O Vánocích, horoucích srdcích a školních obědech
Andrea CerqueirováMinistryně školství chce, aby děti měly ve školních jídelnách obědy zdarma. Zatímco podle některých komentátorů se jedná o „totální komunismus“, Andrea Cerqueirová střízlivě vystvětluje, proč jde o demokratický a potřebný krok.
Před Vánocemi, kdy běháme po obchodech, sháníme dárky, dopřáváme si punče, svařáky i to, co jindy ne, více vnímáme i duchovní rozměr těchto svátků - tedy to, jak je důležité být obklopen blízkými. Přemítáme o světě i o životě. Rozjímáme. Jsme naměkko a více myslíme na ty, kteří jsou opuštěni.
Těšíme se na Štědrý večer, kdy vyhlížíme Ježíška, Santu, Dědu Mráze…, prostě toho, koho chceme. A přiznejme si to - naše stoly se doslova prohýbají. Je na nich dostatek kapra, bramborového salátu i cukroví. Někteří si po bohaté večeři dají ještě chlebíčky a není tak ojedinělé, že pro někoho, kdo to přežene, přijede „rychlá“…
Ti, s kterými se osud nebo systém nemazlily, si mnohdy nemohou dopřát byť jen skromný bramborový salát. Anebo jen ten. A tak - protože o Vánocích nesmí nikdo strádat - jim politici servírují rybí polévku, charitativní organizace a dobrovolníci připravují chutnou večeři.
Lidé v nouzi mají díky tomu alespoň pocit, že nejsou zcela opuštění, že na ně někdo myslí, dá jim najíst, usměje se a řekne něco milého. Jak totiž praví staré a moudré japonské přísloví: jedno dobré slovo hřeje srdce po celou zimu. Je to důležité a díky patří všem, kteří potřebným život na chvíli zpříjemní.
Přesto je třeba daleko víc. Systémové řešení. Chudobou je totiž v České republice ohroženo zhruba 1,5 milionu lidí. Je nutné směřovat k tomu, aby ti, kteří strádají, měli (ideálně nutričně vyvážené) jídlo každý den, a to minimálně třikrát. Alarmující navíc je, že v České republice jsou dokonce i děti, jimž rodiče nemohou dopřát ani školní oběd.
Zatím je to řešeno, a zaplaťpánbu za to, regionálně, různě, nejednotně. Někde to řeší radnice, jinde charitativní organizace, někde pomáhá soukromý sektor. Je skvělé, že se chystá i systémové řešení, a níže uvedená informace, která byla zveřejněna nedávno, by neměla zapadnout.
Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) chce prosadit, aby v posledním roce mateřské školy, který má být povinný, a od první do třetí třídy základní školy obědy dětem platil stát. Návrh má být zapracován v reformě financování základních a středních škol. Podle prvních odhadů by to mělo stát přijít asi na tři miliardy korun, což je ve státním rozpočtu jako kapka v moři. Investice do dětí se vyplatí vždy.
Česko může v tomto směru čerpat zkušenosti ze zahraničí. Školáci mají obědy zdarma kupříkladu ve Velké Británii. Všem dětem od šesti do šestnácti let poskytují bezplatné stravování Švédsko nebo Finsko. Na Slovensku je to tak, že rodiče dětí ze sociálně vyloučených lokalit požádají místní obecní úřad o příspěvek na jedno teplé jídlo denně, sami pak symbolicky doplatí jen pár centů.
Školní jídelny v České republice i na Slovensku letos slaví sedmdesát let od svého vzniku. Na podzim na to upozornila dvoudenní konference Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, která se uskutečnila v pražském hotelu Olšanka. V současnosti je v České republice 8293 školních jídelen, v nichž se stravuje asi 1 670 000 žáků a studentů.
S problémem, že někteří rodiče nemají na obědy svých dětí, se společný stát potýkal již po druhé světové válce, kdy školní stravovny startovaly. Mnohé děti tehdy trpěly podvýživou, stát jim proto jedno teplé jídlo denně zajistil. Podvýživu se podařilo vymýtit. Je smutné, že hlad dětí se vrátil. A je důležité, že stát to hodlá řešit!
Paradoxem zůstává, že v zemi, kde takové problémy jsou, dochází na druhé straně k plýtvání. Do očí bije, že až jedna třetina zeleniny zůstává ležet na poli, velká část je zaorána zpět do země, což je nejen kvůli počasí, ale i přísným „estetickým standardům“ supermarketů, které navíc mnohdy na poslední chvíli ruší objednávky.
Upozorňuje na to iniciativa Zachraň jídlo, jejíž činovníci a dobrovolníci letos na piazzetě Národního divadla rozdali dva tisíce porcí ze tří druhů polévky připravené z 250 kilogramů této „nechtěné“ zeleniny. Nyní před Vánocemi zase rozdávali vánočky, které se kvůli oněm „estetickým standardům“ nedostaly od pekařů ke konzumentům…
Teprve loni — a díky za to — byla zrušena patnáctiprocentní DPH z darovaných potravin, čímž se supermarketům vyplatí nezávadné potraviny nevyhodit, ale věnovat potravinovým bankám, které je distribuují dál. K řešení je toho ještě mnoho. Mysleme na to prosím nejen v době svátků, kdy jsme naměkko a rozjímáme.
