Referendum pomůže rozhodovat na významných křižovatkách

Jiří Dienstbier

Ministr Dienstbier představuje návrh ústavního zákona o obecném referendu, který bude projednávat Poslanecká sněmovna.

Politika bez pokory je předstupněm rozložené společnosti, v níž důvěru nahrazuje chaos. Ten pak rodí populisty a demagogy. Absencí pokory bylo i to, že se v parlamentu po třiadvacet let nenašla většina, jež by naplnila, co stojí v naší ústavě. Totiž, že „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“.

Vietnamské přísloví odpradávna říká: „Mandarín do času — lid na věky.“ Politici by měli být připraveni a schopni plnit zadání svých voličů i mimo volební termíny. K tomu referendum slouží: aby pomáhalo rozlouskávat ořechy, s nimiž si politici nevědí rady, nebo které se společnosti dotýkají — byť třeba jen symbolicky — víc než běžný legislativní provoz.

S touto motivací prosadila ČSSD referendum do programového prohlášení vlády. Návrh, který si klestí cestu parlamentem, má kompromisní podobu. Ta by mu měla zajistit lepší osud než obdobným předlohám, s nimiž přicházeli sociálně demokratičtí poslanci v minulosti.

Referendem sice nepůjde schválit konkrétní text zákona. Politici ale budou vázáni jeho výsledkem a s tímto výsledkem budou muset být v souladu všechny zákony a usnesení. V tomto smyslu bude mít referendum sílu zákona.

Podle návrhu bude moci referendum vyvolat lidová iniciativa opřená o 250 tisíc podpisů. Tím se znemožňuje, aby se plýtvalo jak referendy, která nezajímají víc osob, než jenom iniciátory, tak výdaji na ně.

Aby výsledek měl opravdu širokou podporu, bude pro něj muset hlasovat nejen nadpoloviční většina účastníků hlasování. Pro nebo proti bude muset být jedna čtvrtina všech oprávněných voličů — tedy asi dva miliony lidí.

Referendem sice nepůjde schválit konkrétní text zákona. Politici ale

budou vázáni jeho výsledkem a s tímto výsledkem budou muset být v 

souladu všechny zákony a usnesení. Foto parliament.uk

Úspoře nákladů napomůže pravidlo, že pokud by se konaly nějaké volby do šesti měsíců od vyhlášení referenda, proběhlo by referendum s nimi. Jinak bude muset od svého vyhlášení proběhnout — po řádné kampani — v rozmezí devadesáti až sto dvaceti dnů.

Pozornost musí být věnována tématu hlasování. Není možné, aby zasahoval do rozpočtu, odporoval mezinárodním smlouvám nebo měnil podstatné náležitosti demokratického právního státu. Referendem tedy nepůjde schválit zákon, ale půjde jim rozhodnout o dilematech, která často mívají dohru právě v podobě zákonů.

Pár aktuálních příkladů: Má se zavést EET? Má být zakázáno pití alkoholu na veřejnosti? Má být zakázáno kouření ve veřejných prostorech restaurací a jiných zařízení společného stravování? Mají být v neděli a o svátcích otevřeny obchody? Anebo také: Má se platit školné na veřejných vysokých školách? Máme odstavit jaderné elektrárny? Má se zvýšit minimální mzda na čtyřicet procent mzdy průměrné?

Referendum tedy může sloužit i jako korektiv politiků a nástroj na zablokování rozhodnutí ať už vlády, nebo parlamentu. Vyřešit by se jím dala řada sporů hýbajících společností a často jdoucích napříč politickou orientací občanů.

Dobrou zprávou je, že za referendem stojí koaliční vláda a příznivě mu je nakloněn i prezident. Pokud pro věc zvednou ruku také tři pětiny poslanců a senátorů, nebude muset být veřejné hlasování o vstupu ČR do Evropské unie v roce 2013 posledním. Občané si zaslouží být více vtaženi do politického rozhodování. Společnosti to přinese pevnější stabilitu i lepší náladu.

Autor je ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, člen ČSSD.

    Diskuse
    JP
    March 11, 2016 v 12.45
    Vox populí?
    Před nedávnem se v několika českých městech a obcích konala referenda o tom, zda se mají zakázat (či alespoň zásadně omezit) hrací automaty.

    A přestože je každému alespoň trochu soudnému člověku naprosto jasné, jak destruktivní dopady mají tyto - hráčskou vášeň a závislost produkující - hrací automaty na život hráčů i jejich rodin, kdy oni pravidelně prohrávají i veškerý rodinný příjem - přesto ve všech těchto případech tato referenda za zákaz naprosto propadla!

    Takže, nedělejme si žádné iluze o nějakém "věčném lidu"; lid sice může být věčný, ale to ještě samo o sobě naprosto není žádná záruka toho, že bude vládnout rozumem a pravým srdcem. A nezřídka to může být právě nějaký ten osvícený "mandarín", který projeví více rozumu, nežli velký dav hledící většinou jenom a pouze na své zcela bezprostřední zájmy a výhody.

    Nejde o to, že by neměla být referenda. Ale jde o to, nepodlehnout iluzím, že zavedení referend by mělo být nějakým spásným nástrojem pro kultivování společnosti.

    Celé to dohadování o tom, zda referenda ano či ne, je konec konců nakonec stejně jenom stavěním věcí na hlavu.

    Jestli bude společnost jako taková kultivovaná a rozumem se řídící, pak už bude celkem jedno, kdo bude rozhodovat - jak orgány zastupitelské tak i demokracie přímá budou docházet k víceméně stejně správným a dobrým rozhodnutím. A naopak: bude-li společnost nemocná partikularismem, sledováním jenom vlastních, krátkozrakých a přízemních zájmů - pak zase bude jedno kdo má rozhodovat, zda parlament či lid, výsledek bude v obou případech stejně špatný.

    O co tedy jde není to, jako formou se má rozhodovat - nýbrž to, jaký charakter bude mít samotná společnost, jak vysoký (či jak nízký) bude stupeň její vyzrálosti, její kultivovanosti. To ostatní pak už přijde samo sebou.
    DU
    March 11, 2016 v 17.51
    Velké zklamání politika Jiřího Dienstbiera a jeho bezzubý návrh
    Souhlasím s panem Poláčkem, že předpřaháme vůz před koně a bez zdravě fungující společnosti, kterou nelze mít bez funkčně a smysluplně nastaveného politického systému jako celku, se pouhým zákonem o referendu nic nevyřeší ani nezmění. Společnosti to nepřinese větší stabilitu ani lepší náladu, jak nám tady lakuje ministr Dienstbier. Zvláště proto, že návrh je fakticky bezzubý.

    Před rokem a půl jsem napsal: "Prvním problémem je to, že vypsání referenda musí předcházet petice podepsaná nejméně 250 tisíci signatáři. V dějinách Československa i České republiky se pouze jednou stalo, že by nějakou petici podepsal tak velký počet občanů. Čtenář se jistě podiví, ale byla to petice za obnovení samosprávy Moravy a Slezska, kterou podepsalo v roce 1990 přes 630 tisíc lidí. Všichni víme, že pražští mocipáni ji tehdy ignorovali. Po církevním narovnání je to přitom dnes jedna z posledních poúnorových věcí, kterou jsme dosud nerestituovali."

    Vzpomeňme na problémy se sbíráním podpisů k přímé volbě prezidenta, kde bylo potřeba sehnat jen pětinu z požadovaného počtu podpisů pod toto referendum. Nemohu se ubránit dojmu, že vyjednaný kompromis pana Dienstbiera (či přímo jeho záměr) má ten účel, aby se u nás žádné referendum nekonalo.

    V Rakousku lze referendem odvolat prezidenta. V tomto jediném mám pro pana Dienstbiera porozumění. Vzhledem k exponentovi na Hradě sedícím není Praha na západ od Vídně, ale stále daleko na východ...
    JN
    March 12, 2016 v 7.9
    Někdy to vypadá, že zavilí demokraté chtějí chránit chudinku "demokracii" před "nedemokratickým" lidem.
    Jakým způsobem byste, pane Poláčku, chtěl ten "blbý" lid kultivovat?
    Jsem pro referendum, ovšem pro daleko radikálnější podobu zákona.

    Jak dopadlo poslední referendum ve Švýcarsku, bych se s dovolením zeptal těch, kteří se bojí hloupého lidu.
    JN
    March 12, 2016 v 7.53
    Šaškárna nebo návrh zákona?
    250 000 podpisů je příliš mnoho, ale hlavně čtvrtiny všech oprávněných voličů pro nebo proti návrhu nikdy v žádném referendu dosaženo nebude.

    Porovnejte si to, prosím, s účastí ve volbách a s tím, kolik procent všech OPRÁVNĚNÝCH voličů vlastně rozhoduje v klasických (našich) volbách o zcela zásadních věcech.

    Tento návrh zákona o referendu je špatný a existující volební zákon je také špatný. Pokud chce totiž volič reagovat na své předchozí (špatné) zkušenosti s volenými stranami a politiky, vyžaduje to vysoké taktizování s nutným předpokladem toho, jak budou volit ostatní. Tím je veškerý očistných potenciál voleb prakticky vymazán.

    "Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zákazali," bylo možno číst nasprejovaný nápis před volbami.
    JN
    March 12, 2016 v 8.3
    "... tím je veškerý očistný potenciál voleb vymazán"
    a předchozí špatná voličova zkušenost se projeví jen nárůstem procent pro extremisty.
    Chudák volič je pak "chytrými" elitami peskován, že podléhá populismu, ale samotná struktura volebního zákona mu vlastně nic jiného neumožňuje.

    Následně pak elity vymyslí, že abychom zachránili demokracii, je třeba ji omezit!!!
    DU
    March 12, 2016 v 10.11
    Pan Dientsbier se zřejmě nepodíval na volební účast ve svém obvodě
    Byl zvolen senátorem v roce 2014 při volební účasti 14,82%, při jeho návrhu má referendum být platné až když přijde 25% voličů.

    "Quod licet Iovi non licet bovi", přidávám společně s klasikem.
    JP
    March 12, 2016 v 12.31
    Lidovláda a reálná demokracie
    Pane Nusharte, máte nějaké přesvědčivé indicie pro svůj předpoklad, že (český) lid je dostatečně zralý a vyspělý na to, aby si věci své dokázal řídit prostřednictvím mechanismů přímé demokracie, aniž by to vedlo k dramatickým kolizím a deformacím?

    Jak upozornil pan Unger, v každém případě o státnických schopnostech takového lidu, který si do svého nejvyššího úřadu dokáže postavit někoho takového jako je M. Zeman, je možno mít právem zcela zásadní pochybnosti.

    ------------------------------------------------

    A jen tak mimochodem, pane Nusharte: celá ta takzvaná "demokracie" je už dávno zachraňována a udržována právě jenom tím, že z jejího r e á l n é h o výkonu je lid obecný odstraňován a vytěsňován tak dalece, jak je to jen možno. Celá ta slavná "dělba moci" není ničím jiným nežli nástrojem na to, oddělit účinně lid od zásadních komponentů státní moci.
    IH
    March 12, 2016 v 12.59
    Referendum
    Základním problémem zastupitelské demokracie je jev, kterému říkám zahýbání zvolených zástupců voličům s bohatými. Proto by vhodným doplněním politického systému měl být institut referenda.
    Za Nečasovy vlády např. bylo velmi zřejmé, že jsou prosazovány záměry, které nebyly předmětem volební kampaně a které podporovalo minimum voličů (např. konkrétní církevní restituce, tzv. druhý důchodový pilíř aj.). Vypadalo to tedy, že referendum by se mohlo stát pojistkou (již by iniciovala třeba opozice) proti zákulisním domluvám a vysloveně svévolnému užívání moci.
    Neměli bychom samozřejmě prosazovat referendum (podobně jako přímou volbu prezidenta) na základě konkrétních očekávání. Zároveň bychom tak ovšem neměli činit ani jen pro samotnou demokratičnost principu, bez uvážení konkrétního dopadu nové zákonné úpravy v praxi.
    Otázky referend a výsledky hlasování se budou odvíjet od vývoje veřejného mínění a to se může velmi proměňovat. Můžeme jen spekulovat, ale nikoli bez silné skepse, k čemu by byla případná referenda řekněme za druhé republiky, po válce, po roce 1948 atp. Pozitivní étos roku 1968 a 1989 vydržel jen krátce a je otázkou, zda by jej včasná referenda dokázala v podstatnější míře zhodnotit.
    Když důvodně diskutujeme o tom, že příští volby začínají představovat spíše hrozbu než naději, o tom, že lidé neumějí vybírat své reprezentanty ani hájit kolektivně své zájmy, pohybujeme se na hraně pesimistického náhledu na budoucí roli obecného referenda. Také různé ankety ukazují, že lidé netouží příliš po zmírňování nepravostí (aktuálně třeba nesouhlas se zavedením registračních pokladen). Zdá se, že zavrhování idealismu je zvlášť charakteristickým jevem za vlády nominální levice, kdy pocit všudypřítomného příkoří poněkud zeslábne, ale větší změna se nechystá, takže se lidé mohou orientovat na praktickou činnost, již mají za přínosnou. Hledí si pohlídat svůj status, na místo pocitu ohrožené většiny nastupuje hlavně obava z konkurence zdola. Nedostatek vyšších cílů změní naladění lidí, podráždění a nevstřícnost si najdou své zdůvodnění.
    Byla by škoda, kdyby referendum čekalo něco podobného jako přímou volbu prezidenta. Instrument, umožňující kontrolu pobuřující politické praxe, by se neměl stát příčinou dalšího rozčarování nad úpadkem společenských hodnot a poměrů, natož argumentem proti demokracii. Proto je na místě věnovat přijímání zákona o referendu vskutku mimořádnou pozornost. Je otázkou, zda významnou inovaci v podobě lidového hlasování neproponovat jako záměr o dvou fázích.
    JN
    March 12, 2016 v 13.17
    Pane Poláčku, volba Miloše Zemana
    je výsledkem toho, že ve druhém kole proti sobě stáli dva zcela nepřijatelní kandidáti.
    Za své zvolení tedy Miloš Zeman, spíše než hloupému lidu, může poděkovat té intelektuální (pražské) kavárně. (Proboha, doufám, že mě nebude zas někdo popotahovat za použití výrazu "pražská kavárna" - jako za toho "sluníčkáře" vedle pod článkem J. Patočky. Tady aby si člověk už opravdu dával pozor na pusu!)
    JN
    March 12, 2016 v 13.21
    Doporučuji zavzpomínat na poslední parlamentní volbu prezidenta
    V. Klause. Zdála se Vám tehdy ta volba dost demokratická, pane Poláčku?
    + Další komentáře