K prvnímu lednu 2016 dosáhl stav světové populace rekordního počtu 7,3 miliardy lidí, z toho má jen Čína 1,4 a Indie 1,2 miliardy obyvatel. Ještě před první světovou válkou čítala celá lidská civilizace 1,7 miliardy. Za posledních sto let se počet lidí na zeměkouli tedy více než zečtyřnásobil. Jen za mého vlastního života se zdvojnásobil. Nejen tavící kotel zesvětovění naší civilizace, ale i početnost populace pak mohou znamenat problém. V podstatě od 20. století můžeme mluvit o nadměrném přírůstku obyvatelstva a o sílících ekologických, sociálních a zdravotních problémech vyvolaných přelidněním světa.

V pravěku, kdy byl člověk jenom lovcem či sběračem, byly jeho počty velmi omezené. Až se zemědělskou revolucí (počínaje neolitickou kulturou) postupně přichází první stupeň civilizace a vznikají velké starověké zemědělské státy. Pěstování plodin a chov domácích zvířat umožnily větší populační přírůstky (do 17. století dosáhl počet lidí na planetě cca půl miliardy). Výkyvy souvisely s politickými faktory (války) a nemocemi (morové rány). Třeba ve třicetileté válce byly zaznamenány takřka poloviční úbytky populace.