsem, že u určitých slov musíte počítat s určitou reakcí. Je to Vaše volba a nemá to nic společného se slušností či neslušností.
JN
Takže když ta slova budu používat, nebudu neslušný člověk, jen musím počítat s určitou reakcí určitých lidí. Dobře.
S jakou reakcí a kterých lidí? Všech slušných lidí? Bude ta jejich reakce taková, že mě přestanou považovat za slušného člověka?
Zdá se mi, že tak nějak to Jakub Patočka ve svém článku "Poučení ze slovenského vývoje" myslel.
S jakou reakcí a kterých lidí? Všech slušných lidí? Bude ta jejich reakce taková, že mě přestanou považovat za slušného člověka?
Zdá se mi, že tak nějak to Jakub Patočka ve svém článku "Poučení ze slovenského vývoje" myslel.
JN
dojde-li poprvé k nějakému referendu, čtvrtina všech oprávněných voličů hlasujících pro nebo proti návrhu se pravděpodobně vůbec nenajde.
K dalším referendům, pokud nějaká další budou, se dostaví jen osamělí nadšenci.
K dalším referendům, pokud nějaká další budou, se dostaví jen osamělí nadšenci.
MP
Inu těch lidí, kterým vadí, když se místo argumentů používají nálepky. Budou pak z docela pochopitelných důvodů považovat za zbytečné s Vámi diskutovat.
JN
Bez slov "pražská kavárna" se v pohodě obejdu, ta mi k vyjadřování skutečně chybět nebudou.
Bez slova "sluníčkář" se ovšem neobejdu, jiné slovo stejného významu (ve smyslu "nekritický podporovatel migrace") opravdu nenacházím. Pokud to slovo není vhodné používat, některé věci prostě nejdou vyjádřit, nebo jdou vyjádřit poněkud dlouhým a krkolomným opisem.
Někteří lidé s velmi kladným názorem na imigraci však sami sebe bez problémů slovem "sluníčkář" označují.
Já už tedy nevím... Jeden tvrdí, že je to nadávka, druhý se s tím označením bez problémů ztotožní.
Tento příklad jsem už uváděl:
Mluvil o svém vývoji od sluníčkáře k realistovi. Byl v džungli v Calais, v Řecku, ...: "Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent ..." - krajskelisty.cz/praha...
Pokud tedy stále považujete slovo "sluníčkář" za nevhodné, navrhněte mi jiné slovo stejného významu. Já se bez vyjádření toho významu prostě neobejdu. Je ovšem možné, že Vám ani tak nejde o to slovo, ale o to, aby ten význam vůbec NEŠEL VYJÁDŘIT.
Tak co třeba "imigrantista"?
Bez slova "sluníčkář" se ovšem neobejdu, jiné slovo stejného významu (ve smyslu "nekritický podporovatel migrace") opravdu nenacházím. Pokud to slovo není vhodné používat, některé věci prostě nejdou vyjádřit, nebo jdou vyjádřit poněkud dlouhým a krkolomným opisem.
Někteří lidé s velmi kladným názorem na imigraci však sami sebe bez problémů slovem "sluníčkář" označují.
Já už tedy nevím... Jeden tvrdí, že je to nadávka, druhý se s tím označením bez problémů ztotožní.
Tento příklad jsem už uváděl:
Mluvil o svém vývoji od sluníčkáře k realistovi. Byl v džungli v Calais, v Řecku, ...: "Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent ..." - krajskelisty.cz/praha...
Pokud tedy stále považujete slovo "sluníčkář" za nevhodné, navrhněte mi jiné slovo stejného významu. Já se bez vyjádření toho významu prostě neobejdu. Je ovšem možné, že Vám ani tak nejde o to slovo, ale o to, aby ten význam vůbec NEŠEL VYJÁDŘIT.
Tak co třeba "imigrantista"?
JS
"Bez slova "sluníčkář" se ovšem neobejdu, jiné slovo stejného významu (ve smyslu "nekritický podporovatel migrace") opravdu nenacházím."
Stále nechápu, proč se bez něj neobejdete, když nikdo takový asi neexistuje (alespoň já takový příklad neznám).
To co zde máme je tzv. NIMBY ("ne na mém dvorku") problém. Všichni rozumní lidé (ne rasisté) uznávají, že imigranty musíme přijmout, akorát je někteří nechtějí mít za sousedy. A tak se tak nějak doufá, že se ten problém české kotlince vyhne a hodí se na někoho jiného. (Poslední pokus EU je hodit to na Turecko, hodně štěstí!)
Takže výraz který hledáte skutečně asi neexistuje, ale je ekvivalentní někomu, kdo si uvědomuje ten NIMBY problém, a proto prostě prosazuje třeba stavbu jaderné elektrárny i přes odpor ostatních místních, jelikož zkrátka někde stát musí.
Stále nechápu, proč se bez něj neobejdete, když nikdo takový asi neexistuje (alespoň já takový příklad neznám).
To co zde máme je tzv. NIMBY ("ne na mém dvorku") problém. Všichni rozumní lidé (ne rasisté) uznávají, že imigranty musíme přijmout, akorát je někteří nechtějí mít za sousedy. A tak se tak nějak doufá, že se ten problém české kotlince vyhne a hodí se na někoho jiného. (Poslední pokus EU je hodit to na Turecko, hodně štěstí!)
Takže výraz který hledáte skutečně asi neexistuje, ale je ekvivalentní někomu, kdo si uvědomuje ten NIMBY problém, a proto prostě prosazuje třeba stavbu jaderné elektrárny i přes odpor ostatních místních, jelikož zkrátka někde stát musí.
JP
March 13, 2016 v 10.45
Pane Horáku, co jste měl konkrétně na mysli tím "záměrem o dvou fázích" v souvislosti s referendem?
-------------------------------
Pane Nusharte, je to bezpochyby - velice smutná - skutečnost, že v posledních prezidentských volbách proti sobě stáli dva velice pochybní kandidáti; nicméně se v tomto ohledu plně přikláním k postoji pana Uhla, který i přes své vyhraněně levicové smýšlení svůj hlas odevzdal Schwarzenbergovi, neboť zvolení M. Zemana považoval za naprostou katastrofu.
O působení Karla Schwarzenberga v politice je právem možno - obzvláště z levicových pozic - mít oprávněné pochybnosti; nicméně je fakt, že tento kandidát se vyznačoval alespoň osobně slušným, solidním charakterem, který by českému státu ani dovnitř, ani navenek nedělal ostudu. Což jsou všechno charakteristiky, které pro osobu M. Zemana bohužel v žádném ohledu neplatí.
Co se pak poslední prezidentské volby prováděné parlamentem týče: ano, není sebemenších rozumných pochybností o tom, že tato volba byla doprovázena velmi nechutnými zákulisními tahanicemi (ne-li už vysloveně přímou korupcí); nicméně i tak její výsledek nebyl až natolik devastující pro stav mravnosti české politiky, jako výsledek první historické volby lidem.
------------------------------------
Pane Samohýle, zdá se že Vám nějak unikají politické reálie: v Polsku je ústavní soud naopak protivníkem současné vlády, nikoli jejím komplicem.
Ovšem: i tady je prvotním kořenem veškerých deformací polské politiky (včetně pohrdání výroky a nálezy právě ústavního soudu) nakonec právě - samotný lid!
Neboť to nebyl nikdo jiný nežli lid, který onu obskurní PiS dostal k moci, ačkoli mohl a musel vědět, o koho se jedná. A je to stále ten samý lid, který - i když se už definitivně projevil pravý charakter této strany a její vlády - který tuto stranu pohrdající i těmi nejzákladnějšími principy demokracie u této moci ponechává, ačkoli by měl nejen právo, nýbrž i povinnost takovouto vládu okamžitě svrhnout.
-------------------------------
Pane Nusharte, je to bezpochyby - velice smutná - skutečnost, že v posledních prezidentských volbách proti sobě stáli dva velice pochybní kandidáti; nicméně se v tomto ohledu plně přikláním k postoji pana Uhla, který i přes své vyhraněně levicové smýšlení svůj hlas odevzdal Schwarzenbergovi, neboť zvolení M. Zemana považoval za naprostou katastrofu.
O působení Karla Schwarzenberga v politice je právem možno - obzvláště z levicových pozic - mít oprávněné pochybnosti; nicméně je fakt, že tento kandidát se vyznačoval alespoň osobně slušným, solidním charakterem, který by českému státu ani dovnitř, ani navenek nedělal ostudu. Což jsou všechno charakteristiky, které pro osobu M. Zemana bohužel v žádném ohledu neplatí.
Co se pak poslední prezidentské volby prováděné parlamentem týče: ano, není sebemenších rozumných pochybností o tom, že tato volba byla doprovázena velmi nechutnými zákulisními tahanicemi (ne-li už vysloveně přímou korupcí); nicméně i tak její výsledek nebyl až natolik devastující pro stav mravnosti české politiky, jako výsledek první historické volby lidem.
------------------------------------
Pane Samohýle, zdá se že Vám nějak unikají politické reálie: v Polsku je ústavní soud naopak protivníkem současné vlády, nikoli jejím komplicem.
Ovšem: i tady je prvotním kořenem veškerých deformací polské politiky (včetně pohrdání výroky a nálezy právě ústavního soudu) nakonec právě - samotný lid!
Neboť to nebyl nikdo jiný nežli lid, který onu obskurní PiS dostal k moci, ačkoli mohl a musel vědět, o koho se jedná. A je to stále ten samý lid, který - i když se už definitivně projevil pravý charakter této strany a její vlády - který tuto stranu pohrdající i těmi nejzákladnějšími principy demokracie u této moci ponechává, ačkoli by měl nejen právo, nýbrž i povinnost takovouto vládu okamžitě svrhnout.
MP
když čtu, jak používáte slovo "lid", pořád se mi vrací stará anekdota z minulého režimu: Lid buduje socialismus a podporuje KSČ, je připraven bránit naší hranici a přináší oběti pro rozvoj našeho průmyslu atd. -- zatímco lidi na to všechno serou.
On je přesný popis, který se netýká jen období reálného socialismu. Pokud chápeme lid jako zvěcnělou entitu, ideologicky ho fetišizujeme, pak vzniká ona propast mezi "lidem" a "lidmi".
K moci nedostal PiS lid, ale předchozí neschopné polské politické strany, nezvládnutá transformace, media neschopná přispět k náročnějšímu utváření veřejné vůle, selhání universit jako institucí veřejného prostoru atd. Teprve na konci byla masová nespokojenost a realistické poznání, že není koho volit, pokud bych od své volby očekával změnu akcentů polské politiky vůči reálnému životu většiny lidí. Pis dostala k moci tahle nespokojenost, nikoli aktivní volba (stačí pohled na volební výsledky).
Bohužel, když se podíváte na stav v České republice, je spíše s podivem, že už jsme nepokročili dál na cestě k polské či slovenské variantě.
Minulý týden jsem si přečetl na facebooku (tedy nepřečetl, s tou vymožeností nechci nic mít, ale děti mi ukázaly) důvody p. Ropkové, proč je třeba zlikvidovat Kliniku. Opravdu se mladá dáma stará o to, aby člověk nemohl volit ČSSD ani jako nejmenší zlo. Proč bych měl její politickou kariéru vyčítat "lidu"?
On je přesný popis, který se netýká jen období reálného socialismu. Pokud chápeme lid jako zvěcnělou entitu, ideologicky ho fetišizujeme, pak vzniká ona propast mezi "lidem" a "lidmi".
K moci nedostal PiS lid, ale předchozí neschopné polské politické strany, nezvládnutá transformace, media neschopná přispět k náročnějšímu utváření veřejné vůle, selhání universit jako institucí veřejného prostoru atd. Teprve na konci byla masová nespokojenost a realistické poznání, že není koho volit, pokud bych od své volby očekával změnu akcentů polské politiky vůči reálnému životu většiny lidí. Pis dostala k moci tahle nespokojenost, nikoli aktivní volba (stačí pohled na volební výsledky).
Bohužel, když se podíváte na stav v České republice, je spíše s podivem, že už jsme nepokročili dál na cestě k polské či slovenské variantě.
Minulý týden jsem si přečetl na facebooku (tedy nepřečetl, s tou vymožeností nechci nic mít, ale děti mi ukázaly) důvody p. Ropkové, proč je třeba zlikvidovat Kliniku. Opravdu se mladá dáma stará o to, aby člověk nemohl volit ČSSD ani jako nejmenší zlo. Proč bych měl její politickou kariéru vyčítat "lidu"?
LV
March 13, 2016 v 18.00
Rozhodující rozdíl mezi ČR a Polskem tkví podle mého názoru v tom, že v Polsku nebyla provedena kolektivizace zemědělství způsobem, kterým byla provedena u nás.
Pokud si to pamatuji dobře, ještě v sedmdesátých letech tam měli třetinu lidí zaměstnaných v zemědělství. Dnes je těch lidí v zemědělství zaměstnáno sice méně, ale pořád se na těch vesnicích nemohou uživit. Proto také ta mohutná migrace na západ.
Plus Polsko je veliká země s horší infrastrukturou než ČR a zvláště na východě je hodně chudoby.
Ve středních Čechách se dá dojíždět do Prahy za prací, Brnu se také nedaří špatně, z části území se dá dojíždět za prací do Německa. Navíc tím, že u nás začala industrializace dříve než v Polsku (až na Slezko) jsou u nás stále ještě na vesnicích malé továrničky.
Momentálně v Evropě téměř nikdo nemá tak nízkou míru nezaměstnanosti jako ČR. Polsko a Slovensko mají stabilně dvakrát větší nezaměstnanost než my.
Pokud si to pamatuji dobře, ještě v sedmdesátých letech tam měli třetinu lidí zaměstnaných v zemědělství. Dnes je těch lidí v zemědělství zaměstnáno sice méně, ale pořád se na těch vesnicích nemohou uživit. Proto také ta mohutná migrace na západ.
Plus Polsko je veliká země s horší infrastrukturou než ČR a zvláště na východě je hodně chudoby.
Ve středních Čechách se dá dojíždět do Prahy za prací, Brnu se také nedaří špatně, z části území se dá dojíždět za prací do Německa. Navíc tím, že u nás začala industrializace dříve než v Polsku (až na Slezko) jsou u nás stále ještě na vesnicích malé továrničky.
Momentálně v Evropě téměř nikdo nemá tak nízkou míru nezaměstnanosti jako ČR. Polsko a Slovensko mají stabilně dvakrát větší nezaměstnanost než my.
JS
"Pane Samohýle, zdá se že Vám nějak unikají politické reálie: v Polsku je ústavní soud naopak protivníkem současné vlády, nikoli jejím komplicem."
Vycházel jsem z článku http://denikreferendum.cz/clanek/21980-polske-varovani-aneb-jak-branit-demokracii, kde se píše:
"Úspěšně se [PiS] pokusila i o změny ve složení a pravidel fungování ústavního soudu, které opozice i právní experti odmítají jako neústavní, jako odstraňování „poslední bezpečnostní pojistky“ před zvůlí většiny PiS, která ovládá i Sejm i Senát."
To ukazuje, kde je skutečná moc ve státě a kde má demokracie své slabé místo.
Samozřejmě, spousta intelektuálů by se mnou nesouhlasila, což ovšem jen dokazuje jejich zoufalý nedostatek základů např. oboru počítačové bezpečností.
"Neboť to nebyl nikdo jiný nežli lid, který onu obskurní PiS dostal k moci, ačkoli mohl a musel vědět, o koho se jedná."
Vy možná jiným lidem do hlavy vidíte, ale já tedy ne. Což je asi hlavní důvod, proč bych upřednostnil demokracii přímou (kde vidím, pro co hlasuji) před nepřímou (kde se musím spolehnout na něčí slib).
Vycházel jsem z článku http://denikreferendum.cz/clanek/21980-polske-varovani-aneb-jak-branit-demokracii, kde se píše:
"Úspěšně se [PiS] pokusila i o změny ve složení a pravidel fungování ústavního soudu, které opozice i právní experti odmítají jako neústavní, jako odstraňování „poslední bezpečnostní pojistky“ před zvůlí většiny PiS, která ovládá i Sejm i Senát."
To ukazuje, kde je skutečná moc ve státě a kde má demokracie své slabé místo.
Samozřejmě, spousta intelektuálů by se mnou nesouhlasila, což ovšem jen dokazuje jejich zoufalý nedostatek základů např. oboru počítačové bezpečností.
"Neboť to nebyl nikdo jiný nežli lid, který onu obskurní PiS dostal k moci, ačkoli mohl a musel vědět, o koho se jedná."
Vy možná jiným lidem do hlavy vidíte, ale já tedy ne. Což je asi hlavní důvod, proč bych upřednostnil demokracii přímou (kde vidím, pro co hlasuji) před nepřímou (kde se musím spolehnout na něčí slib).
JN
March 14, 2016 v 8.53
Pane Samohýle, to je dosti absurdní situace. Asi bych měl vyhledat odbornou pomoc.
"Stále nechápu, proč se bez něj ((bez slova "sluníčkář", popřípadě "imigrantista")) neobejdete, když nikdo takový asi neexistuje (alespoň já takový příklad neznám)."
Já s těmi lidmi diskutuji, dokonce se s některými i občas vídám, oni sami sebe bez uzardění tímto slovem označují a Vy tvrdíte, že neexistují!!!
Jak tedy by měl znít správně tento text, když bychom v něm nepoužili slovo "sluníčkář", neboť žádní takoví lidé přece neexistují(??!!):
Mluvil o svém vývoji od sluníčkáře k realistovi. Byl v džungli v Calais, v Řecku, ...: "Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent ..." - krajskelisty.cz/praha.
Já s těmi lidmi diskutuji, dokonce se s některými i občas vídám, oni sami sebe bez uzardění tímto slovem označují a Vy tvrdíte, že neexistují!!!
Jak tedy by měl znít správně tento text, když bychom v něm nepoužili slovo "sluníčkář", neboť žádní takoví lidé přece neexistují(??!!):
Mluvil o svém vývoji od sluníčkáře k realistovi. Byl v džungli v Calais, v Řecku, ...: "Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent ..." - krajskelisty.cz/praha.
IH
V současné době bych byl pro přijetí zákona o referendu ve skoro minimalistické podobě. Ne co se týče splnění podmínek vyhlášení referenda a jeho platnosti, ale hlavně co se týče jeho předmětu. Nebál bych se deklarovat, že během dalšího období vlády (ČSSD), nejdříve ovšem za čtyři roky, bude vhodný čas získané zkušenosti vyhodnotit. K zákonu by se pak poslanci měli vrátit a dopracovat jej. Sféra, jež by byla z hlasovatelnosti v referendu vyňata, by posléze mohla být zúžena. Prvotně by však referendum mělo možná umožnit jen eliminaci učiněných politických rozhodnutí (bylo by tedy svého druhu pojistkou, jako třeba ÚS, ale politickou).
Ještě jedna poznámka. Je asi dosud brzy porovnat (definitivně) výkon prezidentské funkce V. Klausem a M. Zemanem. Zdá se, že současný prezident začal už v prvním období ještě hůře a svévolněji. Jeho předchůdce ovšem v této fázi musel brát ohled na poslance, které chtěl ještě jednou potřebovat. M. Zeman se asi uchází o druhou volbu také, ale u elektorátu, který musí zaujmout dosti pokleslým, populistickým, nápadným způsobem. Pro přímou volbu hraje jiná skutečnost. Statisíce voličů jsou statisíce voličů, nezbývá než je respektovat, kdežto tajná (popíraná) volba třeba částí komunistů zavání korupcí (v lepším případě jen politickou).
Ještě jedna poznámka. Je asi dosud brzy porovnat (definitivně) výkon prezidentské funkce V. Klausem a M. Zemanem. Zdá se, že současný prezident začal už v prvním období ještě hůře a svévolněji. Jeho předchůdce ovšem v této fázi musel brát ohled na poslance, které chtěl ještě jednou potřebovat. M. Zeman se asi uchází o druhou volbu také, ale u elektorátu, který musí zaujmout dosti pokleslým, populistickým, nápadným způsobem. Pro přímou volbu hraje jiná skutečnost. Statisíce voličů jsou statisíce voličů, nezbývá než je respektovat, kdežto tajná (popíraná) volba třeba částí komunistů zavání korupcí (v lepším případě jen politickou).
JP
Pane Profante, svým rozlišováním mezi pojmy "lidé" a "lid" máte bezpochyby plnou pravdu.
To slovo "lid" se opravdu velice snadno může stát prázdným heslem, ideologickou slupkou pod kterou se neskrývá žádný reálný obsah. Tímto výrazem "lid" by se skutečně mělo šetřit jako šafránem.
Nicméně, jsou určité - historické - situace, kdy se i bez tohoto bezpochyby poněkud emotivně konotovaného slova neobejdeme. Když v roce osmatřicátém v době ohrožení republiky rozpínavostí Hitlera se národa zmocnila myšlenka národního odporu, pak asi přece jenom budeme spíše hovořit o tom, že nositelem a aktérem tohoto národního odporu byl samotný lid, nežli že tak činili pouze "lidé".
A v současném Polsku - nedá se nic dělat - jsou ohroženy samotné základy demokracie. Demokracie - pokud tento politický systém vůbec má mít nějaký pozitivní smysl - stojí na dvou základních sloupech: respektování vůle většiny - a respektování zákona. A prubířským kamenem pro respektování zákona je právě vztah k nálezům Ústavního soudu. Kde není respektován ani samotný Ústavní soud, tam už je podniknut přinejmenším první krok k odstranění demokracie, a k nastolení ne-li přímo diktatury, tak alespoň státu autoritativního.
Jen tak mimochodem, není nijakou náhodou, že když bylo v rámci obrodného procesu "Pražského jara" roku osmašedesátého do čs. ústavy vloženo ustanovení o zřízení Ústavního soudu - pak následující normalizační režim sice neměl tu odvahu či drzost tuto pasáž z ústavy zase přímo škrtnout, ale - ten Ústavní soud prosně nikdy reálně nezřídil! Ústavní soud tedy existoval na papíře, existoval v psané ústavě - ale nikoli v realitě.
-------------------------------------
Co se týče té viny za příklon polského voličstva k PiS: bezpochyby, příčiny zde jsou, je možno je právem hledat u předchozích vlád. Jenže: to že jsem nespokojen se současným stavem, to pro mě ještě není legitimizací toho, že budu jako "lepší alternativu" volit partaj s reakčním, nacionalistickým programem, a s naprosto antidemokratickou praxí.
Zcela stejným způsobem se svého času hájil jeden rakouský volič, za to že svůj hlas odevzdal krajně pravicové až fašistoidní (tehdy ještě haiderovské) Straně svobodných: "No a když se mi nelíbí ani jedna z etablovaných stran, tak komu jinému bych měl dát svůj hlas nežli Svobodným?!"
Vyhánění čerta ďáblem ještě nikdy nebylo cestou k lepšímu.
To slovo "lid" se opravdu velice snadno může stát prázdným heslem, ideologickou slupkou pod kterou se neskrývá žádný reálný obsah. Tímto výrazem "lid" by se skutečně mělo šetřit jako šafránem.
Nicméně, jsou určité - historické - situace, kdy se i bez tohoto bezpochyby poněkud emotivně konotovaného slova neobejdeme. Když v roce osmatřicátém v době ohrožení republiky rozpínavostí Hitlera se národa zmocnila myšlenka národního odporu, pak asi přece jenom budeme spíše hovořit o tom, že nositelem a aktérem tohoto národního odporu byl samotný lid, nežli že tak činili pouze "lidé".
A v současném Polsku - nedá se nic dělat - jsou ohroženy samotné základy demokracie. Demokracie - pokud tento politický systém vůbec má mít nějaký pozitivní smysl - stojí na dvou základních sloupech: respektování vůle většiny - a respektování zákona. A prubířským kamenem pro respektování zákona je právě vztah k nálezům Ústavního soudu. Kde není respektován ani samotný Ústavní soud, tam už je podniknut přinejmenším první krok k odstranění demokracie, a k nastolení ne-li přímo diktatury, tak alespoň státu autoritativního.
Jen tak mimochodem, není nijakou náhodou, že když bylo v rámci obrodného procesu "Pražského jara" roku osmašedesátého do čs. ústavy vloženo ustanovení o zřízení Ústavního soudu - pak následující normalizační režim sice neměl tu odvahu či drzost tuto pasáž z ústavy zase přímo škrtnout, ale - ten Ústavní soud prosně nikdy reálně nezřídil! Ústavní soud tedy existoval na papíře, existoval v psané ústavě - ale nikoli v realitě.
-------------------------------------
Co se týče té viny za příklon polského voličstva k PiS: bezpochyby, příčiny zde jsou, je možno je právem hledat u předchozích vlád. Jenže: to že jsem nespokojen se současným stavem, to pro mě ještě není legitimizací toho, že budu jako "lepší alternativu" volit partaj s reakčním, nacionalistickým programem, a s naprosto antidemokratickou praxí.
Zcela stejným způsobem se svého času hájil jeden rakouský volič, za to že svůj hlas odevzdal krajně pravicové až fašistoidní (tehdy ještě haiderovské) Straně svobodných: "No a když se mi nelíbí ani jedna z etablovaných stran, tak komu jinému bych měl dát svůj hlas nežli Svobodným?!"
Vyhánění čerta ďáblem ještě nikdy nebylo cestou k lepšímu.
JP
Pane Samohýle, zdá se že jsme oba své argumenty vztahovali k jinému polskému Ústavnímu soudu: já k tomu původnímu (legálnímu), Vy k tomu zmanipulovanému polskou vládou.
Měli jsme tedy každý na mysli něco jiného; v tomto smyslu beru mé výtky zpět, a omlouvám se za nedorozumění.
------------------------------
Co se té přímé demokracie týče: ano, v přímé demokracii (referendum) mám sice jasný a jednoznačný přehled o tom, pro co hlasuji - jenže nemám naprosto žádný přehled o tom, na základě jakých kritérií, myšlenkových pochodů, předpojatostí a (pochybných) preferencí bude rozhodovat ostatní většina.
To znamená: já sice mohu mé vlastní rozhodnutí uvážit racionálně a odpovědně; nicméně co se výsledku týče, pak jsem zcela závislý na momentálních náladách (mnohdy bezpochyby velice iracionálního a neodpovědného) davu.
A v tomto srovnání se mnohdy i ten - i když leckdy skutečně neprůhledný - parlament může jevit stále ještě tou racionálnější a odpovědnější alternativou.
Měli jsme tedy každý na mysli něco jiného; v tomto smyslu beru mé výtky zpět, a omlouvám se za nedorozumění.
------------------------------
Co se té přímé demokracie týče: ano, v přímé demokracii (referendum) mám sice jasný a jednoznačný přehled o tom, pro co hlasuji - jenže nemám naprosto žádný přehled o tom, na základě jakých kritérií, myšlenkových pochodů, předpojatostí a (pochybných) preferencí bude rozhodovat ostatní většina.
To znamená: já sice mohu mé vlastní rozhodnutí uvážit racionálně a odpovědně; nicméně co se výsledku týče, pak jsem zcela závislý na momentálních náladách (mnohdy bezpochyby velice iracionálního a neodpovědného) davu.
A v tomto srovnání se mnohdy i ten - i když leckdy skutečně neprůhledný - parlament může jevit stále ještě tou racionálnější a odpovědnější alternativou.
JP
Takto to zní přesvědčivě; nicméně asi dost diskutabilní by pak byly konkrétní představy o tom, co má být tímto způsobem "pojišťováno lidem", a co ne.
Má - a může vůbec - být lid dostatečnou pojistkou proti tomu, aby byl například do čela státu postaven mravně pochybný, ale populisticky zdařile exhibující jedinec? - Nezdá se, že by onen volební lid mohl dokázat této své úloze zodpovědně dostát; a to zdaleka ne pouze v našich domácích luzích a hájích. (Stačí se jen podívat na současnou situaci v USA, této stále ještě "vedoucí demokracii" tohoto světa: je sice možné, že Donald Trump se nakonec americkým prezidentem nestane; ale už jenom ta reálná vyhlídka, že by se tomu tak stát mohlo, je dostatečně úděsná.)
Ledaže by tato myšlenka byla míněna tak, že rozhodovat má nadále parlament; a že lidové hlasování by tedy samo nemělo moc zákonodárnou, nýbrž pouze právo veta. - To by bylo zřejmě to "minimalistické" pojetí referenda.
Ale i tady jsou nemalé zádrhele. Pokud zůstaneme u té volby hlavy státu: je sice evidentní, že Klaus byl svého času parlamentem zvolen jenom v důsledku zákulisních machinací; nicméně kdyby poté došlo k referendu, téměř s jistotou by byl ve své funkci volebním lidem potvrzen.
Anebo naopak: když parlament - přece jen veden určitou mírou osvícenosti - zruší trest smrti, pak téměř s naprostou jistotou, pokud by tento zákon byl předložen k referendu, by byl volebním lidem zavržen!
Takže, znovu a znovu se nám vrací ten samý problém: i když všechny demokracie tvrdí, že jsou výrazem "vlády lidu", ve skutečnosti tato lidovláda není nijakou zárukou ani věcně správného, ani mravně nezávadného rozhodování. A tak faktickým stavem prakticky ve všech těchto demokraciích (s výjimkou snad jenom Švýcarska) je to, že onen "lid" je od praktického výkonu státní moci odstaven tak dalece, jak jen vůbec možno.
Má - a může vůbec - být lid dostatečnou pojistkou proti tomu, aby byl například do čela státu postaven mravně pochybný, ale populisticky zdařile exhibující jedinec? - Nezdá se, že by onen volební lid mohl dokázat této své úloze zodpovědně dostát; a to zdaleka ne pouze v našich domácích luzích a hájích. (Stačí se jen podívat na současnou situaci v USA, této stále ještě "vedoucí demokracii" tohoto světa: je sice možné, že Donald Trump se nakonec americkým prezidentem nestane; ale už jenom ta reálná vyhlídka, že by se tomu tak stát mohlo, je dostatečně úděsná.)
Ledaže by tato myšlenka byla míněna tak, že rozhodovat má nadále parlament; a že lidové hlasování by tedy samo nemělo moc zákonodárnou, nýbrž pouze právo veta. - To by bylo zřejmě to "minimalistické" pojetí referenda.
Ale i tady jsou nemalé zádrhele. Pokud zůstaneme u té volby hlavy státu: je sice evidentní, že Klaus byl svého času parlamentem zvolen jenom v důsledku zákulisních machinací; nicméně kdyby poté došlo k referendu, téměř s jistotou by byl ve své funkci volebním lidem potvrzen.
Anebo naopak: když parlament - přece jen veden určitou mírou osvícenosti - zruší trest smrti, pak téměř s naprostou jistotou, pokud by tento zákon byl předložen k referendu, by byl volebním lidem zavržen!
Takže, znovu a znovu se nám vrací ten samý problém: i když všechny demokracie tvrdí, že jsou výrazem "vlády lidu", ve skutečnosti tato lidovláda není nijakou zárukou ani věcně správného, ani mravně nezávadného rozhodování. A tak faktickým stavem prakticky ve všech těchto demokraciích (s výjimkou snad jenom Švýcarska) je to, že onen "lid" je od praktického výkonu státní moci odstaven tak dalece, jak jen vůbec možno.
JP
March 14, 2016 v 14.41
Ještě malý dodatek k tomu tématu "Lidé a lid": k jak naprostým disproporcím mezi volbou "protestních" stran a mezi obecnou mravností může dojít, dokládá velice plasticky tento článek na Britských listech: http://blisty.cz/art/81533.html
IH
Mé řádky o přímé volbě a našich prezidentech reagovaly na diskusní příspěvky. Nemyslím, že by referendum mělo schvalovat nepřímé volby (obsazování funkcí).
Také o trestu smrti bychom v referendu určitě hlasovat neměli. Podobně jako obecně o otázkách trestních a snad i humánních. Tedy v minimalistickém pojetí referenda. Pokud by ovšem mělo dojít ke zvýšení důchodového věku, nevyplácení nemocenské po nějakou dobu, zrušení okresů, redukci železniční sítě, výstavbě kanálu Labe-Odra-Dunaj atp., mohlo by referendum onou pojistkou být.
Také o trestu smrti bychom v referendu určitě hlasovat neměli. Podobně jako obecně o otázkách trestních a snad i humánních. Tedy v minimalistickém pojetí referenda. Pokud by ovšem mělo dojít ke zvýšení důchodového věku, nevyplácení nemocenské po nějakou dobu, zrušení okresů, redukci železniční sítě, výstavbě kanálu Labe-Odra-Dunaj atp., mohlo by referendum onou pojistkou být.
Nevidím důvodu předjímat, že k refrendu tolik lidí nikdy nepřijde a srovnávat to s vlební účastí při volbě zastupitelů. Proč rozhodovat refrendem o něčem, co je důležité pro méně než čtvrtinu lidí?
Pokud chceme, aby lidé měli možnost vyjádřit svůj názor v referendu, třeba i názor mylný, musíme respektovat i názor, že ta věc není dost důležitá.
Za referendem samozřejmě musí stát dostatečně agilní platforma, která referendum prosadí a přesvědčí lidi, aby k němu přišli .
Pokud lidé nevěří, že se volbami něco změní a kvůli tomu k nim nepřijdou, není zde alternativa volby zrušit.Já myslím, že kdyby lidé věděli, že když nepřijdou k volbám, tak tam zůstanou ti volení představitelé, kteří tam už jsou, tak by k volbám přišli.
Ostatně si věřím, že k relevantnímu a dobře připravenému referendu lidé přijdou.
Pokud chceme, aby lidé měli možnost vyjádřit svůj názor v referendu, třeba i názor mylný, musíme respektovat i názor, že ta věc není dost důležitá.
Za referendem samozřejmě musí stát dostatečně agilní platforma, která referendum prosadí a přesvědčí lidi, aby k němu přišli .
Pokud lidé nevěří, že se volbami něco změní a kvůli tomu k nim nepřijdou, není zde alternativa volby zrušit.Já myslím, že kdyby lidé věděli, že když nepřijdou k volbám, tak tam zůstanou ti volení představitelé, kteří tam už jsou, tak by k volbám přišli.
Ostatně si věřím, že k relevantnímu a dobře připravenému referendu lidé přijdou.
JN
aby minimálně 25℅ oprávněných voličů hlasovalo stejně (buď ANO, nebo NE). Tak jsem to pochopil, ale mohu se mýlit.
podmínky jsou dvě: 25% účasti, 25% oprávněných voličů pro. Jde o to, zda menšinu méně než 12,5 % voličů - lze považovat za výraz vůle lidu či lidí.
JN
aby bylo 25℅ oprávněných voličů pro, a přitom aby účast byla menší než 25℅ oprávněných voličů.
Tudíž si myslím, že podmínka 25℅ účasti by byla zbytečná.
Tudíž si myslím, že podmínka 25℅ účasti by byla zbytečná.
JS
"Já s těmi lidmi diskutuji, dokonce se s některými i občas vídám, oni sami sebe bez uzardění tímto slovem označují a Vy tvrdíte, že neexistují!!!"
Ale my vám (s panem Profantem) nevymlouváme, že slovo "sluníčkář" existuje, akorát má asi trochu (dost) jiný obsah, než mu přisuzujete. Zkrátka, stavíte slamněné panáky.
Ale my vám (s panem Profantem) nevymlouváme, že slovo "sluníčkář" existuje, akorát má asi trochu (dost) jiný obsah, než mu přisuzujete. Zkrátka, stavíte slamněné panáky.
JS
I když je samozřejmě zcela jasné, že volební kvórum v referendu je především proto, že volení zástupci nechtějí, aby jim do toho lidé mluvili (což jim bohužel třeba pan Poláček bezelstně baští), má to i další nedostatky.
"Nevidím důvodu předjímat, že k refrendu tolik lidí nikdy nepřijde a srovnávat to s vlební účastí při volbě zastupitelů. Proč rozhodovat refrendem o něčem, co je důležité pro méně než čtvrtinu lidí?"
To je velmi dobrá otázka! Proč? Protože lidé mají mít možnost delegovat rozhodnutí na své spoluobčany. Ostatně, lze poměrně snadno ukázat, že taková možnost zvyšuje kvalitu rozhodnutí (tedy například povinné volby jsou krokem zpět).
Rozmyslete si to - co to přesně znamená "ta věc není dost důležitá"? Znamená to, že si lidé přejí nechat to na menšině hlasující v tom referendu? Nebo že si to přejí nechat na volených zástupcích? A ti mají rozhodnout jak? Podle (neplatného) výsledku referenda nebo pro jeho opak? Nebo to závazně mají nechat plavat?
Dalším aspektem kvór je, že snižují možnost inovací. Pokud věříte v demokracii, pak asi i věříte v to, že většina návrhů, které by většina hlasujících (tedy těch, které to zajímá) schválila, bude pozitivní. Kvórum limituje všechny návrhy a tedy limituje více ty pozitivní změny.
Zmíním ještě jeden problém, i když pro tento konkrétní návrh není tolik relevantní. Kvórum způsobuje, že volba otázky (jestli je položená pozitivně či negativně) ovlivňuje výsledek voleb. Pokud je totiž referendem nutné něco rozhodnout, lze brát neplatný výsledek referenda jako odmítnutí návrhu, který je dán formulací otázky. Taková referenda jsou tedy snadno manipulovatelná (což by v tomto případě bylo složitější ale ne nemožné).
"Nevidím důvodu předjímat, že k refrendu tolik lidí nikdy nepřijde a srovnávat to s vlební účastí při volbě zastupitelů. Proč rozhodovat refrendem o něčem, co je důležité pro méně než čtvrtinu lidí?"
To je velmi dobrá otázka! Proč? Protože lidé mají mít možnost delegovat rozhodnutí na své spoluobčany. Ostatně, lze poměrně snadno ukázat, že taková možnost zvyšuje kvalitu rozhodnutí (tedy například povinné volby jsou krokem zpět).
Rozmyslete si to - co to přesně znamená "ta věc není dost důležitá"? Znamená to, že si lidé přejí nechat to na menšině hlasující v tom referendu? Nebo že si to přejí nechat na volených zástupcích? A ti mají rozhodnout jak? Podle (neplatného) výsledku referenda nebo pro jeho opak? Nebo to závazně mají nechat plavat?
Dalším aspektem kvór je, že snižují možnost inovací. Pokud věříte v demokracii, pak asi i věříte v to, že většina návrhů, které by většina hlasujících (tedy těch, které to zajímá) schválila, bude pozitivní. Kvórum limituje všechny návrhy a tedy limituje více ty pozitivní změny.
Zmíním ještě jeden problém, i když pro tento konkrétní návrh není tolik relevantní. Kvórum způsobuje, že volba otázky (jestli je položená pozitivně či negativně) ovlivňuje výsledek voleb. Pokud je totiž referendem nutné něco rozhodnout, lze brát neplatný výsledek referenda jako odmítnutí návrhu, který je dán formulací otázky. Taková referenda jsou tedy snadno manipulovatelná (což by v tomto případě bylo složitější ale ne nemožné).
JN
že slovo "sluníčkář" existuje, to je zřejmé snad každému. Nikde jsem netvrdil, že mi to s panem Profantem vymlouváte. Příště, prosím, čtěte trochu pozorněji.
Jak má tedy podle Vás správně znít tento text:
Mluvil o svém vývoji od sluníčkáře k realistovi. Byl v džungli v Calais, v Řecku. "Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent ..."
Opravte to, prosím, tak, aby to bylo správně.
Děkuji Vám.
Jak má tedy podle Vás správně znít tento text:
Mluvil o svém vývoji od sluníčkáře k realistovi. Byl v džungli v Calais, v Řecku. "Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent ..."
Opravte to, prosím, tak, aby to bylo správně.
Děkuji Vám.
JS
"Jak má tedy podle Vás správně znít tento text"
Nemám ponětí. Z toho souvětí není patrný žádný kontext, není vůbec zřejmé, jaké názory autor toho textu zastával, když byl "sluníčkář".
Nicméně dost pochybuji, že byl "podporovatelem migrace", jak říkáte, protože to prostě nedává velký smysl (jak už vám vysvětlil pan Profant). Možná nad tím prostě jen nepřemýšlel dost hluboko, ale pak jeho názorová přeměna není dostatečným základem pro analýzu slova "sluníčkář" (a to navíc předpokládáte, že samotný autor výroku ho používá správně).
A už byste opravdu mohl být konkrétní a uvést nějakou tu další variantu, ať se ta diskuse někam pohne.
Nemám ponětí. Z toho souvětí není patrný žádný kontext, není vůbec zřejmé, jaké názory autor toho textu zastával, když byl "sluníčkář".
Nicméně dost pochybuji, že byl "podporovatelem migrace", jak říkáte, protože to prostě nedává velký smysl (jak už vám vysvětlil pan Profant). Možná nad tím prostě jen nepřemýšlel dost hluboko, ale pak jeho názorová přeměna není dostatečným základem pro analýzu slova "sluníčkář" (a to navíc předpokládáte, že samotný autor výroku ho používá správně).
A už byste opravdu mohl být konkrétní a uvést nějakou tu další variantu, ať se ta diskuse někam pohne.
JN
March 15, 2016 v 8.23
Panu Samohýlovi ("...a to navíc předpokládáte, že samotný autor výroku ho používá správně.")
Musíme samozřejmě vycházet z předpokladu, že správný význam slova "sluníčkář" je znám hlavně Vám a lidem, kteří ho v tomto správném významu používají.
Obracím se tedy na Vás, jako na autoritu, abyste rozhodl, zda v následujícím textu je slovo "sluníčkář" použito ve správném významu:
Názor se mi opravdu mění. Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent: „Přijďte. Přijmeme milion uprchlíků!“ Nicméně jsem se tomu trochu blížil. Říkal jsem si, že to bude super, když tady vzniknou syrský restaurace, že to bude pestřejší. Když může všerasovost fungovat v New Yorku, tak proč by nemohla v omezené míře fungovat v Praze. Pak jsem si ale všimnul, že tomu česká společnost není nakloněná. Ostatně si toho všimli i uprchlíci. Proto nás berou oklikou. Je paradoxní, že čtyři země, kterým se za bolševika nejvíc pomáhalo, tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, mají největší výhrady k pomoci uprchlíkům. Ale budiž.
Pak jsem začal uprchlíky jezdit fotit. Byl jsem v přístavu Calais, na italsko-francouzské hranici, na ostrovu Lesbos a viděl jsem, jak humanitární pracovníci tleskají lidem, co připlouvají na lodích či přeplněných gumových člunech. První, co uprchlíci v reakci udělají, tak vezmou mobil a zavolají ostatním do Turecka, kde jich jsou ještě dva miliony. A říkají: „Hele, sežeň prachy a pojeď. Je to tady super, je o nás postaráno.“ Výsledkem je, že dobře myšlená pomoc vlastně zvyšuje počty uprchlíků. Navíc se do Evropy přemisťuje čím dál víc národností a to národností, které to nepotřebují. Lidé z Bangladéše, Indie, Pákistánu. Když se jim bude pořád takhle tleskat, tak jich bude jezdit víc a víc. I mně došlo, že už jich přijelo dost. Se Zemanem bytostně nesouhlasím a považuji ho za jednoho z největších škůdců, které znám. Když řekl, že uprchlíci mohou být infiltrováni islamistickými zabijáky, říkal jsem si, že je to blbost, protože ti se sem dostanou jinak, jednodušeji. Nicméně jsem se mýlil. Bohužel měl pravdu Zeman, kterého nemám tak rád. Když nad tím uvažuji, říkám si, bodejť by neměl. Je logické, že v milionu uprchlíků bude nějaké promile těch, kteří se tady pak třeba odpálí. To je pro Evropu úplně nový fenomén. Nejvyšší hodnota je lidský život. Sebevražední útočníci ji ale, za ty ideologické řeči a sliby o pannách, obětují. Poslední roky to byla doména izraelsko-palestinského konfliktu, teď se to připlížilo do Evropy.
Prosím Vás tedy o vysvětlení významu slova "sluníčkář" (na tom,že toto slovo existuje, už jsme se shodli).
Je ve výše uvedeném textu slovo "sluníčkář" použito ve správném nebo v chybném významu?
Děkuji za odpověď.
Obracím se tedy na Vás, jako na autoritu, abyste rozhodl, zda v následujícím textu je slovo "sluníčkář" použito ve správném významu:
Názor se mi opravdu mění. Zpočátku jsem byl na pozici sluníčkářů. Ne že bych držel transparent: „Přijďte. Přijmeme milion uprchlíků!“ Nicméně jsem se tomu trochu blížil. Říkal jsem si, že to bude super, když tady vzniknou syrský restaurace, že to bude pestřejší. Když může všerasovost fungovat v New Yorku, tak proč by nemohla v omezené míře fungovat v Praze. Pak jsem si ale všimnul, že tomu česká společnost není nakloněná. Ostatně si toho všimli i uprchlíci. Proto nás berou oklikou. Je paradoxní, že čtyři země, kterým se za bolševika nejvíc pomáhalo, tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, mají největší výhrady k pomoci uprchlíkům. Ale budiž.
Pak jsem začal uprchlíky jezdit fotit. Byl jsem v přístavu Calais, na italsko-francouzské hranici, na ostrovu Lesbos a viděl jsem, jak humanitární pracovníci tleskají lidem, co připlouvají na lodích či přeplněných gumových člunech. První, co uprchlíci v reakci udělají, tak vezmou mobil a zavolají ostatním do Turecka, kde jich jsou ještě dva miliony. A říkají: „Hele, sežeň prachy a pojeď. Je to tady super, je o nás postaráno.“ Výsledkem je, že dobře myšlená pomoc vlastně zvyšuje počty uprchlíků. Navíc se do Evropy přemisťuje čím dál víc národností a to národností, které to nepotřebují. Lidé z Bangladéše, Indie, Pákistánu. Když se jim bude pořád takhle tleskat, tak jich bude jezdit víc a víc. I mně došlo, že už jich přijelo dost. Se Zemanem bytostně nesouhlasím a považuji ho za jednoho z největších škůdců, které znám. Když řekl, že uprchlíci mohou být infiltrováni islamistickými zabijáky, říkal jsem si, že je to blbost, protože ti se sem dostanou jinak, jednodušeji. Nicméně jsem se mýlil. Bohužel měl pravdu Zeman, kterého nemám tak rád. Když nad tím uvažuji, říkám si, bodejť by neměl. Je logické, že v milionu uprchlíků bude nějaké promile těch, kteří se tady pak třeba odpálí. To je pro Evropu úplně nový fenomén. Nejvyšší hodnota je lidský život. Sebevražední útočníci ji ale, za ty ideologické řeči a sliby o pannách, obětují. Poslední roky to byla doména izraelsko-palestinského konfliktu, teď se to připlížilo do Evropy.
Prosím Vás tedy o vysvětlení významu slova "sluníčkář" (na tom,že toto slovo existuje, už jsme se shodli).
Je ve výše uvedeném textu slovo "sluníčkář" použito ve správném nebo v chybném významu?
Děkuji za odpověď.
MP
Víte, z toho textu vyčtu, že jeho autor mluví zřejmě plynně arabsky a persky. Jinak by nerozuměl, co ti lidé do mobilu říkají. Vůbec má smysl pro nadsázku. Vím, že Řecko děla, co je v jeho silách, ale situaci právě přibyvších na Lesbos ( o calaiské Džungli nemluvě), by ani mimořádný optimista nemohl popsat slovy: "Je to tady super, je o nás postaráno."
Pak z toho textu také pochopím, že autor velmi stylizovaně líčí svůj domnělý či skutečný názorový vývoj. A právě v tomto kontextu používá slovo sluníčkář.
Potíž je v tom, že lidí podobných takto popsanému zjevu potkáte velmi málo a prakticky se nesetkáte s jejich veřejnými projevy. Díky bohu. Telátko, které si z děsivé tragedie masového exodu vezme jen to, že budou v Praze syrské restaurace, je opravdu intelektuálně i morálně na úrovni tvrdého neonacistického jádra, jen s opačným znaménkem. Alespoň se neorganizuje v demonstrujících tlupách a nemá svá guru ve vysoké české politice. Pokud byste chtěl vyhradit slovo "sluníčkář" tomuto málo se vyskytujícímu typu idiota (obávám se, že v čisté podobě leda v Šíbíkově fantazii), budiž.
Pak z toho textu také pochopím, že autor velmi stylizovaně líčí svůj domnělý či skutečný názorový vývoj. A právě v tomto kontextu používá slovo sluníčkář.
Potíž je v tom, že lidí podobných takto popsanému zjevu potkáte velmi málo a prakticky se nesetkáte s jejich veřejnými projevy. Díky bohu. Telátko, které si z děsivé tragedie masového exodu vezme jen to, že budou v Praze syrské restaurace, je opravdu intelektuálně i morálně na úrovni tvrdého neonacistického jádra, jen s opačným znaménkem. Alespoň se neorganizuje v demonstrujících tlupách a nemá svá guru ve vysoké české politice. Pokud byste chtěl vyhradit slovo "sluníčkář" tomuto málo se vyskytujícímu typu idiota (obávám se, že v čisté podobě leda v Šíbíkově fantazii), budiž.
JN
March 15, 2016 v 16.20
Pane Profante, Vaší odpovědí jsem šokován!
Víte jistě, že jste se neunáhlil?
Nechcete svůj diskusní příspěvek smazat?
Nechcete svůj diskusní příspěvek smazat?
JN
March 15, 2016 v 20.48
Když už Janu Šibíkovi tak pěkně nadáváte, pane Profante,
myslím, že by bylo docela zajímavé zjistit, jak se vlastně od něho odlišujete v názorech na migrační krizi (kromě tedy Vašeho názoru, že on je "telátko intelektuálně i morálně na úrovni tvrdého neonacistického jádra, jen s opačným znaménkem", prostě takový "málo se vyskytující typ idiota" a Vy pochopitelně nejste "telátko intelektuálně i morálně na úrovni tvrdého neonacistického jádra, jen s opačným znaménkem", prostě takový "málo se vyskytující typ idiota").
Tento rozdíl mezi Vámi je mi tedy jasný, ale rozdíl v názorech na migrační krizi mezi Vámi a Janem Šibíkem mi jasný není.
Tento rozdíl mezi Vámi je mi tedy jasný, ale rozdíl v názorech na migrační krizi mezi Vámi a Janem Šibíkem mi jasný není.
MP
Zkuste si příště přečíst to, na co káravě reagujete, pořádně. Jestliže jsem výslovně napsal, že takový typ idiota se pravděpodobně vyskytuje jen v Šibíkově fantazii, sotva jsem dotyčný typ mohl ztotožňovat s ním samým.
Ano, v zásadě na Šibíka vyjíždím, ale nikoli pro jeho naivitu, z té ho opravdu nepodezírám, ale pro očividnou a přehnanou stylizaci --vhodnou pro fejetón, ale zavádějící v žánru výpovědi. A asi neprávem, nebyl povinen počítat se čtenáři ...prvoplánově vyhledávajícími stvrzení svých vlastních předsudků (ty tři tečky stojí místo jména jednoho takového, vyskytujícího se často ve zdejších diskusích, ale byl bych nefér).
Ano, v zásadě na Šibíka vyjíždím, ale nikoli pro jeho naivitu, z té ho opravdu nepodezírám, ale pro očividnou a přehnanou stylizaci --vhodnou pro fejetón, ale zavádějící v žánru výpovědi. A asi neprávem, nebyl povinen počítat se čtenáři ...prvoplánově vyhledávajícími stvrzení svých vlastních předsudků (ty tři tečky stojí místo jména jednoho takového, vyskytujícího se často ve zdejších diskusích, ale byl bych nefér).
JS
V podstatě se opět shodnu s panem Profantem.
Jenom dodám, že nevím, jestli bych (na základě toho úryvku) souhlasil s tím, jak pan Šibík sám sebe označil za "sluníčkáře". Navíc, čím víc nad tím přemýšlím, tím méně mi to slovo dává smysl. "Sluníčkářem" může být nazván někdo, kdo například:
- jel dobrovolně pomáhat uprchlíkům do Makedonie
- nosí tričko s nápisem "Refugees Welcome"
- šel na demonstraci proti demonstraci proti Islámu
- souhlasí s Janem Čulíkem
Všechno tohle mohou být dost odlišné typy. Kromě humanisticky-liberálního (nebo chcete-li internacionálního) pohledu na svět je toho moc nespojuje.
Jenom dodám, že nevím, jestli bych (na základě toho úryvku) souhlasil s tím, jak pan Šibík sám sebe označil za "sluníčkáře". Navíc, čím víc nad tím přemýšlím, tím méně mi to slovo dává smysl. "Sluníčkářem" může být nazván někdo, kdo například:
- jel dobrovolně pomáhat uprchlíkům do Makedonie
- nosí tričko s nápisem "Refugees Welcome"
- šel na demonstraci proti demonstraci proti Islámu
- souhlasí s Janem Čulíkem
Všechno tohle mohou být dost odlišné typy. Kromě humanisticky-liberálního (nebo chcete-li internacionálního) pohledu na svět je toho moc nespojuje.
JN
March 16, 2016 v 8.51
Jo, jo, pane Profante, jedná se o takzvanou zajištěnou nástražnou nadávku.
Přivolaný pyrotechnik (osoba totožná s atentátníkem) ji za hlasitého skandování kolem stojícího davu sám slavně "zneškodní".
Výborně se hodí hlavně pro případy tzv. chladnokrevného nadávání, atentátník tedy nejedná v afektu, svůj čin si dopředu dobře rozmyslí tak, aby nástražná nadávka (včetně jejího následného divadelního "zneškodnění") měla co největší destrukční účinky. Doporučuji Vám nastudovat si techniku pana Kuchejdy, je v tomto oboru velmi dobrý. Vy za ním stále trochu pokulháváte.
Třeba se zde časem (díky Vašemu přispění) podaří dosáhnout i úrovně diskusí na Novinkách.
Výborně se hodí hlavně pro případy tzv. chladnokrevného nadávání, atentátník tedy nejedná v afektu, svůj čin si dopředu dobře rozmyslí tak, aby nástražná nadávka (včetně jejího následného divadelního "zneškodnění") měla co největší destrukční účinky. Doporučuji Vám nastudovat si techniku pana Kuchejdy, je v tomto oboru velmi dobrý. Vy za ním stále trochu pokulháváte.
Třeba se zde časem (díky Vašemu přispění) podaří dosáhnout i úrovně diskusí na Novinkách.
+ Další komentáře