Ve středu se v Praze odehrál soud s Kateřinou K., která se na nechvalně proslulé „šibenicové“ demonstraci 1. července loňského roku vrhla mezi dva policisty, aby ukončila neadekvátní zákrok, který dvojice právě prováděla na jejím partnerovi. Policisté muže válcovali na dlažbě a připravili ho při tom o kus předního zubu.

Kateřina K. si za útok na jednoho z policistů vyslechla rozsudek odnětí svobody na dobu jednoho měsíce s roční podmínkou. Policista totiž tvrdí, že mu aktivistka způsobila zranění ramene, které si vyžádalo pětidenní pracovní neschopnost.

Někomu, kdo není právě nakloněn politickému aktivismu a všemu tomu demonstrování, se celá věc nemusí zdát být podezřelá. Kdekdo si může říct „holka napadla policajta, hnula mu s ramenem, tak ať si to odskáče“. Jenže celá věc dostává jiné vyznění při znalosti okolností. Přirovnání k nekalé fotbalové taktice simulování se tu, zdá se, docela hodí.

Prvního července 2015 odpoledne bylo vedro jak na Sahaře. V dolní části Václavského náměstí se promenovali neonacisté s šibenicemi v rukách a za řečnickým pultíkem hřímal rasista Adam B. Bartoš na adresu „zrádců“ a výhružně šermoval oprátkou.

Při ústí ulice Na Můstku postávalo asi třicet horkem zmožených demonstrantů, svolaných na akci nazvanou Na podporu multikulturalismu. Dvě skupiny demonstrantů, jednu větší, druhou menší, po celou dobu oddělovala stráž několika policistů.

Té menší demonstrace na Můstku účastnila i já. Moji pozornost upoutal jeden ze strážců zákona, říkejme mu třeba Blondýn. Blondýn od začátku vykazoval známky znepokojení. Měl za úkol hlídat „multikulti demonstraci“ a poslouchat hesla typu „Nikdo není nelegální“ nebo „Uprchlíci vítejte, rasisti táhněte“. To se mu vůbec nelíbilo a svoje znechucení a nesouhlas s názory demonstrantů dával najevo.

Blondýn po každém provolání z hloučků multikulturalistů dával oči v sloup a expresivně kroutil hlavou, skoro jako Václav Klaus na konferenci o globálním oteplování. Občas se otočil k vedle stojícímu policistovi, aby s ním sdílel své názory na bláznovství, kterého jsou právě svědky. Chování Blondýna mě překvapilo. Nejsem protřelá aktivistka a s policisty negativní zkušenosti nemám. Tak zřetelné vyjadřování vlastního názoru jsem od policisty ve službě nečekala.

Někdy kolem šesté k večeru konečně došlo na akci, na kterou se podle mě Blondýn těšil nejvíc, neboť skýtala příležitost některého z těch „sluníčkářů“ trošku zmasírovat…

Bartoš pokynul svým ovečkám k odchodu a neonacistická demonstrace se vydala směrem k nám. Náš hlouček bleskově obklopili těžkooděnci a já jsem byla společně s dalšími vytlačena na kraj. Skoro nic jsem neviděla, jen jsem si stihla všimnout, že za kordonem těžkooděnců nějací demonstranti sedí.

Samotný zákrok policistů, z nichž jedním byl právě Blondýn, na aktivistu Tomáše S., kterého souzená aktivistka bránila, znám pouze ze záznamu. Na tom je vidět, jak se padesátikilová demonstrantka vrhá mezi údajně zraněného policistu a Blondýna, a snaží se jejich nestandardnímu zákroku zabránit. Právě v tu chvíli mělo dojít ke zranění ramene.

Bolestivé rameno a politická přednáška

Můj předpoklad o silné averzi, kterou Blondýn choval k účastníkům demonstrace Na podporu multikulturalismu, podporuje i výpověď Kateřiny K. o jeho chování při převozu na vyšetřovnu. Blondýn po cestě v policejním antonu aktivistce sugestivně a zdlouhavě líčil svoje sympatie k vůdcům Vladimirovi Putinovi a Bašáru al-Asadovi a sdělil jí, že by měla zásadně přehodnotit své politické názory, neboť uprchlíci jsou kýmsi řízená invazní armáda, která má za úkol „nás“ zničit.

V přednášce pokračoval i na služebně, kde se v podobném duchu k uprchlické problematice vyjádřili i další přítomní policisté.

Brutalitu a potenciální nebezpečnost útoku demonstrantky na policistu může posoudit každý sám z videa. Je potřeba říct, že policista podle toho, co padlo u soudu, váží 94 kilogramů a je, nebo by alespoň jako policista zasahující na demonstracích měl být, speciálně trénován. Podle názoru prvního soudního znalce z lékařské zprávy a z videa není patrné, že demonstrantka mohla statného, cvičeného muže signifikantně poranit.

Posudek druhého soudem osloveného znalce se shoduje s tím, který vypracoval znalec první, jen s tím rozdílem, že podle něj aktivistka policistu lehce zranit mohla. U středečního soudu však tento znalec nebyl schopen vyvrátit, že jeho závěr stojí pouze na osobním názoru - žádný objektivní důkaz o možném poškození a jeho původu totiž nelze podat, neboť celé zranění stojí zejména na tvrzení policisty, že ho bolelo rameno.

Domnívat se, že si policisté zapůjčili starý známý fotbalový trik simulování, skutečně není od věci. Zaprvé, je evidentní, že na demonstraci přítomní policisté chápou antixenofobní aktivisty jako protivníky; výše popsané chování Blondýna a dalších policistů, kteří Kateřině K. domlouvali na služebně, to jasně ukazuje.

Zadruhé, zákrok Kateřiny K. zachycený na videu jako nebezpečný atak opravdu nevypadá a že k žádnému podstatnému zranění nedošlo, dokazuje i lékařská zpráva. Pokud policista přece jen cítil nějaké pohmoždění, pravděpodobně jej po vzoru fotbalistů také „přihrál“, neboť moc dobře věděl, že jako policista je zákonem v takovém případě nadměrně chráněn a že své protivnici může způsobit nemalé problémy.

Verzi o „přihrávání“ podporují i podezřelé výpovědi policistů. Blondýn například u výslechu uvedl, že napadený policista měl při ataku aktivistky na tváři bolestný výraz, na videu však nic takového vidět není a Blondýn kolegovi stěží viděl do tváře. Policistovo zranění tak mohlo být důsledkem pozdějších a možná kolektivních úvah nad tím, že by se zkratkovité jednání demonstrantky dalo využít jako pomsta osobě ze znepřáteleného tábora.

Při znalosti výpovědí svědků a okolností celého incidentu tak podezření, že zasahující policista hraje fotbalistickou etudu, rozhodně má své opodstatnění a není je ublíženým fantazírováním poškozené strany.

(Zraněného policistu můžete podpořit na Facebooku, kde se na něj už sbírají víčka.)