Řád Dominika Duky
Roman ŠolcV hlavní městě vrcholí letošní Prague Pride. Co je vlastně jeho hlavním posláním? A z čeho čerpá i dnes legitimitu v demokratickém světě?
Praha v těchto dnech hostí již pátý ročník festivalu Prague Pride — festivalu, který se chápe jako demonstrace za práva sexuálních menšin a také jako všeobecná oslava lidské lásky. V této souvislosti se mohou objevovat úvahy nad smyslem konání takovéto akce v současné době a v České republice. Homosexuální chování už dávno není trestné, homosexualita není chápána jako patologie, nýbrž jako součást variability, společenské předsudky vůči gayům a lesbám se, jak jdou generace, stále zmenšují. Páry stejného pohlaví mohou uzavírat registrované partnerství a další legislativní změny směřující k jejich zrovnoprávnění jsou jen otázkou času. Skupinky ultrakonzervativců mohou pokřikovat hlasitě, avšak jejich reálný význam je marginální. Má tedy smysl v takové situaci pořádat akce jako je Prague Pride?
Paradoxně dal kladnou odpověď na tuto otázku arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka, když zakázal spolku Logos (sdružujícímu věřící s menšinovou sexuální orientací) konat v době Prague Pride semináře týkající se šikany v římskokatolické církvi a homosexuálních kněží na půdě akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora, ke kterým dal svolení tamní farář, profesor Tomáš Halík.
Můžeme ostatně s T. Halíkem ocitovat i B.Pascala, že na konci každé pravdy je třeba dodat, že víme i to opačné...:)
Problém přirozeného řádu spočívá v tom, že tento pojem zapírá a zamlčuje zásadní skutečnost platnou pro lidskou společnost: vše je totiž jednak dáno a podmíněno historicky a za druhé, v každém řádu se zračí nějaké mocenské poměry, které někomu vyhovují a jinému ne. Je tedy legitimní řád zpochybňovat, resp. ptát se na ony mocenské poměry.
Jsem toho názoru, že v soudobé společnosti je (jak ostatně jinak?) mnoho špatného, neuspokojivého, mnohá nespravedlnost i faktická nesvoboda, věci, které by zasluhovaly naše angažmá. Lidé však nechtějí dát najevo nespokojenost, tedy vlastně, že se jim až tak nedaří, žádá se přece flexibilita. Proto se vyžívají nanejvýš v náhradních aktivitách, v obdobě "přeskokového chování", jak je známo z etologie zvířat.
Dlouho je prostě suchopár a skoro všichni přitom říkají, že mají teplo rádi, nebo jen mlčí. Přijde déšť, který oživí (a zmnoží) společenský pohyb a vzbudí tlak na respektování skutečnějších a hlubších sociálních zájmů lidí? Bude naše republika také res publica?
"Problém přirozeného řádu spočívá v tom, že tento pojem zapírá a zamlčuje zásadní skutečnost platnou pro lidskou společnost: vše je totiž jednak dáno a podmíněno historicky a za druhé, v každém řádu se zračí nějaké mocenské poměry, které někomu vyhovují a jinému ne. Je tedy legitimní řád zpochybňovat, resp. ptát se na ony mocenské poměry."
Ještě to ale chce si uvědomit i tu další věc - tu, o kterou civilizační poznání obohatil v podstatě marxistický úhel pohledu - že totiž v určité historické etapě je určité uspořádání "přirozené", lze ho napadat, ale jeho změna je možná až v míře, ve které se blížíme k jejich hranicím ... proč asi lidé jako Žižek a mnoho jiných (Švihlíková) dumají nad trendy, nad rolí sdílení, nad změnami technologie ... protože toto berou v potaz ... i kdyby implicitně ...
Jde o kategorii umožňující návaz na transcendentno ve smyslu zaštítění ideologického záměru poslední pravdou.
Manicheisticky založené křesťanské náboženství tak nabízí možnost zneužívání znalosti jak přirozeného, tak nepřirozeného řádu.
Upozorňovat na to křesťany fundamentálně strukturované mysli, není pane Kuchejdo nikdy k zahození.......bych jako skalní demokrat podotkl.