Rasismus a xenofobie přichází většinou podprahově, ze středu společnosti. Strach z neznámého a iracionální obavy bývají mnohem silnější než strach z čehokoli jiného. Lidé se podprahově obávají cizinců, přitom těmi skutečnými a největšími obavami je pro stále více lidí v Evropě strach z vlastní nezaměstnanosti nebo ze ztráty sociálních jistot. Ti, kteří demonstrují proti uprchlíkům, většinou nejsou ti nejchudší nebo nejohroženější, nýbrž lidé, kteří se obávají, že by se sami mohli těmi nejchudšími stát. Právě tento abstraktní strach z chudoby a neznámého budí v mnohých nenávistné projevy.

Řada lidí má klamný dojem, že čím méně chudých lidí u nás bude, tím menší je riziko, že chudoba postihne je samotné. Čím více chudoby kolem sebe vidíme, tím více se jí cítíme ohroženi. Je pochopitelné, že obrázky uprchlíků zoufale se pokoušejících překonat vnější hranice EU, mnoho lidí znepokojují.

Občané plni obav ovšem zapomínají, že skutečné bohatství se ani c České republice nerozděluje mezi žadateli o azyl, nýbrž mezi vrcholnými manažery, zbohatlíky z devadesátých let a korupčníky. Je ovšem mnohem snazší demonstrovat proti uprchlíkům, než proti pánům v luxusních oblecích, kteří nám jsou v televizi a novinách prezentováni jako příklady lidské píle a úspěchu. Málokdo se obává, že jej na ulici přepadne výborně oblečený byznysmen se švýcarskými hodinkami, zato arabsky hovořící uprchlíci mohou v některých lidech takový strach vyvolávat snadněji.