„Bylo by třeba zajímavé vědět, kolik Evropanů si teď myslí, že balkánskou migrační cestu by účinně přerušila jedna vojenská jednotka ve stylu Waffen SS u řeckých břehů,“ píše Zbyněk Petráček v článku Německo nechce být německé v Lidových novinách.

Nevím kolik a zda by se tací našli. Pokud by se přeci jen našli a jejich přání by došlo naplnění, nemohli by tito Evropané udělat větší radost islamistům, byť ti jsou pro ně (a patrně nikoliv zcela neoprávněně) nejnovějším ztělesněním ďábla na Zemi. Jde (nejen) Českou republikou jeden hlas, že uprchlíky k nám záměrně vysílá Islámský stát, a kolik že je mezi migranty skryto teroristů, kteří jen čekají na svůj čas. Moc se mi to nezdá, bůhví, jestli islamisté aspoň vědí, že nějaká Česká republika existuje, a pokud ano, zda jsme pro ně tak významní, aby se vůbec namáhali.

Je ale mnohem silnější argument, že ve skutečnosti může být všechno jinak. Internetový deník Svobodné fórum cituje propagandistický časopis islamistů Dabiq, který uprchlíky za útěk do Evropy kárá a varuje je, že se nebudou smět vrátit: „Dobrovolné opuštění islámského světa je nebezpečný hřích, odpadlictví od víry. Děti jsou pak naváděny směrem ke křesťanství, ateismu a liberalismu. Naše děti a vnoučata jsou potom pod neustálou hrozbou smilstva, sodomie, drog a alkoholu…“

Jistě, někdo může namítnout, že takové prohlášení je jen kalení vody, jakási islamistická lest, obdoba lsti nordické, tedy lež účelová, která je vůči nižším rasám a nevěřícím psům dovolená a hříchu v tomto případě nečiní. Ale v intencích toho, co už o psychologické propagandě islamistů víme, to není příliš pravděpodobné.

Ostatně, že hromadný exodus zejména Syřanů je zřejmě islamistům proti srsti, že by je raději získali na svou stranu, naznačil na nedávných Dnech NATO v Ostravě i jordánský velvyslanec. V rozhovoru ho v Právu ocitoval i český ministr obrany Martin Stropnický. V Jordánsku, které má šest miliónů obyvatel, je jeden a půl miliónů utečenců. „Když se o ně nepostaráme my, tak se o ně postará ISIL. Je to drahé a náročné, ale je to způsob jak bránit tomu, aby přešli na stranu islamistů,“ měl se vyjádřit diplomat.

Jinak nejblíž by to asi k těm řeckým břehům svého času měla bosenská muslimská divize SS Handžár. Ostatně, kdo ví, nakolik byli i dnešní islamisti ovlivněni nacismem. Například historik František Mrázek uvádí v tisku, že po skončení války se řada nacistů etablovala nejen v Jižní Americe, ale také v arabských zemích, v Egyptě i Sýrii. Jmenuje třeba Aloise Brunnera, pravou ruku Adolfa Eichmanna.

Přes varování spojenců byli prchající nacisté přizváni v Sýrii k budování armády a bezpečnostních složek. Někteří rovněž konvertovali k islámu. K extrémům inklinující islámské směry spojoval s nacismem vypjatý antisemitismus, ale i nepřátelství vůči křesťanství. Jak známo, nacisté pokládali křesťanství za učení oslabující a zotročující Němce, snažili se je nahradit bizarním novopohanským kultem vlastní výroby a nijak se přitom nežinýrovali falšovat historii vlastního národa.

Současná uprchlická vlna je jistě pro Evropu složitý problém. Zavřít před uprchlíky dveře by však mimo jiné znamenalo i bod ve prospěch islamistů. A možná bod rozhodující. Pokud by se museli prchající vrátit na území ovládané islamisty, mnozí by se nakonec novým poměrům přizpůsobili. Nic jiného by jim nezbývalo, pokud by chtěli přežít.

Známe to statně i z jiných totalit, včetně té nacistické. Posílili bychom významným způsobem nepřítele.