Ministerstvo vnitra vyhlásilo dotační program Bezpečnostní dobrovolník, jehož cílem je podpořit zapojení veřejnosti do zabezpečování veřejného pořádku na místní úrovni. Server Česká justice o tom vydal text s názvem Obce a města mohou do konce ledna požádat vnitro o dotace na domobranu a Blesk o tom informoval pod titulkem Chovanec přispěje na „domobrany“: Obce mohou přijmout lidové ochránce.

Mluvit o bezpečnostních dobrovolnících jako o domobraně je silně přehnané. Domobrana vyvolává dojem, že půjde o jednotky, které mají obyvatele chránit před zásadním nebezpečím. Zvlášť v současné situaci leckoho napadne, že ministerstvo vnitra chce podporovat vznik obrany proti uprchlíkům. To je samozřejmě hloupost. Stejný dotační program byl vyhlášen už v roce 2014 a samo ministerstvo se vyjádřilo, že s uprchlickou krizí nemá nic společného.

To potvrzují i zásady zveřejněné ministerstvem, co má být obsahem práce bezpečnostního dobrovolníka. Jde o hlídání přechodů, usměrňování pohybu vozidel a pěších při akcích, vytvoření sítě pro Policii ČR pro pátrání po ztracených dětech a seniorech, pochůzky v zahrádkářských koloniích a chatových oblastech nebo pátrání po černých skládkách a vandalismu na dopravním značení. Dobrovolníci nemají mít žádné zvláštní pravomoci a v případě spáchání přestupku či trestného činu musí přivolat policii.

Ministerstvo vnitra chce vyjít vstříc iniciativám občanské společnosti a pomoci obcím vytvořit podmínky pro dobrovolnickou činnost jejich obyvatel, která přispěje ke zlepšení života v obci. Aktivita ministerstva má však nemalá rizika, která souvisí právě s vypjatou atmosférou ve společnosti. Bezpečnostní dobrovolníci se nakonec skutečně mohou stát jakýmsi zárodkem či předstupněm domobran, přestože tak původně vůbec nebyly myšleny.

Stačí, aby ve vedení obce byl někdo, kdo se rozhodne využít příležitosti a s pomocí dotačního programu ministerstva vnitra dát občanům najevo, že hrozbu uprchlíků nebere na lehnou váhu. Může se to zdát absurdní, ale primátor Frýdku-Místku Michal Pobucký (ČSSD) už nyní na webových stránkách města upozorňuje, že v prvních týdnech tohoto roku nebude fyzicky k dispozici, protože se rozhodl absolvovat šestitýdenní vojenský výcvik určený Aktivním zálohám Armády České republiky ve Vyškově.

Frýdecko-místecký primátor se tak podle svých slov rozhodl pod vlivem událostí v Evropě, protože mu není lhostejná bezpečnostní situace v naší republice, potažmo ve Frýdku-Místku a je přesvědčen, že základní vojenskou přípravu může zúročit i v dalším působení ve funkci primátora. Oznámení doplňuje fotografie, na které je pan primátor v maskáčích.

Těžko říct, jaké jsou upřímné pohnutky primátora Pobuckého, v každém případě mu absolvování vojenského výcviku přinese nějaké ty politické body navíc. Zároveň se jen obtížně zbaví podezření, že chce těžit z obecného pocitu ohrožení. Lidé se bojí a ocení primátora, který nepodceňuje hrozící nebezpečí a dává najevo, že je ochoten Českou republiku bránit. Nakolik je náš stát opravdu ohrožen a zda vojenský výcvik primátorovi skutečně k něčemu bude, už nehraje roli.

Žert, který prohlubuje nenávist 

Stejně to může dopadnout i s bezpečnostními dobrovolníky, kteří namísto k výše uvedeným úkonům mohou být využíváni jako nástroj, jak občanům dokázat, že vedení obce bere současnou bezpečnostní situaci dostatečně vážně. Dobrovolníci k tomu ochotní se jistě najdou, ministerstvo vnitra poskytne potřebné prostředky a při skupině pěti dobrovolníků může být zřízena i funkce jejich koordinátora, který na rozdíl od řadových dobrovolníků bude placen částkou tři sta korun za hodinu.

Ministerstvo vnitra musí pečlivě zvážit, komu dotaci udělí a komu nikoli. Projekty, které se vzdálí původnímu záměru ministerstva a budou odkazovat na zhoršenou bezpečností situaci v souvislosti s uprchlickou krizí, by měly být vyloučeny. Oddíly bezpečnostních dobrovolníků, které budou pobíhat po městech a v každém druhém kominíkovi či lesním dělníkovi uvidí uprchlíka, ničemu nepomůžou.

Naopak, stanou se jen součástí stále více vyostřené atmosféry, kde strach a politici, kteří z něj těží, se navzájem posilují a výsledkem je nebezpečně se vyhrocující spirála, jejíž součástí je i to, že primátor statutárního města má potřebu se fotit v maskáčích a vyvolávat tak dojem bezmála válečného stavu a prezident republiky bez okolků řekne, že mezi možnosti, jak se zbavit premiéra, patří i kalašnikov.

Miloš Zeman se může vymlouvat, že šlo o žert, ale i tak se jednalo o vtip, který pracuje s negativní emocí části veřejnosti vůči premiérovi. Hlava státu svým výrokem o kalašnikovu tuhle emoci nejenom potvrzuje, ale dále přispívá k jejímu prohloubení. Kdyby ji chtěl tlumit, na otázku, jaká je možnost zbavit se premiéra, by odpověděl: „Počkejte do voleb,“ a spoléhal by na to, že jeho autorita prezidenta přispěje k tomu, že taková odpověď lidi v sále uspokojí. Prezident Zeman se rozhodl jít opačnou cestou.

Před stejným dilematem jsou i komunální politici a političky. Mohou občanům vysvětlovat, že se na ně žádné hordy uprchlíků nechystají, a nebo mohou hledat cesty, jak strachu lidí využít, stylizovat se do role primátora vojáka či třeba pomocí oddílů bezpečnostních dobrovolníků ukázat, že na nás si nějací uprchlíci nepřijdou, my se jim ubráníme. Jestli budou strach tlumit či posilovat je na nich.