Zdá se, že Sobotkova vláda je plně spokojena s jedním ze základních rysů státního rozpočtu na rok 2015. Tím je, že oproti letošnímu roku se snižuje plánovaný deficit o dvanáct miliard korun, tedy na sto miliard korun. Vláda tak k rozpočtu přistupuje velmi obezřetně. Snad si mohla dovolit alespoň jeden „neopatrný“ manévr, který by spočíval v psychologickém prolomení třímístné deficitní hranice. Třeba na devadesát devět miliard deficitu.

Státní rozpočet je založen především na velmi optimistickém předpokladu pokračujícího oživení českého hospodářství. Podle ministerstva financí (MF) by růst hospodářství v roce 2015 měl být 2,7 %. Poněkud povinný optimismus MF vychází z překvapivě dobrého výsledku letošního prvního čtvrtletí, kdy česká ekonomika vyskočila o celé jedno procento.

Jenže tento růst je do značné míry pouhou iluzí, neboť znamenal přesun aktivit předchozího období do prvního čtvrtletí. Připomenu předzásobení tabákem před zvýšením daňové sazby nebo doprodej starých zásob před devalvací koruny.

Předpověď růstu 2,7 % HDP sází na odstranění zbytku produkční mezery — stlačená pružina hospodářství zkrátka letí vzhůru. Produkční mezera je akademickým výrazem pro skutečnost, že minulá léta, charakteristická ve fiskální politice „tupými škrty“ a umrtvováním ekonomiky, jela ekonomika se zvýšeným úsilím na snížený výkon.

Nečasově a Kalouskově vládě se dařilo systematicky osekávat provozní výdaje státu (například: stagnující mzdy veřejných zaměstnanců; nedostatečné kofinancování projektů financovaných z evropských fondů; problémy s financováním a organizačním zajištěním veřejných staveb atd.). Podařilo se tak negativně ovlivnit jak osobní spotřebu, tak spotřebu veřejnou, tedy investice státu. Ministerstva nezvládala využít evropské fondy… Avšak sejmutí nohy z brzdy neznamená, že se česká ekonomika automaticky rozjede.