Jaké časy čekají naši ekonomiku?

Jiří Dolejš

Přestože česká ekonomika již čtyři čtvrtletí v řadě roste, kombinace nijak silných domácích prorůstových impulsů a rizik ve vývoji vnějšího prostředí by měla být důvodem k opatrnosti při odhadech dynamiky ekonomiky ČR na nejbližší léta.

Po krizovém propadu od roku 2009 dosahuje česká ekonomika již čtyři čtvrtletí v řadě meziroční růst HDP. Znamená to, že jsme z nejhoršího venku a už nás čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty, jak praví známá hláška z filmu „Jak básníci přicházejí o iluze“?

Ekonomický výkon země nyní roste s přispěním všech složek poptávky s výjimkou zásob (HDP letos má vzrůst o 2,9 % a v příštím roce o 3,3 %). Prognózy vycházejí ze současného růstu zakázek v průmyslu, oživení úvěrového trhu, ale i z předpokladu zvýšení vládních investic financovaných z domácích zdrojů a intenzivním dočerpáváním zdrojů z fondů EU z programového období 2007—2013. Některé faktory růstu však budou působit dočasně včetně statistického efektu nízké srovnávací základny.

Nijak zvlášť konzervativní odhad řadí dynamiku české ekonomiky k podprůměrným. Propočet ČNB uvádí, že na růstová tempa HDP v roce 2015 bude český fiskál mít kladný vliv přibližně +0,5 procentního bodu.

Bankovní rada ČNB už nějakou dobu nechává úrokové sazby na technické nule. Foto Michal Kalášek, Mediafax

V roce 2016 se naopak čeká lehce záporný vliv fiskální politiky, která bude slabě restriktivní s příspěvkem ve výši přibližně -0,2 procentního bodu. Alternativní analýzy (např. OECD) v porovnáni s  prognózou ČNB či MF z července očekávají v letošním i příštím roce mírně nižší růst reálného HDP (1,2 % na rok 2014 a 2,4 % na rok 2015).

Co je dnes obtížně predikovatelným parametrem, je vývoj vnějšího prostředí. HDP v eurozóně je v letošním roce predikován meziroční růst v rozpětí 0,8-1,5 %, (Hollandově Francii dokonce jen 0,4 %), v dalším období se očekává lehce pomalejší růst zahraniční poptávky.

Už v třetím čtvrtletí ovšem můžeme inkasovat důsledky počínající obchodní války s Ruskem. Dostupná čísla zatím propad v obchodní bilanci nesignalizují, export do Ruska u nás není příliš významný, problém by ovšem bylo zablokování vývozu strojírenských výrobků a investic. Scénář recese na ruském trhu už by přeci jen vedl k  zpomalení české ekonomiky.

Otázkou je, jak masivní má být za této situace prorůstová rozpočtová politika státu. Faktem je, že i přes pokračující ekonomický růst překročí strukturální schodek v letech 2015 a 2016 hodnoty střednědobého cíle ve výši 1 % HDP. Jednorázový účetní dopad bude mít prodloužení pronájmu nadzvukových stíhacích letounů ve výši 0,2 % HDP. Skutečné prorůstové impulsy ve výdajích státního rozpočtu jsou však stále slabé.

Příspěvek měnové politiky k ekonomickému rozvoji také není velký. Bankovní rada ČNB už nějakou dobu nechává úrokové sazby na technické nule. Protože efekt je nízký, rozhodla se využívat devizový kurz a potvrdila závazek dál intervenovat ve prospěch potřeby udržovat kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 CZK/EUR nejméně do roku 2016. Tato proexportní depreciace viditelnější podporu růstu nepřinesla.

Světové finanční trhy prošly v minulém období značnými výkyvy. Lze mluvit o volatilitě dlouhodobých úrokových sazeb. Finanční stabilita v eurozóně zůstává křehká a je silně závislá na opatřeních a příslibech ECB, zesiluje citlivost globálních portfolií na přehodnocení tržních rizik.

Český finanční trh byl výkyvy zasažen méně a nadále je český bankovní sektor dostatečně ziskový. Jsou tu otazníky nad startem bankovní unie (implementace rychle se měnících pravidel EU v oblasti finančního trhu a s tím spojené úpravy regulatorního rámce v ČR) a riziko trvalého přesunu části aktivity bank z mezibankovního trhu do operací s centrální bankou. Hlavní rizika i pro finanční sektor pramení především z případného nedostatečného ekonomického oživení či obnovení recese.

Kombinace nijak silných domácích prorůstových impulsů a rizik ve vývoji vnějšího prostředí vede k opatrnosti při odhadech dynamiky ekonomiky ČR na nejbližší léta. V podmínkách vyšší nezaměstnanosti asi nelze očekávat ani nárůst spotřebitelské poptávky.

Míra investování soukromého sektoru zahrnuje také nemalá rizika, přitom trvá silný odliv zdrojů s ohledem na silnou podřízenost země zahraničnímu kapitálu. Tito investoři se snaží dostat pod kontrolu i strategický potenciál, který je skryt v oblasti inovací. Takto nastavený mix hospodářské politiky bohužel řeší dilema stability a růstu na úkor budoucnosti.