Strach. Ano, řeč je o onom neustále omílaném strachu z „uprchlické cunami“, jak nám pouť ohrožených a strádajících lidí představují média i politici. Strach je podáván jako jediný důvod našeho odporu k jinakosti, jakoby jiné důvody neexistovaly. Strach se stal zdůvodněním pro všechny následující kroky. Že se tomuto strachu, který u některých lidí probouzí nesnášenlivost, nenávist, ideologickou zaťatost a fanatismus říká xenofobie, zapomínáme.

Jak vzniká strach

A jak vlastně vzniká ten strach, z něhož se odvozuje následné dění? Heslovitě řečeno asi takto:

I proto, že Evropská unie zanedbala financování provozu uprchlických táborů v Turecku, prudce narůstá pohyb uprchlíků do Evropy. Řecko nemá tu sílu a prostředky, aby samo tento nápor zvládlo, uprchlíci proto jdou přes Balkán na sever.

Evropané mají své běžné obavy kvůli počtu uprchlíků i proto, že si nedokážou představit, co bude následovat. Mnozí z Evropanů, včetně Čechů, však namísto mlácení prázdné slámy po hospodách vyjíždějí na Balkán a pomáhají uprchlíkům na místě, další jim pomáhají zde, v detencích či na Hlavním nádraží v Praze.

Politici a média začínají běžné obavy živit a zveličovat, vše přerůstá v hysterickou kampaň. Médiím se daří uprchlíky dokonale odlidštit - již nejde o konkrétní lidi, kterým je třeba pomoct, ale o nebezpečí, jemuž je třeba čelit, o čísla v kolonkách, která je třeba vymazat.