Je 11. listopadu, Martina. Venku je patnáct stupňů nad nulou, nesněží, bílý kůň nikde. Asi tak do dvanácti let — možná třináct čtrnácti — pro mě den „svatého Martina“ znamenal předzvěst vánoc. Začal čas těšení. Od patnácti už jsem se o poznání méně fixovala na blížící se svátky a o to vroucněji doufala, že zasněží. Někdy od dvaceti (no, možná dřív) je pro mě jedenáctý listopad dnem mladého vína. Husy nejím.

Přestože je mi letos třicet, opět jsem na vánoční svátky začala myslet už na Martina. Po ránu na mě totiž vybafla ze sociálních sítí diskuze: Začíná otázkou: „Všiml si někdo toho, že každý rok již v říjnu dávali v TV hromadu reklam a nabídek vánočního zboží?? Je listopad a v TV minimum?“

Zajímavé, napadlo mě nejprve, a moje antikonzumně zaměřená fantazie začala pracovat. Během jednotek vteřin jsem se skoro začala těšit na subtilní, tiché a skromné svátky. Moje představy ovšem narazily na komentáře, hromadící se pod touto zprvu nevinně působící otázkou: „Muslimská invaze tomu brání… musíme jednat a nejen volat hesla a chodit po Praze“. „Je to tak, aj v obchodech je to vidět, nakonec nám budou chtít vánoce zakázat úplně. Zmetci.“ „Už jsou připravení na islám, to bych blila.“ „A nedej Bože, aby se na vánoční trhy vloudili atentátníci.“

Ještě šťavnatější verze diskuze k téže otázce se odehrává pod pozvánkou na demonstraci „Za naši kulturu a bezpečnou zem“, která se má uskutečnit 17. listopadu u Národního muzea v Praze. Svolává ji třiadvacetiletá Lucie Hašková, autorka původní otázky a „pořadatelka masových protestů proti imigrantům“, která dle svých slov v rozhovoru, jenž skutečně není parodií, nikdy nebyla volit — snad u toho i zůstane —, nikdy se nezajímala o politiku a islám nebere jako náboženství.

„Touhle dobou už televizí jezdil Coca Cola kamion“

Tomu, co se píše na sociálních sítích, máme tendenci věnovat možná až neadekvátní pozornost. Skutečný svět je o mnoho umírněnější, než ten digitální — pokud by nebyl, už dávno u nás nežije ani jeden Rom a muslimové by byli popravováni domobranou hned na hranici České republiky.

Přesto o něčem ony diskuze vypovídají. Vedou je skuteční lidé, kteří v nich sdělují, co si myslí, co je napadá. Projektují do nich své emoce. Své strachy.

„Uprchlická krize“ učinila v éře bezbřehé komunikace amatérským expertem na islám bezmála každého. Z lidí, kteří nikdy nevolili a nikdy se nezajímali o politiku. Z entomologů.

Hodně lidí dnes mluví o hodnotách, tedy o těch „našich“, „evropských“, „křesťanských“. Také o vlasti a národu, jenž je třeba chránit. Do vánoc to bude teprve jízda, to se ještě dozvíme věci. Sázím také na rekordní návštěvnost půlnočních mší a i těch Biblí se jistě prodá víc než obvykle.

↗

„Je to tak, aj v obchodech je to vidět, nakonec nám budou chtít vánoce zakázat úplně. Zmetci! A nedej Bože, aby se na vánoční trhy vloudili atentátníci!“ Opravdu? Repro DR

Už nyní ovšem začíná být jasné, v čem ta naše tradiční vánoční kultura spočívá doopravdy. Důkazem životnosti křesťanského svátku mají být včasné a masivní reklamy. Na dárky alias tuny nevyžádaných blbin. Na jídlo, respektive žlučníkový záchvat a cukrovku. Na půjčky a zadlužení. Na tisíckrát omleté pohádky.

Do našeho města — do mého rodného Nového Jičína — přijede 3. prosince vánoční kamion Coca-Cola se Stanta Clausem. Facebook říká, že se na něj chystá přijít podívat skoro 680 lidí. Bude jich více, každý z nahlášených povede za ruku alespoň jednu ratolest.

Na demonstraci „Za naši kulturu a bezpečnou zem“ podle Facebooku hodlá přijít asi tisíc lidí. Pozvánku přitom obdrželo skoro dvacetkrát více lidí. Kam se hrabe naše kultura a bezpečná zem na Colu a Santu. Občanská angažovanost vocáď pocáď.

Deklarované matky a mámy — to je dnes kategorie, která dělá z něžného pohlaví úplně jiného, vyššího člověka —, které se na Santův kamion chystají, na svých facebookových profilech sdílejí střídavě ateliérové fotky svých mimin a hoaxy šířící poplach, že český stát se chystá rozdat bezmála všechny veřejné peníze imigrantům a Romům.

„Ať si každý chodí kam chce, pokud se vám to nelíbí, nechoďte tam!“ dostane se vám v odpovědi na výtku, že Cola nejsou české vánoce, auta vystavují i v technickém muzeu a příroda by dětem taky rozzářila oči, kdyby jim ji někdo ukázal. „Když malý kluk vidí, jak ze tmy vyjíždí nádherný nasvícený kamion, je to prostě něco úžasného“. Ale prosím, jen se u toho nezaklínejme obranou našich hodnot.

Poslem tradičních vánoc je reklama

Jak je možné, že se vůbec někdo přichyluje k tak zjevným nesmyslům, jako je vliv uprchlíků na stav televizní reklamy v České republice? Kdo je vůbec schopen uvěřit úvaze, že nám blíže nespecifikovaní muslimové zakáží vánoce?

Kde se v lidech bere potřeba vykládat svět v konspiracích? To je otázka, která aktuálně zaměstnává spoustu badatelů ve společenských vědách. Zmiňuje se kvalita vzdělávání, prekarizovaný trh práce, kondice médií, potřeba zakoušet pocit ontologického bezpečí ve společnosti sobě blízkých… Svět je přece složitý a chystá na nás tolik nástrah.

V odpovědi zatím nikdo nemá zcela jasno, ale potřeba najít ji, je stále urgentnější. Snad nám pomůže vymanit se z pocitu, že tady v krásných českých zemích žijeme s hordou — odpusťte prosím, ale já to musím říct — dementů. To je totiž pocit, který může mít kdokoliv, s jakýmikoliv vymezenými názory. Nejen já.

Nejsme v tom sami. Americký internet pořádá hon na tamní kávový řetězec Starbucks. Firma tradičně před vánoci zavádí do oběhu kelímky v tematické červené barvě a s motivy vánočních stromů, ozdob, sněhuláků, sněhových vloček a podobně.

Letos se ovšem dopustila skutečného přešlapu! Její kelímky jsou prostě jenom červené! Bez ozdob! A hlas pravověrně křesťanského lidu, který si „nebere servítky s politickou korektností”, říká, že je to tím, že Starbucks nenávidí Ježíše Krista a nejspíš i tím, že jde na ruku muslimům a další podobné verbeži — to už si můžeme domýšlet sami. Do diskuze na takto závažné a seriozní téma se — hádejte na jaké straně — zapojil i prezidentský kandidát Miloš Trump.

Přemíra informací, podnětů a komunikačních kanálů, v nichž se každý z nás musíme nějak zorientovat, působí mnohým v životě strašný zmatek. Kulturní hodnoty si pleteme s nenávistí vůči všemu jinému a důkazem vánoc je pro nás včasná a masivní reklama korporací, které se na zvycích zbavených duchovního základu pokoušejí prostě jenom co nejvíce vydělat.

Pokud v televizích skutečně letos dávají méně vánočních reklam, dovolím si také malý konspirační výklad: Možná to má na svědomí někdo, komu záleží na veřejném duševním zdraví a na těch opravdových hodnotách. Go, Ježíšku, go!