Ve středu se v Praze odehrál soud s Kateřinou K., která se na nechvalně proslulé „šibenicové“ demonstraci 1. července loňského roku vrhla mezi dva policisty, aby ukončila neadekvátní zákrok, který dvojice právě prováděla na jejím partnerovi. Policisté muže válcovali na dlažbě a připravili ho při tom o kus předního zubu.

Kateřina K. si za útok na jednoho z policistů vyslechla rozsudek odnětí svobody na dobu jednoho měsíce s roční podmínkou. Policista totiž tvrdí, že mu aktivistka způsobila zranění ramene, které si vyžádalo pětidenní pracovní neschopnost.

Někomu, kdo není právě nakloněn politickému aktivismu a všemu tomu demonstrování, se celá věc nemusí zdát být podezřelá. Kdekdo si může říct „holka napadla policajta, hnula mu s ramenem, tak ať si to odskáče“. Jenže celá věc dostává jiné vyznění při znalosti okolností. Přirovnání k nekalé fotbalové taktice simulování se tu, zdá se, docela hodí.

Prvního července 2015 odpoledne bylo vedro jak na Sahaře. V dolní části Václavského náměstí se promenovali neonacisté s šibenicemi v rukách a za řečnickým pultíkem hřímal rasista Adam B. Bartoš na adresu „zrádců“ a výhružně šermoval oprátkou.

Při ústí ulice Na Můstku postávalo asi třicet horkem zmožených demonstrantů, svolaných na akci nazvanou Na podporu multikulturalismu. Dvě skupiny demonstrantů, jednu větší, druhou menší, po celou dobu oddělovala stráž několika policistů.