Evropou prochází krize pravice. Evropský parlament v minulém týdnu přišel o frakci euroskeptiků. Existence parlamentní frakce je podmíněná alespoň dvaceti pěti členy ze sedmi různých členských států.

Vystoupení lotyšské europoslankyně Ivety Griguleové z frakce Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) vedlo k porušení podmínky sedmi států a frakce se tak rozpadla, čímž euroskeptici ztratili kromě placeného sekretariátu a administrativního zázemí i prostředky na pořádání konferencí nebo přednostní právo vyjadřovat se k návrhům v Evropském parlamentu. Ve světle této události je již pochopitelné, proč byli od začátku volebního období skeptičtí.

Ve frakci působil jediný český zástupce — předseda Svobodných Petr Mach. Petr Mach je silně věřící člověk — otevřeně se přiznává k víře v dokonalou konkurenci, v nekonečný ekonomický růst a ve faktické vítězství ekonomismu nad všemi jinými „ismy“. Jeho vystoupení v televizních diskusích také až nápadně připomínají přednášky základních kurzů mikroekonomie a makroekonomie. I přesto dokázal vybojovat křeslo europoslance, kterého si umí užívat plnými doušky.

Jak již napsala Kateřina Šafaříková z Lidových novin, „Mach živí z peněz EU 14 asistentů“. Petr Mach má nejvíce asistentů ze všech jedenadvaceti českých europoslanců, přestože je pouze běžným členem jediného Výboru pro ústavní záležitosti. Druhá v pořadí je s devíti asistenty Olga Sehnalová (ČSSD), místopředsedkyně Delegace pro vztah s Izraelem a členka Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů — tedy členka organizací ve středu pozornosti v souvislosti s izraelsko-palestinskou krizí a obchodní a investiční smlouvou TTIP.

Na opačném konci žebříčku „zaměstnavatelů“ je Dita Charanzová (ANO), členka Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a třech dalších delegací, nebo Jaromír Štětina (TOP 09/STAN), místopředseda Podvýboru pro bezpečnost a obranu, člen Výboru pro zahraniční věci a dvou dalších delegací. Ti si vystačí jen se dvěma asistenty. Ještě doplním, že průměr asistentů na jednoho českého europoslance je necelých pět.

Každý člen Evropského parlamentu má k dispozici více než dvacet jedna tisíc eur, ze kterých kromě různých expertíz může platit své asistenty. Vtip je v tom, že tyto peníze nemusí za každou cenu vyčerpat.

Od největšího českého bojovníka proti byrokratickému molochu EU by se proto dalo očekávat minimální využívání rozpočtu, aby tak nevysával peníze z kapes občanů. Evropské peníze přeci škodí ekonomice, zvyšují korupci a zvyšují státní dluhy. Právě proti těmto neduhům Petr Mach staví armádu — armádu asistentů placených ze stejných peněz, proti kterým brojí.

Ani zástup Machových pomocníků minulý týden neudržel pohromadě frakci nepřátel EU. Přesto vlajkonoš evropského skepticismu Nigel Farage včera oznámil, že EFDD je znovu při životě i se všemi výhodami, které parlamentní frakci přísluší.

K frakci se totiž připojil polský poslanec Robert Jarosław Iwaszkiewicz a doplnil tak chybějící sedmý stát. Otázkou je, na jak dlouho. Hlavním Machovým momentálním cílem proto musí být stmelovat euroskeptiky za evropské peníze na půdě Evropského parlamentu, což pro svou paradoxnost nebude jednoduchý úkol.

Zatímco Machova podobně smýšlející skupina v Evropě opět vrávorá nad propastí, v Čechách mu sled událostí hraje spíše do karet. Hlavní politická konkurence na pravém křídle politického spektra — TOP 09 a ODS — prožívá krušné dny. Po pěti letech existence „tradiční“ strany TOP 09 se začalo štěpit její pražské jádro.

Rozpory mezi dosavadním pražským primátorem Tomášem Hudečkem a předsedou strany v Praze Jiřím Vávrou vyústily až v odchod obou klíčových postav. Tato krize v hlavním městě může vyvolat zemětřesení, které topku minimálně velmi oslabí. Důsledky mohou být ale i daleko katastrofičtější. Po větším pohybu uvnitř strany volá i neúspěch v doplňujících senátních volbách, kde strana nezískala jediné křeslo.

Krize pravice — šance pro Svobodné Petra Macha?

Tato situace samozřejmě nahrává Straně svobodných občanů — řečené „jediné pravicové straně“ v českých zemích. Aby toho nebylo málo, tak i druhá největší konkurenční strana, byť již delší dobu na ústupu z politické scény, se rovněž potýká s novými problémy. Jen chvíli poté, co předseda ODS Petr Fiala zavelel ke kontrarevoluci proti levicové nadvládě, musel znovu předstoupit před „kontrarevolucionáře“ s prosbou o jejich finanční pomoc při záchraně strany.

Občanští demokraté jako správní zastánci neoliberální politiky jdou vzorem malým a středním podnikatelům a balancují na hranici bankrotu. I přes mohutné výdělky korupčníků na vrcholu pyramidy vyzývají běžné straníky o příspěvek k udržení statu quo.

Strana, která v minulém volebním období hlásala boj proti dluhu, se nyní potýká se svým vlastním dluhovým břemenem. ODS si bude muset vyzkoušet svou vlastní medicínu — úsporné balíčky ve jménu rozpočtové odpovědnosti. A to zrovna v době, kdy by nějaký ten fiskální impuls přišel vhod.

Bankrot je v očích liberálů často vnímán pozitivně. Je to způsob, jak se zbavit nekonkurenceschopných a očistit tak zanesená kola systému. V době stranické krize se ale členům ODS asi ztěžka poslouchají pohádky o kreativní destrukci. Zato Mach si možná mne ruce. Krize pravicových stran může Svobodným přinést kýženou podporu mezi českými voliči. Anebo nemusí.

Petr Mach se svým vlastním byrokratickým molochem má v současné době spoustu práce se samotnou existencí euroskepse za bruselskými hradbami. I přes oživení EFDD toho na půdě EU asi příliš nezmůže. Vzhledem k omezenosti témat, která má v rukávu, se ani v Čechách neschyluje k velkému vzestupu Svobodných.

Z thatcherismu už Evropa vyrostla a myšlenka rozdrobení kontinentu na národní státy se v éře globalizovaného kapitalismu nejeví jako cesta kupředu. Ve skutečnosti by to metaforicky nebylo ani couvání, ale přímo naboření do svodidel.

Machova momentální situace nemůže být lepší. Zaměstnává spoustu svých přátel za evropské peníze, v Bruselu vstala z mrtvých jeho frakce a současně se na českém politickém trhu vytvořila pravicová skulinka pro Svobodné. Bohužel pro něj situace lepší asi ani nebude.

Po skončení mandátu už čtrnáct asistentů neuživí, životnost křehké EFDD opět nemusí mít dlouhého trvání a skulinku mezi pravicovými politickými stranami zřejmě vyplní majitel téměř všech billboardů v republice Andrej Babiš. Hraní si na vlivného kritika největšího mírového projektu v Evropě bude muset jednou skončit. Třeba potom zmoudří a spolu se svými čtrnácti asistenty se vrhne na kritiku národního státu jako nekonkurenceschopného projektu v rámci dokonale konkurenčního globálního trhu.