Před Vánocemi, kdy běháme po obchodech, sháníme dárky, dopřáváme si punče, svařáky i to, co jindy ne, více vnímáme i duchovní rozměr těchto svátků - tedy to, jak je důležité být obklopen blízkými. Přemítáme o světě i o životě. Rozjímáme. Jsme naměkko a více myslíme na ty, kteří jsou opuštěni.

Těšíme se na Štědrý večer, kdy vyhlížíme Ježíška, Santu, Dědu Mráze…, prostě toho, koho chceme. A přiznejme si to - naše stoly se doslova prohýbají. Je na nich dostatek kapra, bramborového salátu i cukroví. Někteří si po bohaté večeři dají ještě chlebíčky a není tak ojedinělé, že pro někoho, kdo to přežene, přijede „rychlá“…

Ti, s kterými se osud nebo systém nemazlily, si mnohdy nemohou dopřát byť jen skromný bramborový salát. Anebo jen ten. A tak - protože o Vánocích nesmí nikdo strádat - jim politici servírují rybí polévku, charitativní organizace a dobrovolníci připravují chutnou večeři.

Lidé v nouzi mají díky tomu alespoň pocit, že nejsou zcela opuštění, že na ně někdo myslí, dá jim najíst, usměje se a řekne něco milého. Jak totiž praví staré a moudré japonské přísloví: jedno dobré slovo hřeje srdce po celou zimu. Je to důležité a díky patří všem, kteří potřebným život na chvíli zpříjemní.