Do Poslanecké sněmovny nyní míří návrh na znovuzavedení daňové slevy na děti a manžely (generické maskulinum, tak, jak stojí v zákoně) podnikatelů. Tento návrh podala jak KDU-ČSL, tak i ODS. Její šéf, Petr Fiala, se k tomu vyjádřil takto: „Odměnu si přece zaslouží ti, kteří pracují a zároveň mají děti. Možnost uplatnit výdajový paušál a zároveň slevu na dani na manželku a děti byla během hospodářské krize omezena, nyní v době růstu je čas pro její návrat.“

Když jsem si to přečetla, mé genderové já se zděsilo. Copak mají mít nárok na slevu na daních jen muži? Vždyť i mezi ženami máme řadu podnikatelek, dokonce i vdaných…

Vtip je v tom, že Petr Fiala není první, kdo „slevu na manželku“ zmínil. Ne že by ho to zase tolik omlouvalo. Toto pojmenování se nicméně vžilo právě z toho důvodu, že ji nejčastěji využívají bohatí podnikatelé na svých (leckdy nepracujících) manželkách.

Nárok na daňovou slevu v hodnotě 24 840 korun lze totiž uplatnit pouze v případě, že manžel podnikatele vydělává do 68 tisíc korun ročně. Když si to vydělíme dvanácti, vyjde nám číslo ještě nižší, než je doktorandské stipendium.

Představy o bohatých podnikatelích, kteří staví za velkoměsty barokní vily, v pondělí dopoledne jezdí hrát golf a jejich manželky nepracují, se mohou zdát silně stereotypní, nicméně daňové slevy na nízkopříjmového manžela tento model podporují. Budu-li mít manžela, který bude vydělávat pramálo nebo dokonce vůbec, zatímco já budu podnikat, přijdu si na nižší daně, zatímco můj manžel utře nos. A bude mnohem hůř, pokud ho za pár let vyměním za mladší či hezčí model.

Leckdo by jistě namítl, že je volbou toho druhého, jestli zůstane doma bez práce a s kým vstoupí do manželství. To druhé je jistě pravda, o tom prvním lze polemizovat, byť nezaměstnanost v České republice nadále klesá. Pro některé páry může být skutečně lákavá představa nižšího zdanění, tudíž i vyššího příjmu. Na druhou stranu nelze opomenout možná rizika, která z tohoto rozhodnutí pramení — koneckonců, chudobou jsou nejvíce ohroženy české seniorky, a to kvůli nižšímu platovému ohodnocení.

Druhou otázkou bezpochyby je, proč máme na daních zvýhodňovat pouze podnikatele, zároveň pouze ty v manželství a ještě ke všemu pouze ty, jejichž manželé téměř nevydělávají. Je pro Českou republiku prioritou, aby se více rozevíraly nůžky mezi příjmy mužů a žen (manželství dosud nelze uzavřít s osobami stejného pohlaví) nebo aby se manželství stávala „jednokariérovými“?

Sleva „na manželku“ má určitě výhody, ale jak pro koho. Rozhodně ne pro manželky samotné.