Proč neodcházím z ČSSD

Filip Outrata

ČSSD dává v posledních dnech a týdnech sbohem mnoho levicově liberálních členů a příznivců. Jsou důvody, proč v české sociální demokracii zůstávat?

Pokud mohu soudit z názorů na sociálních sítích, z ČSSD se, především v reakci na její postoje k uprchlíkům, chystá vystoupit mnoho liberálně zaměřených členů. Další, často dlouhodobí příznivci a voliči, už jí v budoucnu nehodlají dát hlas. Zdá se, že postoj představitelů sociální demokracie, především ministra vnitra Chovance, je pro tyto lidi příslovečnou poslední kapkou, kterou pohár jejich trpělivosti a postupně se sbírajícího nesouhlasu přetekl.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Situace je o to vážnější, že mezi důvody, které tito dnes již zřejmě bývalí voliči nebo členové ČSSD uvádějí, vedle nehumánního postoje k uprchlíkům a podpory či tolerování xenofobních a nenávistných postojů figuruje asociální politika, souhlas s opatřeními jako jsou nucené práce pro nezaměstnané a další prohřešky.

Dá se říci, že českou sociální demokracii neopouštějí levicoví liberálové proto, že je podle jejich gusta nedostatečně levicově liberální, ale proto, že podle jejich názoru není ani liberální, ani levicová.

A je to ještě o něco horší. Při sledování diskusí na toto téma mívám dojem, že jediné, na čem se lidé často různých a někdy i zcela protikladných názorů dokážou shodnout, je to, že ČSSD je pro ně nevolitelná. V nadsázce řečeno, s českou stranou sociálně demokratickou mají problém ne ti, kteří si myslí to či naopak ono, ale ti, kteří si vůbec něco myslí.

Sociálně-konzervativní demokracie?

Jak v poslední době ukázaly nejen názory na uprchlickou vlnu, ale také na ukrajinskou krizi či třeba také na kauzu „norských dětí“, v ČSSD (ale nejen v ní) má silné zastoupení názorový proud, který by se snad dal označit jako sociálně-konzervativní. Tito sociální demokraté nejsou například vůbec liberální v otázkách jako je rodinná politika, odmítají nejen odebírání dětí rodičům a nadřazení práv dítěte nad právy rodičů na výchovu svých dětí, ale také třeba adopce homosexuálních párů.

Sociálně-konzervativní sociální demokrat odmítá koncept multikulturní společnosti, programy sociálního začleňování, přeje si restriktivní azylovou politiku a větší důraz na bezpečnost, a to i v případě, že by to znamenalo omezení osobní svobody.

Obecně nemá příliš zájem o obranu lidských práv, ekonomická diplomacie je mu nade vše. Dívá se s pochopením i na tvrdší přístup k nezaměstnaným, preferuje ochranu těch, kteří ještě pracují, před pomocí těm, kteří práci nemohou najít a obecně těm, kteří jsou na nejnižších příčkách společnosti. Naopak nemá téměř žádné pochopení pro ekologická témata.

Podobné názorové zaměření je samo o sobě legitimní v tom smyslu, že vyjadřuje názory nezanedbatelné části občanů. Možná v ČSSD časem zcela převládne a pokud stranu úplně nerozloží kariérismus a korupce, zajistí jí další přežití.

Opravdu sociální demokracie přece nemusí být čirou utopií, ale reálnou možností. Foto cssd.cz

Půjde ovšem o stranu jinou než sociálně-demokratickou, a žádném případě to nebude strana typu catch all, tedy strana velká, schopná oslovit různé skupiny voličů. Pro mnoho voličů, nejen levicových liberálů, ale i středových s pochopením pro určité konzervativní názory, pak bude opět jedinou možností odejít a hledat si místo jinde.

Kdo odchází…

ČSSD v tom ovšem není sama. Před několika dny zveřejnil v Deníku Referendum někdejší místopředseda KDU-ČSL David Macek, že po devatenácti letech ve straně odchází. Důvody uvedl velmi podobné jako ti, kdo se právě loučí s ČSSD. Ve straně podle svých vlastních slov za své postoje k uprchlíkům, vstřícnost k muslimům, podporu kvót, ale i kritiku Miloše Zemana čelil sílící kritice a izolaci.

Jedním z důvodů pro odchod bylo pro Davida Macka to, že mu hrozila ztráta místa na kandidátce pro krajské volby. Ke svému kroku nicméně přistoupil proto, aby „svým jednáním a svými postoji dále nepoškozoval jednotný obraz lidové strany“.

Při všem respektu k pohnutkám Davida Macka a pochopení pro to, jak nepříjemná je situace člověka osamoceného ve svých postojích a čelícího nesouhlasící většině, jeho argumentace přinejmenším vyvolává otázky. Různost názorů a postojů v rámci jedné strany přece sama o sobě nemůže její obraz poškozovat, spíše naopak, ukazuje, že daná politická strana není názorový monolit, ale poskytuje prostor pro nesouhlas a odlišný osobní postoj.

Možná David Macek chtěl svou formulací ukázat na to, že v rámci samotné KDU-ČSL je jednotný postoj vnímán jako hodnota sama o sobě, možná jako hodnota největší, a to je právě pro něj osobně jeden z problémů s lidovou stranou. V každém případě upozornil na obecnější otázku.

České politické strany zprava doleva mají potíže s růzností názorů. Přirozené a správné by bylo, kdyby v rámci jedné strany mohly fungovat názorové frakce a platformy, které sice sdílejí základní východiska, ale v řadě věcí se odlišují a své odlišné názory také dávají, pokud je to důležité pro věc samu, najevo.

Že v našich politických stranách takový prostor příliš není a ještě ho ubývá, je jedním z důvodů, proč lidé, kterým v politice jde i o něco jiného než o zajištění pozic pro sebe nebo pro své rodinné příslušníky a známé, ze stran odcházejí. V ČSSD, jak jsem za víc než pět let členství stihl vypozorovat, to platí ve velké míře.

Na více různých úrovních, v místní organizaci, v názorové platformě i ve veřejné diskusi, sleduji už několik let odcházení mnoha či většiny z těch, kterým o něco šlo a nedokázali se smířit s tím, že reálný stav strany se s jejich představami shoduje jen ve velmi malé míře.

Odcházejí oblíbení místní politici, kteří byli vyšachováni svými často méně úspěšnými konkurenty. Odcházejí kritici poměrů v místních organizacích. Odcházejí lidé, kteří se snažili z pozice veřejně se projevujících intelektuálů prosazovat určité ideje a vidí, že jejich snaha se míjí účinkem. Ti všichni odcházejí.

Strana by neměla být monolitem, ale platformou pro širší škálu názorů vyjadřovaných bez ohledů na taktizování. Foto cssd.cz

…a kdo zůstává

Ti, kdo neodcházejí, se dají zhruba rozdělit do dvou skupin. První z nich jsou ti, kdo už mají ve stranických strukturách vysezené místo a jediné, co je zajímá, je udržet si je, ať se děje, co se děje. Asi i někteří z nich vnímají, že ČSSD stagnuje nejen co do volebních výsledků, ale i v mnoha dalších ohledech.

Stávající situace jim nicméně přesto vyhovuje a nechtějí nic měnit. Právě oni považují za největší hrozbu kritiky z vlastních řad. Možná se domnívají, že když bude obraz strany jednotný, bude strana o to silnější.

Druhou skupinu tvoří idealisté, kteří se ještě nevzdali možnosti něco změnit či pozitivně ovlivnit, a zároveň jsou natolik realističtí, že jsou schopni se smířit se současným stavem jako něčím, co je možné změnit. Sám se k této skupině počítám.

Stále věřím, že sociální demokracie jako strana levého středu, spojující důraz na lidská práva a svobodu jednotlivce s obranou sociálního státu a ochranou před důsledky neregulovaného kapitalismu, strana citlivá k ochraně sociálně slabých, životního prostředí i kulturních hodnot, není v českých podmínkách čirou utopií, ale reálnou možností.

Sociálně-demokratická politika (ať už ji konkrétně formulujeme jakkoli) ovšem není vázána na jedinou konkrétní stranu toho jména. Pokud se ČSSD ukáže jako neschopná prosazovat podle možností co nejvíc nebo alespoň některé ze základních bodů svého programu, nebo dokonce bude působit proti nim, nezbude v ní pro nikoho, kdo není ryzí utilitarista a kariérista, už vůbec žádné místo.

Může se ovšem najít jiná strana, která bude sociálně-demokratický program či jeho podstatné části realizovat. Sama se ovšem nenajde a nevytvoří, bylo by k tomu potřeba velkého úsilí a je nejisté, zda by se něco takového mohlo podařit.

K vytvoření životaschopné politické strany tohoto zaměření by bylo potřeba energie a dřiny, kterou, obávám se, roztříštěné prostředí české liberální levice dnes není schopno vynaložit. Reálně proto hrozí, že sociálně-demokratický program nebude hájit ani sociální demokracie, ani nikdo jiný.

Stále si myslím, že tak daleko to nemusí dojít. Stále si myslím, že má cenu zůstávat a snažit se o působení zevnitř, o kritiku, ale i o formulování alternativních názorů k těm, které v určité otázce právě mezi členy strany převažují. Stále si myslím, že v ČSSD se najdou lidé, kvůli kterým stojí za to zůstávat.

Zůstávat je ale pro mě osobně možné pouze za jediné podmínky: vždy se důsledně řídit vlastním názorem a svědomím, nenechat se spoutávat ohledem na jednotu strany za každou cenu. A svůj nesouhlasný názor dávat vždy co nejhlasitěji najevo, bez ohledu na jakékoli taktické ohledy.

Pokud by však v rámci české sociální demokracie prostor pro vlastní názor, pro kritiku a alternativní přístup zcela zanikl, nemohl bych v ČSSD nadále zůstávat. Pak by odchod a hledání jiného místa pro politickou angažovanost byl již jedinou možností.

    Diskuse
    November 4, 2015 v 10.30
    Palčivá hamletovská otázka v ČSSD: Být Outrata nebo Macek? Naštěstí má Outrata k ČSSD blíž.
    LV
    November 4, 2015 v 17.13
    Také jsem dala ČSSD na seznam - tohle?! Nevolit nikdy! Za žádných okolností !!!
    Hlavní důvod je prostinký. Miloš Zeman.

    Když se zdálo, že zemský škůdce číslo jedna odejde konečně do penze, očekávala jsem, že se zvolí pan profesor Kohák a nebo někdo jemu podobný na Hrad a začne se s úklidem augiášova chléva.

    Dopadlo to tak, jak to dopadlo, s důsledky, které to má a které byly jasné každému, kdo používá šedou kůru mozkovou.

    Jsem přesvědčena, že to byl záměr ČSSD (a nebo její velké části) od počátku, čímž mi ČSSD signalizuje, že její vize státu je Čečna pod Šumavou; Čečna, která bude sice sociálnější než Čečna ODS, ale pořád to bude Čečna.

    Tak jako nevolím ODS (kdo volí zloděje, sám jest zloděj), nevidím důvod volit B tým ODS.
    JV
    November 4, 2015 v 17.30
    Krátká úvaha nad smysluplností stranictví
    Je v přirozeném řádu věcí, že člověk, který se nějakou podstatnou částí svého já hlásí ke konkrétní názorové skupině, trvale zvažuje, nakolik k ní ještě patří. Čím častějšími proměnami názorová skupina jako celek prochází, tím častěji jedinec svou příslušnost zvažuje.

    Dnešní strany ovšem takovými „názorovými“ proměnami procházejí pomalu při každé významnější veřejné události. Je to tím, ale nejenom tím, že stále opakujícím se bojem o voliče a vládní posty ztratily svůj někdejší ideový náboj. To se týká samozřejmě stran starých, letitých, jako jsou lidovci, sociální demokraté a také komunisté. Ty mladší žádný ideový náboj nikdy neměly, pokud za něj nepovažujeme prospěchářství.

    Působení ve stranách, ať už je to působení za těžko snesitelného skřípění zubů, jak naznačuje pan Outrata, či aktivní rozhodování ve významnější pozici stranické struktury, by nemělo být ničím jiným, než uskutečňováním obecného dobra. To se však ve stranách viditelně neděje; všechny strany se řídí momentálním prospěchem. Anebo se to děje způsobem jeden krok dopředu a tři nazpátek. Nelze se pak neptat, nakolik dává smysl usilovat za těchto podmínek o obecné dobro.

    A nelze se také neptat, zda není možné pro obecné dobro pracovat smysluplněji někde jinde, kde ideový náboj nevyprchal? Kde pravděpodobnost, že vynaložené úsilí dopadne na úrodnou půdu je podstatně větší, než ve stranách, v nichž nakonec vše bude měřeno počty mandátů, postů a vydatností stranou ovládaných penězovodů?

    Dobrou noc a vše dobré přeje Jiří Vyleťal
    IR
    Tak já v ČSSD pořád jsem, i když se přiznám, že počáteční nadšení už ze mě opadlo. Navíc zjišťuji, že mi nevyhovuje ten stranický formát, kde člověk akorát posedává na schůzích a řeší se dovolby do nějakých záhadných orgánů. Jsem raději, když dělám něco konkrétního, ať už pomoc uprchlíkům, organizaci protestů, psaní článků nebo jinou formu občanské angažovanosti. Jenomže tohle mě nejspíš na kandidátku nikdy nedostane, takže kdo čeká, že jednou něco změním, asi se nikdy nedočká.
    November 4, 2015 v 19.38
    Filipu Outratovi a Ivaně Recmanové
    jJá bych byl raději, kdyby lidé jako Ivana Recmanová, Filip Outrata a Jakub Patočka z etablovaných stran neodcházeli. I když se tam třeba teď moc neprosadí. Proč to usnadňovat lidem jako je Chovanec nebo Zdechovský? Mně se to ovšem mluví, nikdy jsem v žádné straně nebyl.
    FO
    November 4, 2015 v 20.54
    Důvody proč zůstávat
    V diskusi na facebooku mi bylo vytknuto, že uvádím velmi mnoho konkrétních důvodů, proč ČSSD nepodporovat, ale velmi málo konkrétního pro to v ní setrvávat. Zkusil jsem to tedy zformulovat. O programu jsem myslím psal dostatečně v článku, připojím něco o lidech.

    Důležité je pro mě to, že ČSSD ve vládě zastupují – podle mého mínění – někteří slušní politici (Sobotka, Dienstbier, Marksová, Valachová, Zaorálek). Další lidé, kterých si vážím, jsou zastoupeni např. v Senátu (F. Bublan, J. Jermář, kterého znám z práce kulturní komise, za můj obvod Praha 4 profesorka Syková).

    Asi ještě důležitější pro mě je zvenčí málo viditelná úroveň odborného zázemí. Mám zkušenosti např. s prací kulturní komise a je tam celá řada odborníků, kteří tematiku sledují již dlouho a nenechali se odradit tím, že pro ČSSD není kultura prioritou a je těžké se s odbornými stanovisky prosadit. Líbí se mi, že aktivní v odborném zázemí je i Vladimír Špidla coby bývalý premiér.

    Dále jsou pro mě důvodem lidé ztělesňující určité hodnoty a ideovou orientaci, kteří stále zůstávají sociálními demokraty – v křesťansko-sociální platformě především Karel Floss, také Erazim Kohák. Ale i lidé, kteří nejsou obecně známí, ale kteří v ČSSD stále na různých úrovních působí.

    Je to příliš málo? Sám nevím.
    FO
    November 4, 2015 v 20.59
    I. Recmanové
    To mi mluví z duše, právě jsem se vrátil s obvodní konference na Praze 4, kde se za stálého posedávání řešily tyto dovolby. Tedy, došlo i na něco jiného, nebyl to zcela promarněný čas, ale skutečně bych si dokázal představit příjemnější činnost. Také se raději angažuji jiným způsobem. Ale je pro mě důležité být informovaný i o tom, co se děje na místní úrovni.
    FO
    November 4, 2015 v 21.11
    Jiřímu Kubičkovi
    Odejít se nechystám, chystám se víc zlobit. Skutečně se mi nechce vyklidit pole pro ty, kteří jen čekají na to, až to všichni nespokojení zabalí a nechají jim kýžený klid na práci.
    FO
    November 4, 2015 v 21.16
    Jiřímu Vyleťalovi
    Myslím, že je možné pro obecné dobro pracovat zároveň ve stranách a jinde - angažovaností v občanském sektoru, v médiích, ve svém povolání atd. Důležité je, aby strany aspoň trochu fungovaly i jak ideová společenství a nejen jako poskytovatelky funkcí a penězovodů. To se ale neobejde bez takových členů, pro které bude prioritou program a úsilí o obecné dobro. Ve stranách ČSSD nevyjímaje jich žel není mnoho.
    November 4, 2015 v 23.4
    Čas na politickou platformu?
    Já mám ten pocit a občas s nadsázkou říkám, že ČSSD stále ještě nechápe, že potřebuje zahájit transformaci na politickou stranu. A politika je či by především měla být hlavně diskuze. Pod ilustračním obrázkem je to řečeno velice hezky:

    Strana by neměla být monolitem, ale platformou pro širší škálu názorů vyjadřovaných bez ohledů na taktizování.

    Jakub Patočka o tom napsal docela hezkou brožurku, ze které mi v paměti uvízlo hlavně spojení "koalice z lásky a rozumu".

    Ale politika je také o přesvědčování a politická strana by měla být, pochopitelně mimo jiného, i místem, kde se to ve vzájemné diskuzi budeme učit. Jsem opravdu zvědav, jak budou fungovat komise, kam jsme před několika měsíci nahlašovali zájemce.

    Není ale už konečně čas začít realizovat diskuzní akce veřejně přístupné všem stranickým zájemcům i sympatizantům, o víkendu, aby byla časově dostupná všem. jeden takový trochu nesmělý pokus před delší dobou tady již byl, ale někam to vše vyšumělo. Ani nevím, jestli byl či je k dispozici slíbený přepis příspěvků.

    Asi by to něco stálo, ale možná by to byly velice účelně investované prostředky.
    + Další komentáře