Kdo má vize, měl by vyhledat lékaře
Jan ŠíchaZemřel velký německý sociálnědemokratický státník Helmut Schmidt. Současné Německo nese jeho rukopis v tom smyslu, že je to ještě pořád země, kde se spousta věcí dá vyřešit něčím tak „banálním“, jako je práce, domluva a nácvik.
Ve věku 96 let zemřel ve svém domovském Hamburku sociální demokrat, bývalý německý kancléř Helmut Schmidt.
„Když člověk dlouho žije, říká se, že, už je čas, aby šel,“ zpívá východoněmecká skupina Puhdys v kultovním a dlouho zakázaném východoněmeckém filmu „Legenda o Paulovi a Paule“. Helmut Schmidt žil tak dlouho, až se vžila představa, že tomu tak bude napořád. Chodil donedávna do televize a měl tam co říci. Směl i v současné televizi kouřit. Odvolávali se na něj současní němečtí sociálně demokratičtí politici a rádi se s ním nechali fotit.
Schmidt byl v letech 1974 — 1982 pátým německým kancléřem. Nastoupil po Willym Brandtovi, který kladl důraz na svobodu, začal s novou politikou vůči zemím východního bloku a platil za vizionáře. Schmidt si svůj profil vybudoval jako expert na hospodářství. Do jeho éry spadá spor o rozmístění sovětských a amerických raket v Evropě či teroristická vlna RAF.
V zahraniční politice byl Schmidt v blízkém kontaktu s Francií a stal se průkopníkem kontaktů s Čínou. V uvědomění si významu Číny je zpětně viděno významným politikem v celosvětovém měřítku. Evropská měnová unie má své kořeny u Helmuta Schmidta. Byl výborným řečníkem s přezdívkou Schmidthuba, která se ujala i mezinárodně. Po něm v Německu následovala dlouhá éra Helmuta Kohla.
Několik týdnů poté, co opustil kancléřství, se stal vydavatelem týdeníku Die Zeit, který je dodnes oporou německé demokratické žurnalistiky. Schmidt v něm působil až do svého skonu.