Když jsem v listopadu 2013 psal pro Deník Referendum o měnové intervenci České národní banky („ČNB jako zachránci růstu či měnový upíři?“), asi málokdo by tehdy řekl, že ani po dvou letech nebude konec této ne zcela typické měnové politiky v dohlednu. Představitelé ČNB prohlašují, že hodlají v intervencích nejspíš pokračovat i v roce 2016. Akademické debaty o smyslu politiky cílování inflace a hrozbě deflační spirály jdou mimo každodenní starosti politiků a občanů. Přitom je tato praxe naší centrální banky pro fungování české ekonomiky nepochybně důležitá.

Téma ožilo během letošního léta, když 11. srpna ze společné lánské schůzky prezidenta a šéfů obou parlamentních komor zazněla překvapivě poměrně dramatická výzva k ČNB, aby už nelpěla na hranici 27 korun za euro. Skutečně je pokračování závazku ČNB na uměle vysokém měnovém kursu dlouhodobě neudržitelné a v podstatě škodlivé, jak také zaznělo na schůzce nejvyšších ústavních činitelů Zeman-Štěch-Hamáček? ČNB samozřejmě pozitiva své politiky opakovaně i na parlamentní půdě bez větších protestů odargumentovala.