Petr Mach se tváří jako westernová postava. S koltem u pasu brání své městečko plné buranů, rozdává jim kvéry, aby mohli prodávat své umaštěné a „tradiční“ fazole a číhat na každého zbloudilého Mexikána. S podporou miliardáře Valenty proto razí heslo „Zbraň každému rozumnému člověku".

V českém salónu se ovšem pohybuje ještě jedna klasická figura: zestárlý šerif Václav Klaus, jehož kariéra už měla být u konce. Ale chaos světa jej zavolal ještě jednou, do poslední bitvy, války proti migraci...  Vytasil se s knihou Stěhování národů s.r.o. — konspirační teorií o řízení uprchlické krize evropskými elitami.

Klaus se nicméně vrací prakticky kvartálně a působí stejně zmateně jako Svobodní, kteří se dřív nebo později stejně postřílí za svitu žárovek a potření pomazánkovým máslem.

Proč tedy o Svobodných a Klausovi vůbec ztratit slovo? Protože jejich přímočarost a věrnost idejím nechtěně obnažují jádro ideologie, které čelíme denně: ekonomická nespoutanost jedince je cennější než demokratická rovnost nebo solidarita.

Z osvícenského projektu zůstala jen volnost, ovšem osekaná na svou finanční rovinu, majetek a deregulace trhu. Ekonomie se stala althusserovskou poslední instancí. Nejde o chamtivost a nenasytnost zbohatlických jedinců, ale o samotné struktury každodennosti.

Jak to funguje? Málokdo chce otevřeně mluvit o penězích, „kalkulovat“ a přepočítávat lidské životy do tvrdých měn. Finanční motivy se proto přesouvají a skrývají pod kulturní aspekty. Jako když vám sen přetvoří skutečný zážitek do surreálné scény plné zvířat, klaunů a mrtvých příbuzných. Pod vší tou blábolivou veteší promlouvá skutečné jádro problému. Podobně i ekonomie je všude a nikde.

Na bezdomovce se nebude plýtvat penězi, protože nepracují, a integrace romských dětí nám nepustí žilou, protože Romáci jsou nepřizpůsobiví. Naopak školné stále vykukuje na hraně zítřka, protože to studenty motivuje, více si váží příležitosti studovat a tak dále a tak dál. Nikdo nezdůrazňuje cesty penězovodů, a přesto je to jediná hra ve městě.